Medicína
Muži páchají sebevraždy čtyřikrát častěji
Muži často trpí pocitem, že musí být vždy silní, a žádost o pomoc vnímají jako slabost. Chodí do práce, plní povinnosti a působí, že vše zvládají. Uvnitř však mohou být vyčerpaní, osamělí a bez radosti. Odborníky proto vyhledávají neochotně a potíže dlouho maskují, což může přispívat k až čtyřikrát častějším sebevraždám, než je tomu u žen. Žádost o pomoc mohou muži vnímat jako zpochybnění jejich identity. Duševní zdraví mužů připomíná v listopadu také osvětová iniciativa Movember.
Depresi a úzkost mohou muži projevovat jinak než ženy. Stále přetrvává představa muže, který je za všech okolností silný, soběstačný a schopný vše vyřešit, Přiznání psychických obtíží někteří muži nevnímají jen jako zdravotní problém, ale i jako důkaz selhání v roli partnera, otce nebo člověka, který má zabezpečit rodinu. „Psychická odolnost přitom neznamená, že člověk nikdy nepotřebuje pomoc. Přijetí vlastní zranitelnosti je přirozenou součástí života a lidskou hodnotu neurčuje množství problémů, které člověk unese bez podpory druhých,“ upozorňuje psychiatr.
Ačkoliv má deprese i úzkost u mužů a žen stejné základní diagnostické charakteristiky, může se lišit způsob, jakým obě pohlaví obtíže prožívají a vyjadřují. Muži se projevují spíše podrážděností, výbušností, nespavostí, pracovním přetěžováním nebo tělesnými obtížemi. Deprese nemusí znamenat vždy viditelný smutek. Někdy se projevuje tím, že muž nemá radost ze života, přestože v něm všechno zdánlivě funguje. Dál chodí do zaměstnání a plní své povinnosti, ale život se mu postupně redukuje na zvládnutí dalšího dne. Někteří muži se navíc snaží nepohodu tlumit alkoholem nebo dalšími návykovými látkami.
Duševní zdraví proto není možné posuzovat jen podle toho, zda muž chodí do práce a zvládá každodenní povinnosti. Zásadnější je ptát se, jak se mu skutečně žije. Varováním je ztráta zájmu, omezování kontaktu s blízkými, zhoršený spánek, podrážděnost, beznaděj nebo pocit, že je člověk druhým na obtíž.
Podle údajů ČSÚ připadaly mezi lety 2020–2024 na 1 sebevraždu ženy 4,1 sebevraždy mužů. Tento rozdíl ale nelze vysvětlit jedinou příčinou, ani z něj vyvozovat, že muži prožívají více psychického utrpení. Roli může hrát méně časté vyhledání pomoci, dlouhodobé maskování potíží, alkohol a další návykové látky, sociální izolace nebo obtížné zvládání životních krizí. Zvlášť nebezpečná je pro muže kombinace psychického utrpení, osamělosti a přesvědčení, že člověk musí zvládnout všechno sám. Pokud muž odvozuje svou hodnotu především od pracovního úspěchu, ekonomického zabezpečení nebo schopnosti postarat se o druhé, může pro něj ztráta zaměstnání nebo vztahu znamenat hlubokou krizi identity.
Vyhledání odborné pomoci není poslední možností, ale zodpovědný krok v péči o vlastní zdraví. U lehčích a středně závažných obtíží mohou být vhodné také strukturované psychoterapeutické intervence v podobě digitálních programů založených na principech kognitivně-behaviorální terapie, jako je v ČR např. Mindwell, který je při indikaci praktickým lékařem plně hrazen zdravotní pojišťovnou.
Prohlášení jako „Už to nemá cenu,“ nebo „Beze mě by vám bylo lépe,“ nemusí automaticky znamenat, že je člověk rozhodnutý zemřít. Mohou ale signalizovat, že prochází velmi náročným obdobím a na své obtíže už nestačí. Blízcí by se podle terapeutky měli spíše zeptat, co podle něj nemá cenu.
Důležité je naslouchat, nehodnotit a nesnažit se pocity druhého zpochybnit a ani v dobrém úmyslu nevyvracet argumenty o rodině nebo tím, že přece má všechno, co potřebuje. Pokud člověk sebevražedné myšlenky přizná, je potřeba zjistit, zda uvažoval o konkrétním způsobu, má plán nebo prostředky k jeho uskutečnění. Podle míry rizika je nutné co nejdříve zprostředkovat odbornou pomoc a zajistit, aby nezůstával sám.
Část mužů se obává, že při terapii bude muset hned popisovat své nejniternější pocity nebo se vracet k těžkým zážitkům. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se ale může zprvu zaměřit na konkrétní problém, napětí, nespavost nebo třeba podrážděnost, a pracovat s přesvědčením, že požádat o pomoc znamená selhat.
Pro někoho může být dostupnějším prvním krokem digitální terapie, kterou člověk prochází vlastním tempem, z prostředí domova a s písemnou podporou terapeuta. Pro některé muže může být diagnóza úlevná, protože pomáhá pochopit a pojmenovat jejich potíže, pro jiné naopak stigmatizující. Proto je potřeba zacházet s ní citlivě. Pokud je to doporučeno, léky předepíše lékař. Není to však automatický první krok.
Významnou roli v přesvědčení, že muž musí vše zvládnout sám, mohou hrát také vzorce chování, které si osvojuje v dětství. To, jak se k obtížím stavěl jeho otec, děda nebo jiné důležité mužské postavy. Bariéry, s nimiž se v dospělém životě potýká řada mužů, tak mohou vznikat už v rodině. Pokud chlapec slýchá, že kluci nepláčou, nemají se bát a poradit si sami, mohou se cítit za své emoce špatně. Rodiče nemusejí své dítě chránit před každým strachem, smutkem nebo zklamáním, ani za ně řešit všechny obtížné situace. Důležité je pomoci mu emoci prožít, pojmenovat a postupně ho učit, jak ji přiměřeně projevovat a regulovat. Velký význam má také příklad samotných rodičů. Pokud dítě vidí, že dospělí dokážou přiznat chybu, mluvit o svých starostech nebo požádat druhého o pomoc, učí se, že tyto projevy patří k běžnému životu.
Movember je příležitostí připomenout, že péče o zdraví nekončí u preventivních prohlídek a fyzické stránky věci. Stejnou pozornost si zaslouží dlouhodobé napětí, změny nálady, poruchy spánku nebo ztráta zájmu o oblíbené činnosti. K péči o duševní zdraví patří také odpočinek, kvalitní vztahy, schopnost rozpoznat vlastní hranice a včas požádat o pomoc.
Mindwell je zdravotní služba pro terapii nejčastějších psychických poruch, která je dostupná ze soukromí a pohodlí domova. Dle TZ
www.lesensky.cz
