Medicína

Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) patří do čeledi rostlin hluchavkovitých (Lamiaceae). K této čeledi řadíme asi 200 rodů s více než 5000 druhy. Hluchavkovité rostliny jsou rozšířeny po celém zemském povrchu.

Kde ji najdete. Meduňka lékařská je původem z oblasti Středomoří. U nás se pěstuje už od středověku jako léčivá rostlina a koření. Na některých místech ojediněle zplaňuje.

K čemu se používala dříve. Meduňka lékařská je prastará léčivá rostlina, která byla znám už od starověku. Byla zasvěcena bohyni Dianě, protože lidé věřili, že má vliv na plodnost. Do oblastí na sever od Středozemního moře šířili její pěstování Římané. Ve středověku byla známa prakticky po celé Evropě, kde se pěstovala především v klášterních zahradách jako koření i léčivka. Avicena (asi 980–1037) i Paracelsus (1493–1541) ji doporučovali pro její schopnost rozveselovat srdce a oživit ducha. Pro Paracelsa byla meduňka dokonce “elixírem života” a přidávala se do nápojů lásky.

Sběr. V období těsně před kvetením (červen až červenec) sbíráme meduňkovou nať (Herba melissae) nebo listy (Folium melissae). V této době obsahuje nejvíce účinných látek a aroma je nejsilnější. Drogu sbíráme za suchého počasí, nejlépe v odpoledních hodinách. Sušíme ji ve stínu a za přirozené teploty. Pokud ji sušíme uměle, neměla by teplota překročit 35°C.

Obsahové látky. Listy meduňky lékařské obsahují 0,05 až 0,3 procent silice. V silici je zastoupen geraniol (45 procent), citronelal (do 50 procent), citral, citronelol, linalol. Dále meduňka obsahuje třísloviny, hořčiny, sliz, flavonidy, triterpenové látky, kyselinu kávovou a kyselinu chlorogenovou.

Vlastnosti. Nervinum, sedativum, spazmolytikum, karminativum, stomachikum, diaforetikum.

Účinky na organismus. Silice obsažená v meduňce působí sedativně na centrální nervový systém. Aplikuje se tedy například při nervovém podráždění, nespavosti, při psychicky podmíněném zrychlení srdeční činnosti apod. Působí protizánětlivě v trávicím traktu; podporuje trávení, působí proti nadýmání a uklidňuje křeče. Podporuje také chuť k jídlu. Meduňka je součástí čajových směsí užívaných při chorobách z nachlazení a chřipkových onemocněních.

Použití. Jednotlivá dávka listové drogy na zápar je 1,5 g nebo 1 kávová lžička na šálek vody. Užívá se 2 až 3krát denně. Pokud používáme meduňkovou nať je jednotlivá dávka vyšší – 1 polévková lžíce na šálek vody.

Toxicita a vedlejší účinky. Rostlina není v terapeutických dávkách toxická.

Další význam. Meduňkový list patří mezi oblíbené koření. Čerstvé listy se používají k ochucení salátů, rýže, brambor, omelet, tvarohových pokrmů, jogurtů. Meduňkou lze kořenit zvěřinu i polévky, ve Španělsku se na meduňce s oblibou připravují pokrmy z ryb. Meduňkou se aromatizují některá vína, čaje, ale i likéry, jako např. Benediktinka a Chartreuska. Přidává se také do octů, limonád a dalších nápojů. Meduňkou se koření většinou již hotové pokrmy, nebo se vaří jen krátce. Meduňka patří mezi významné medonosné rostliny.

Tweet