Medicína

Libavka poléhavá


Kategorie: Léčivé rostliny 
12.listopad 2002
Libavka je nízký poléhavý keřík, jehož červené plody nám mohou připomenout brusinku či borůvku. Patří do čeledi rostlin vřesovcovitých (Ericaceae), a je tudíž příbuzná vřesům, vřesovcům a rododendronům. Libavka poléhavá je tradiční léčivá rostlina severoamerických Indiánů. Libavka (Gaultheria L.) byla pojmenována po Jeanu Francoisovi Gaulthierovi (1708–1756), botanikovi, který žil a pracoval v Kanadě.

Libavka poléhavá
Gaultheria procumbens
L.

Libavka poléhavá

Popis. Libavka poléhavá je nízký stále zelený keřík, který dorůstá do výšky 15 až 20 cm. Má vejčité, kožovité listy, které v zimě červenají. Libavka kvete bíle. Kalich je za zralosti zveličelý, dužnatý a obklopuje vlastní plod. Červené bobule jsou velmi dekorativní a vytrvávají na rostlině celou zimu. Jsou silně aromatické a jedlé.


Foto Jarmila Skružná
Květ libavky poléhavé

Kde ji najdete. Libavka poléhavá roste ve východní části Severní Ameriky.

K čemu se používala dříve. Libavku poléhavou odpradávna sbírali a používali příslušníci mnoha kmenů severoamerických Indiánů. Z listů libavky připravovali nejčastěji nálev, který užívali při bolestech hlavy, nachlazení, chřipce a revmatismu. Algonkinové z kanadského Québecu dále používali obklady z celých rostlin, které přikládali nemocnému na hrudník, když byl nachlazen. Čerokézové vařili z kořenů libavky odvar, který užívali při chronických onemocněních žaludku. Delawarové (Oklahoma, Ontario) považovali libavku za tonikum a jako lék při onemocněních ledvin. Irokézové používali nálev z kořene proti tasemnici. Věřili také, že odvar nebo nálev čistí krev a pomáhá léčit pohlavní choroby. Potawatomiové připravovali nálev z listů jako prostředek tlumící bolest v kříži a při revmatismu, nálev z listů pili také při horečkách.

Sběr. Listy, případně plody nebo kořen. Listy se mohou sbírat až dvakrát za sezonu. Optimální doba sběru je v červnu až září, kdy listy obsahují nejvíce oleje.

Obsahové látky. Glykosid monotropidin (gaultherin) a druhotně z něho gaultheriosid, alfa-ethylprimeverosid a vonná silice.

Další význam. Z listů libavky se připravuje chutný čaj, který dnes nabízejí i naše čajovny. Indiáni vařili z libavky nejen léčivé čaje, ale i nálevy pro běžné užívání. Severoameričtí domorodci sbírali plody jako lesní ovoce nebo s nimi ochucovali nejrůznější pokrmy a nápoje. Plody se konzervovaly nejčastěji sušením, a to jak celé čerstvé, tak např.


Foto Jarmila Skružná
Uspořádání listů libavky

Irokézové nejprve z plodů připravili kaši, kterou formovali do malých koláčků a následně sušili. Čerokézové žvýkali sušené listy libavky místo tabáku.

Olej získaný destilací fermentovaných čerstvých listů se používá při ochucování cukroví, žvýkaček, nealkoholických nápojů, bylinných čajů, zubních past a ústních vod. Obsahuje z 96 až 99 procent metylsalicylát. V čerstvých listech je obsaženo asi 0,5 až 0,8 hmotnostních procent oleje. Olej získávaný z libavky je dnes ale většinou nahrazován buď syntetickým metylsalicylátem, nebo se získává z  pupenů a kůry břízy (Betula lenta). Olej má také repelentní účinky, odpuzuje hmyz. Vzhledem k obsahu metylsalicylátu může olej dráždit žaludek a vyvolávat žaludeční nevolnosti apod. Neměl by se podávat pacientům přecitlivělým na kyselinu salicylovou (aspirin).

Libavka je velice atraktivní rostlina, která je vhodná k řezu i do suchých aranžmá. Zelené listy a červené plody vytrvávají na rostlině celou zimu a můžeme je použít i do vánoční vazby.

Pěstování. Libavka poléhavá je poměrně nenáročná trvalka. Vyžaduje polostín a vlhkou, rašelinnou půdu. Velice dobře se může kombinovat ve výsadbě s vřesy, vřesovci, ale i azalkami a rododendrony či keříky rodu Hebe.

Autor: Mgr. Jarmila Skružná