Medicína

Migréna je neurologické onemocnění, na jehož vzniku se podílí více vlivů včetně genetických predispozic. Ty mohou pomoci vysvětlit, proč se obtíže opakují v některých rodinách a proč každý člověk reaguje na stejné podněty jinak.

Migréna se nemusí ohlásit až samotnou bolestí. Někdo si už den či dva předem všimne nezvyklé únavy, podrážděnosti, častého zívání nebo ztuhlosti šíje. U části lidí se objevuje také aura, například v podobě jiskření před očima, výpadků zorného pole nebo brnění končetiny. Samotná bolest bývá pulzující, často postihuje jednu stranu hlavy a zhoršuje se při pohybu. Může trvat několik hodin až tři dny. I po jejím odeznění se člověk může ještě nějakou dobu cítit vyčerpaný a hůře se soustředit.

Při záchvatu se aktivují nervové dráhy, které se podílejí na přenosu bolesti, a uvolňují se látky ovlivňující její vnímání. I proto se migréna může promítnout do nálady, chuti k jídlu nebo schopnosti zvládat běžné povinnosti. „Migréna není otázkou nízké odolnosti vůči bolesti, ale konkrétního děje v mozku. Mluvíme o sníženém migrenózním prahu, při němž mozek reaguje na podněty, které by u jiného člověka žádnou odezvu nevyvolaly,“ vysvětluje primář oddělení klinické genetiky.

Záchvatu může předcházet nevyspání, vynechaný oběd nebo náročné období v práci. Migréna se ale může ozvat i ve chvíli, kdy stres konečně poleví, například o víkendu nebo na začátku dovolené. Roli mohou hrát také nepravidelný spánek, nedostatek tekutin, alkohol či výrazné světlo a hluk. U žen se výskyt a intenzita obtíží mohou měnit v souvislosti s hormonálními výkyvy, například během menstruačního cyklu.

Spouštěč přitom není totéž, co příčina. Stejný podnět může u jednoho člověka vyvolat záchvat, zatímco u jiného se nijak neprojeví. Záleží na individuální citlivosti i na tom, zda se více vlivů sejde najednou. Poznávání vlastních spouštěčů proto bývá užitečnější než snaha dodržovat univerzální seznam zákazů. Vliv má také dědičnost. Pokud migrénou trpí rodiče nebo sourozenci, pravděpodobnost jejího výskytu je vyšší. U běžných forem migrény ale o jejím vzniku a průběhu nerozhoduje jediný gen. Na riziku se podílí více genů současně, a to v interakci s prostředím, jedná se o tzv. polygenní dědičnost. Dispozice tak mohou vysvětlit část rozdílů mezi lidmi, neurčují však průběh obtíží napevno.

Zjistit, co záchvatům předchází, může pomoci jednoduchý deník. Kromě času začátku a délky obtíží je užitečné zaznamenávat také spánek, stravování, míru stresu, případně fázi menstruačního cyklu a účinek použitých léků. Postupně se mohou ukázat souvislosti, kterých si člověk normálně nevšimne. Pomáhá především pravidelnost. Podobný čas usínání a vstávání, dostatek tekutin, pravidelné jídlo i přiměřený pohyb mohou snížit pravděpodobnost záchvatů. Smyslem je najít návyky, které se dají udržet i během pracovního týdne. Avšak ani důsledné dodržování režimu nezaručí, že se migréna znovu neobjeví.

Při samotném záchvatu někomu pomáhají běžné léky proti bolesti, jiný potřebuje přípravky určené přímo k léčbě migrény. Pokud se záchvaty opakují nebo výrazně zasahují do života, je vhodné s neurologem probrat i preventivní léčbu, jejímž cílem je snížit jejich četnost a závažnost. Častější užívání léků proti bolesti ale nemusí znamenat, že má člověk migrénu lépe pod kontrolou. Časté a nekontrolované užívání léků proti bolesti, včetně triptanů, může paradoxně vést k bolesti hlavy z nadužívání léků.

Na lékaře je vhodné se obrátit, pokud jsou záchvaty častější, silnější či delší, dosavadní léčba přestává pomáhat nebo člověk kvůli obtížím opakovaně přerušuje práci a běžné plány. Některé příznaky vyžadují neodkladnou pomoc. Patří mezi ně náhlá, mimořádně silná bolest hlavy, nově vzniklá slabost nebo potíže s řečí, případně bolest doprovázená horečkou, ztuhlostí šíje či zmateností. Takové projevy není vhodné automaticky přičítat migréně, ani pokud se s ní člověk léčí dlouhodobě.

V některých případech může pomoci také klinický genetik. Jedná se například o familiární hemiplegickou migrénu spojenou s autozomálně dominantním typem dědičnosti. Na dědičné formy migrény se zaměřuje také neurogenetický panel testu GenScan od GHC Genetics. Součástí komplexního vyšetření je i farmakogenetická analýza, která přináší informace o tom, jak organismus zpracovává vybrané léky. U některých přípravků mohou tyto poznatky lékaři pomoci při rozhodování o léčbě. Genetické vyšetření přitom nenahrazuje návštěvu neurologa ani stanovení diagnózy. Může být jedním z podkladů pro péči, jejímž základem zůstává porozumění průběhu záchvatů, vhodná léčba a každodenní návyky. Dle TZ

www.medialist.cz

 

Tweet