Rakovina

Říjen je celosvětově věnován osvětě o rakovině prsu, prevenci, včasnému záchytu i podpoře žen, kterým nemoc vstoupila do života. V tomto měsíci stojí za připomenutí i to, že ne každá žena může na uzdravení spoléhat. Mezinárodní den metastatické rakoviny prsu 13. říjen patří právě ženám, pro které je náročné nejen samotné onemocnění, ale i mluvit o něm s rodinou, přáteli nebo kolegy. Právě způsob, jakým okolí naslouchá a reaguje, přitom může být podstatnou součástí podpory.

Diagnóza metastatického karcinomu prsu může znamenat zásadní změnu života nejen pro samotnou pacientku, ale také pro její okolí. S diagnózou mohou přicházet silné emoce, nejistota a obavy, o kterých nemusí být vždy snadné mluvit. Právě možnost sdílet své pocity a mluvit o tom, co člověk prožívá, přitom může pomoci zmírnit pocit osamění a přinést potřebnou blízkost a podporu.

Zásadní roli přitom hrají samotná slova. Dobře míněné věty jako „musíš myslet pozitivně“ nebo „určitě to bude dobré“ nemusí být pro ženu tím, co v danou chvíli potřebuje slyšet. Někdy může pomoci jednoduše se zeptat, jak se cítí, a naslouchat tomu, co chce sama sdílet. Stejně tak je dobré být citlivý při používání výrazů jako „bojovat s rakovinou“ nebo „zvítězit nad rakovinou“. Tato slova mohou u žen s metastatickým onemocněním vyvolávat pocit, že musí nad nemocí zvítězit a že případné zhoršení znamená její vlastní selhání.

Význam citlivé komunikace potvrzuje také výzkum ONKO Unie provedený společností ResSOLUTION na reprezentativním vzorku 1032 respondentů internetové populace ČR ve věku 15 a více let. Výsledky ukazují, že lidé často váhají, jak s onkologicky nemocnými mluvit a jak na jejich situaci reagovat. Pouze 18 % respondentů, kteří mají zkušenost s komunikací s onkologicky nemocným člověkem nebo jeho blízkými, uvedlo, že věděli, jak v takové situaci reagovat a chovat se. Nad tím, co je vhodné říct a čemu se naopak vyhnout, přemýšlí skoro 56 % lidí. Mezi nejčastěji uváděné obtíže při komunikaci patří nalezení vhodných slov, hledání rovnováhy mezi upřímností a povzbuzením, obava z vyslovení něčeho nevhodného, reagování na silné emoce, rozhodování, zda se na nemoc ptát, nebo počkat, až o ní začne mluvit druhý člověk.

„Každá žena může svou situaci prožívat jinak a stejně tak může mít jiné potřeby, pokud jde o komunikaci s okolím. Některé ženy chtějí o své nemoci mluvit otevřeně, jiné potřebují více soukromí a času. Důležité proto není hledat jednu správnou odpověď, ale respektovat, co konkrétní žena potřebuje. Někdy může být největší pomocí jednoduše naslouchat a dát prostor mluvit o tom, co žena prožívá,“ říká ředitelka ONKO Unie.

Pro okolí může být náročné také reagovat na emoce, které s diagnózou přicházejí. Smutek, strach, vztek i pláč jsou přirozenou součástí vyrovnávání se s náročnou situací. Není proto nutné je za každou cenu potlačovat nebo hledat způsob, jak je rychle změnit. Naslouchání, blízkost a respekt k tomu, co člověk právě prožívá, mohou být tou nejdůležitější formou podpory.

Zásadní je podpora také při komunikaci se zdravotníky. Silné emoce a šok mohou způsobit, že si žena během návštěvy lékaře obtížně zapamatuje všechny informace. Přítomnost blízkého člověka proto může pomoci nejen s nasloucháním, ale také s pokládáním otázek a pozdějším vybavením důležitých informací.

Říjen tak není jen příležitostí připomenout význam prevence a včasného záchytu rakoviny prsu. Je také časem, kdy je vhodné mluvit o tom, co ženy prožívají po stanovení diagnózy, a nebát se témat spojených s metastatickým onemocněním. Citlivá komunikace přitom neznamená hledat za každou cenu pozitivní slova nebo nabízet jednoduchá řešení. Znamená především naslouchat, respektovat potřeby druhého a dát mu najevo, že na svou situaci nemusí být sám.

Více na: www.nejsemnaodpis.cz, www.onko-unie.cz

Dle TZ

www.double-u.cz

 

Tweet