Medicína

Popis. Rakytník řešetlákový je trnitý keř nebo strom, který dorůstá výšky maximálně 10 metrů. Letorosty jsou stříbřitě šedé, na konci často trnité. Listy jsou čárkovitě kopinaté, až 8 cm dlouhé, svrchu hnědozelené. Rub listů je stříbřitě plstnatý. Rakytník kvete nenápadně. Květy jsou hnědavě zelené a objevují se už před rašením listů nebo zároveň s ním v březnu a dubnu. Rakytník je dvoudomá dřevina, tzn. že samčí a samičí květy rozkvétají odděleně na různých jedincích. Plodem je nepravá peckovice elipsoidního až kulovitého tvaru. Plody jsou většinou oranžové, ale jejich barevnost se může pohybovat ve škále od žluté až po červenou.

Kde ho najdete. Přirozený areál rozšíření rakytníku řešetlákového je nespojitý. Zahrnuje západní pobřeží Evropy a Skandinávie, Alpy, Apeniny, Karpaty a dále se vyskytuje od Malé Asie přes Kavkaz, střední Asii až po Mongolsko, Himaláj a severní Čínu. Na našem území roste pouze druhotně. Rakytník je světlomilná dřevina odolná proti mrazu, suchu i znečištěnému ovzduší, tudíž se velice dobře uplatňuje ve výsadbách v městském prostředí. Poprvé byl v Čechách vysazen v roce 1835 v Královské oboře (Stromovka) v Praze.

K čemu se používal dříve. Rakytník řešetlákový patří mezi léčivé rostliny tradiční indické, tibetské i mongolské medicíny. V Indii je džem z rakytníkových plodů považován za prostředek proti chudokrevnosti a celkové ochablosti organismu (asténii). Jeho používání bylo známé i ve starověké Evropě. V starém Řecku i Římě lidé znali jeho povzbuzující

účinky. Vojáci Alexandra Makedonského prý užívali různých částí rakytníku proti únavě. Rakytník byl ceněn i ve veterinární praxi. Po jeho použití se více leskne koňská srst. O tomto užívání rakytníku svědčí i jeho botanické jméno. Je odvozeno z řečtiny a znamená hippos = kůň a phaes = lesk.

Sběr. Hlavním předmětem sběru jsou plody. Léčivé účinky mají i větve a listy.

Obsahové látky. Plody rakytníku mají vysoký obsah vitamínů. Obsahují provitamín A, dále vitamíny B₁, B₂, B₆, vitamín C, E, K₁ a F. Obsah vitamínu C je závislý na odrůdě, přírodních podmínkách a značně kolísá. Složkou plodů jsou flavonidy (kvercetin, kempferol, izokvercetin, rutin), leukoantokyanidy, katechiny a třísloviny, karotenoidy, aminokyseliny a pektin. Ze stopových prvků jsou v plodech rakytníku obsaženy železo, mangan, síra, bór, hliník, titan atd.

Vlastnosti. Tonikum, vitaminiferum, stimulancium, dermatikum.

Účinky na organismus a použití. Plody se konzumují jako ovoce, a to buď čerstvé, nebo i přemrzlé. Zpracovávají se na džusy, džemy apod. I v těchto produktech zůstává zachován vysoký obsah vitamínu C. Šťávaz dužniny má baktericidní účinky. Stimuluje trávení, pozitivně ovlivňuje celkovou odolnost organismu proti infekcím. Plody se používají při celkovém oslabení organismu, v rekonvalescenci. Odvar z plodů se zevně aplikuje při kožních onemocněních. Odvar ze semen se používá jako projímadlo. V lékařské praxi se nejčastěji používá rakytníkový olej (Oleum hippophae). Má výborné regenerační schopnosti, stimuluje růst tkání při poškození kůže, růst vlasů. Používá se k léčbě ekzémů i hemeroidů.

Další význam. Kromě šťáv, džusů a marmelád lze plody využívat i k přípravě čaje. Vzhledem k tomu, že sklizeň plodů je dosti nepříjemná záležitost, a to kvůli trnitosti větví a drobnosti plodů, věnovali se tomuto problému šlechtitelé a výsledkem jejich snažení jsou nové velkoplodé formy s téměř hladkými větvemi. Takovou je např. odrůda ‚Leikora‘, rozšiřovaná i u nás.

Zajímavosti. “Rakytníkem severoamerického kontinentu” je blízce příbuzný druh – šeferdie. Je to také dvoudomá dřevina, keř. Listy má oboustranně stříbřité a kvete žlutě ještě před olistěním v březenu. Plody jsou stejně jako u rakytníku jedlé a chutné. Mají červenou barvu. Indiáni používají tuto rostlinu v tradiční medicíně jako prostředek proti žaludečním obtížím, horečkám, jako projímadlo i jako součást ingrediencí používaných při ženských iniciačních obřadech. Plody jsou důležitou surovinou indiánské kuchyně. Připravuje se z nich puding, rosol, konzumují se čerstvé jako ovoce, nebo se suší na zimu, dále z nich příslušníci některých kmenů připravují přílohu k buvolímu či jiným druhům masa. Plody jsou také dobrým přírodním barvivem (červená barva).