Onkologické aktuality
Čeští vědci možná objevili nový způsob, jak léčit rakovinu
Po otevření jeho břišní dutiny však zjistili, že je nádor příliš velký na to, aby mohl být obvyklým způsobem chirurgicky odstraněn. Doktor Karel Fortýn, vedoucí operačního týmu, tehdy použil nestandardní metodu: žaludeční tkáň s nádorem oddělil od cévního systému, který mimo jiné přináší živiny. Průchod potravy přitom zajistil spojkou mezi zbytkem žaludku a tenkým střevem. Pacient se uzdravil a žil ještě více než 10 let.
Úspěch operace doktora Fortýna nadchl. Když však chtěl použitý postup opakovat i u jiných pacientů, setkal se u svých kolegů s nepochopením. Neprověřenou a lékařskou veřejností neakceptovanou metodu mu nedovolili praktikovat ani v nemocnici v Sokolově, ani nikde jinde. Proto se doktor Fortýn rozhodl postup nejprve řádně prověřit na zvířatech. Roku 1971 začal s výzkumnou prací v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR v Liběchově.
Od té doby tam probíhá rozsáhlý výzkum, jehož výsledky prezentovali vědci z Liběchova v několika odborných časopisech (například v Klinické onkologii, British Journal Surgery, v Celular and Molecular Biology a dalších). Reakce lékařů jsou však povětšinou rozpačité. Mrtvou tkáň tělo vstřebá "Zpočátku jsme měli velké problémy s pokusnými zvířaty. U těch se totiž spontánní zhoubné nádory nevyskytují natolik často, aby bylo možné získat dostatečně velký soubor postižených jedinců," říká RNDr. Vratislav Horák, který s doktorem Fortýnem na výzkumu spolupracuje. "Je samozřejmě možné zvířatům injikovat nádorové buňky vypěstované laboratorně v tkáňové kultuře.
Takto vzniklé nádory však mají jiné vlastnosti především cévní zásobení než nádory, které vzniknou spontánně," dodává doktor Horák. Nejprve tedy odborníci testovali, co se stane v těle zdravých pokusných zvířat poté, co část orgánu oddělí od cévního systému a přeruší tak zásobování krví. Nevyživovaná tkáň totiž odumírá. Bylo proto třeba prověřit, zda při jejím rozpadu nedojde k infekci organismu. To se však nikdy nestalo. Miniaturní prasata, na nichž své výzkumy odborníci v Liběchově prováděli, se dokázala vyrovnat i s tím, když byl od přívodu krve oddělen úsek tenkého střeva dlouhý 180 cm. Při kontrole za půl roku našli místo něho jen několikacentimetrový zbytek vaziva. Střevo včetně veškerého jeho obsahu tělo zvířete odbouralo a vstřebalo.
Výzkumu pomohla speciální miniprasátka Na počátku 90. let se výzkumným pracovníkům v Liběchově podařil významný krok. Vyšlechtili totiž speciální linii zakrslých prasat, u kterých se velice často vyskytují zhoubné kožní nádory, takzvané melanomy. U 57 procent z nich zhoubné onemocnění propukne v prvních dvou měsících života, některá prasátka se dokonce s nádory už rodí. Postupně pak dochází k vytváření metastáz (zejména ve slezině, v játrech, mízních uzlinách, zažívacím traktu a v plicích) a postižené zvíře umírá. Takto ovšem vývoj vypadá pouze tehdy, když vědci nezasáhnou. Praktikujíli svoji metodu léčby, prasátka se prakticky vždy uzdraví. A přitom nemusí projít chemoterapií a nejsou ani ozařována. Podrobí se pouze menšímu chirurgickému zákroku, při kterém jsou podvázány cévy zásobující nádor. Ten, zbavený živin, odumírá.
Na celé věci je nejúžasnější to, že kromě hlavního nádoru mizí i všechny metastázy. "Odumírající nádorová tkáň zřejmě aktivuje imunitní systém zvířete, a ten se pak uplatní i při odbourávání nádorových buněk v metastázách," vysvětluje doktor Horák. Zdá se dokonce, že stačí podvázat cévní zásobení kteréhokoli orgánu s metastázami (například mízní uzliny), což je často daleko jednodušší. Během několika měsíců pak vymizí ostatní metastázy i všechny kožní nádory. Zůstanou po nich jen drobné zbytky tkáně. A jak to bude u lidí? Lze nadějné výsledky, jaké byly dosaženy u miniprasat s melanomy, očekávat i u dalších živočišných druhů? Zřejmě ano.
Mohly by se uplatnit i při léčbě jiných typů zhoubných nádorů. V současné době je tento způsob léčby s úspěchem zkoušen i u nádorů mléčné žlázy fen. Jaká etapa by měla následovat? Vědci z Liběchova si myslí, že by výsledky nyní mohly být ověřeny při léčbě pacientů trpících rakovinou. Problém však je, že reakce lékařů jsou spíše skeptické. Někteří odborníci se ani neobtěžovali na zaslané materiály odpovědět. "Myslím, že tato metoda nemůže sama o sobě zhoubný nádor odstranit. Zřejmě ale může být pomocníkem v léčbě a rozhodně stojí za to ji testovat," říká docent MUDr. Bohuslav Konopásek z onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Závěry o nové převratné léčbě se ovšem podle něj dělat v žádném případě zatím nedají.
Pavla Koucká (Lidové noviny 1.7.2000)
