Medicína

Výhřez ploténky nebo jiné strukturální změny na páteři ještě automaticky neznamenají, že pacient potřebuje operaci. Podle Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) je výhřez meziobratlové ploténky příčinou pouze přibližně 1 až 5 % případů bolesti dolní části zad. Pokud navíc nejsou přítomné závažné akutní příznaky, zhruba u 90 % pacientů s akutní bolestí dolní části zad obtíže přibližně do šesti týdnů odezní. O případné operaci proto nerozhoduje samotný snímek, ale především charakter a závažnost potíží. Opakovanou operaci vyhřezlé bederní ploténky musí podle studií podstoupit 8 a půl % pacientů.

Bolesti dolní části zad jsou v populaci velmi časté, samotný výhřez ploténky je však NZIP způsobuje maximálně v 5 % případů. „Ani silná bolest zad tak automaticky neznamená poškozenou ploténku, kterou je třeba chirurgicky řešit. A platí to i obráceně. Změny na meziobratlových ploténkách mohou být na zobrazovacím vyšetření dobře patrné, přesto člověku nemusí způsobovat žádné nebo jen malé obtíže,“ říká vedoucí lékař Kliniky impedanční terapie.

U nekomplikované akutní bolesti zad se obvykle nepřechází rovnou k invazivnímu řešení. Pokud nejsou přítomné závažné příznaky, například ochrnutí či jiné významné neurologické poruchy, přibližně 90 % pacientů s akutní bolestí dolní části zad zaznamená ústup obtíží zhruba do šesti týdnů. Tento údaj se netýká pouze pacientů s potvrzeným výhřezem ploténky, ale akutní bolesti dolní části zad obecně. U samotného výhřezu pak další postup závisí na tom, zda a jak výrazně poškozená ploténka skutečně dráždí nervové struktury a odpovídá pacientovým obtížím.

Magnetická rezonance ukáže, jak páteř vypadá, sama ale neříká, nakolik zobrazená změna vysvětluje konkrétní bolest nebo omezení pacienta. Strukturální změny nejsou automaticky měřítkem subjektivních obtíží. Při rozhodování je potřeba hodnotit celý zdravotní stav pacienta, rozsah a stupně postižení i dosavadní vývoj léčby.

V medicíně se rozlišují absolutní a relativní indikace k chirurgickému výkonu. Při absolutní indikaci může být operace nezbytná k zabránění závažného nebo nevratného poškození zdraví a konzervativní léčba ji nemůže nahradit. Typickým příkladem může být výhřez bederní ploténky spojený s tzv. syndromem kaudy, při kterém se objevují závažné neurologické příznaky včetně poruch funkce močového měchýře či svěračů. Rychlý chirurgický zásah může být nutný také při závažném postižení krční páteře s rozvojem onemocnění míchy a poruchami motoriky.

Jiná situace nastává u takzvané relativní indikace. Chirurgický zákrok může být vhodnou možností, ošetřující lékař ale musí u konkrétního pacienta zvážit jejich přínosy a rizika. Klíčový je jeho celkový stav, věk, přidružená onemocnění, charakter obtíží i to, jakou léčbu již absolvoval. Součástí takového postupu může být vhodná medikace, rehabilitační léčba i kontrolní diagnostika která jednoznačně popisuje dynamiku změn u pacienta a přínos aplikované terapie.

Je důležité posoudit snímek a jak se pacient skutečně cítí. Výrazná strukturální změna totiž nemusí automaticky znamenat výraznou bolest a naopak. „Zúžit rozhodování na jeden aktuální snímek z vyšetření nestačí. Radikální terapii by za předpokladu, že nejde o stav vyžadující okamžitý zákrok, mělo předcházet využití dostupných konzervativních možností. To vše s přihlédnutím k závažnosti postižení pacienta, a k jeho celkovému fungování v běžném životě.

Samostatnou skupinu tvoří lidé, kteří již operaci páteře absolvovali, ale jejich obtíže se později vrátily. „Data Kliniky impedanční terapie ukazují, že neúspěšnou chirurgickou intervenci má za sebou přibližně pět až sedm procent pacientů s degenerativním onemocněním páteře. Přesto z nich nelze vyvozovat, že byl invazivní zákrok zbytečný, protože většinou se nezná výchozí stav pacienta. Že návrat obtíží a další zákrok nejsou okrajovým tématem, ukazují i mezinárodní data. Metaanalýza 25 studií zahrnujících více než milion pacientů stanovila souhrnnou míru reoperací po chirurgické léčbě výhřezu bederní ploténky na 8,5 %.

Právě proto je důležitá také péče po operaci. U pacientů, kteří na kliniku po zákroku přicházejí, se podle lékaře opakovaně objevuje nedostatečná následná rehabilitace. U části pacientů vidíme jako společný jmenovatel nedostatečně realizovaný krátkodobý a/nebo dlouhodobý rehabilitační plán. Chirurgický výkon řeší konkrétní strukturální problém, tím ale péče o pacienta nekončí. Opakované operace jsou samostatným medicínským problémem. Důvod dalšího zákroku přitom nemusí být jediný – může souviset s vývojem samotného onemocnění, pooperačním režimem, rehabilitací, diagnostikou nebo předchozím terapeutickým postupem.

Další chirurgická intervence zároveň znamená pro pacienta zdravotní zátěž a může komplikovat návrat do běžného pracovního i osobního života. K přesnějšímu rozhodování o operaci by mohlo přispět lepší propojení informací od jednotlivých odborníků a jednotnější posuzování pacientů s bolestmi zad podle společně nastavených kritérií. Vedle aktuálního stavu pacienta je důležitá například jeho předchozí rehabilitace, dlouhodobý vývoj obtíží a výsledky kontrolní diagnostiky. Do jejich nastavení v ideálním případě vstupují odborníci z neurologie, neurochirurgie, ortopedie, traumatologie i rehabilitační medicíny a samozřejmě dostupná klinická data.

Klinika impedanční terapie je zdravotnické zařízení, které působí ve specializačních oborech neurologie a fyzioterapie. Dominantně se věnuje bolestivým stavům zad. Dle TZ

www.lesensky.cz

Tweet