Onkologické aktuality
Kongres o karcinomu prsu - trochu jinak
Tentokráte bych se však rád soustředil na hodnocení české medicíny. Často míváme, mimo pocitu skromnosti i pocit druhořadosti. Proto zachycují dojmy, které s pobytem v San Antoniu bezprostředně souvisejí a tento pocit mohou vyvrátit.
První dojem: Prosinec v San Antoniu byl již předvánočně vyšňořen. Oba břehy říčky, která protéká městečkem, lemují pěší cestičky s obchůdky a především nejrůznější restaurace a kavárničky. Množství zeleně, stromy i keře, mnohé již pro nás exotické, byly ověšeny spoustou různobarevných světýlek, zářivek, třpytek. V protikladu k barevnosti jezdily na velmi špinavé říčce neustále loďky s turisty. Málo trénované hlasy plnily prostor vánočními koledami. Šli jsme po jednom břehu řeky, líbila se nám ona tvář amerického jižanského města, ale my hledali místo bližší naším evropským představám. A našli jsme ho. Byl to Irish Pub. Konečně jsme viděli hospodu, kde lidé jenom nejedí, ale pijí také pivo. A to většinou. Zato burské oříšky a slupky od nich tvořily podestýlku celé podlahy. Také zde lidé u stolů mezi sebou klábosili a patrně řešili “velmi závažné problémy”. Brzy se dostavil místní bavič, sedl k piánu a začal hrát. Písničky na přání i dle jeho výběru, z ničeho nic přerušoval, oslovoval hosty, zpíval sám i s ostatními. Najednou se rázně otevřely dveře hospůdky a jako v americkém westernu vstoupila skupinka cizinců. Místo koltů však měli uvázané kravaty - zcela nepřípadné pro toto prostředí. Bavič přestal hrát a oslovil je:”Vítám vás- breast people (většina obyvatel městečka věděla o kongresu). Odkud přicházíte?” Plavovlasý cizinec odpověděl otázkou. “Hádejte!”
A nyní to přišlo. Pianista, snad pro zlepšení nálady, jmenoval mnoho zemí, i těch, které Američané považují za druhořadé. Trochu mne rozladilo, že mezi nimi zaznělo i Československo (Američané ještě nezaregistrovali naše rozdělení).
Druhý dojem: V rámci kongresového programu se konala slavnostní večeře při minisympoziu o “Hormonální léčbě karcinomu prsu”. Firma Astra-Zeneca pro tento účel zvolila nádherné prostředí městské galerie, kde bylo možno sledovat odborné postery i obdivovat se skvostům antického sochařství. Odborné přednášky onkologických veličin byly středem pozornosti všech přítomných. Anketní lístky, které jsme všichni obdrželi, měly zachytit hodnocení přednášejících a odpovědi na kontrolní otázky. A nyní překvapení. Nastalo losování anketních lístků se všemi správnými odpovědmi.
První cena- doktor z České republiky. Druhé místo opět lékař pro Američany s nesrozumitelným jménem z České republiky. Potřetí zaznělo opět “Czech Republic”. Sám předseda byl překvapen. Prohlásil: "Česká republika musí mít chytré doktory".
Stalo se. Všichni tři lékaři, kteří se losováním dostali na první místa, byli nejen z České republiky, ale též z jednoho pracoviště - z Onkologického léčebného ústavu Pleš.
Není to zase tak dlouhá doba, co se většina naší odborné i laické veřejnosti dívala na onen odborný ústav jako na druhořadý . Během 20 let se zde vytvořilo pracoviště s velmi erudovaným pracovním týmem, které je na vysoké odborné úrovni, kde se provádí specializovaná terapie především karcinomu prsu, kde rekondiční pobyty pro pacientky mají již svou tradici a svůj nezastupitelný význam a odkud se již mnoho žen znovu vrátilo do "svého života".
Zbavit se známky druhé třídy není věc jednoduchá. V případě OLÚ Pleš se to podařilo díky ředitelce, lékařům, středním zdravotnickým pracovníkům, ale i řadě nezdravotnických zaměstnanců. Mimoděk získali uznání své odbornosti právě na tomto sympoziu.
Ten večer v San Antoniu jsem byl opravdu hrdý.
