Medicína

Randomizovaná tříramenná intervenční studie sledující vstřebatelnost iontů z přírodních minerálních vod (RETAIN) přinesla výsledky co se děje v těle s minerálními látkami po jejich vypití. Cílem studie iniciované AquaLife Institutem bylo zjistit využití minerálních látek po jejich použití.

Vstřebat není totéž co využít. Aby mohl organizmus minerální látky využít, musí se nejprve vstřebat přes střevní stěnu do vnitřního prostředí. „Co se nevstřebá, odchází převážně stolicí. Teprve se vstřebanou látkou může tělo podle aktuální potřeby dále hospodařit – distribuovat ji do tkání, využít v metabolických procesech, zadržet nebo uložit do zásob, vyloučit její přebytek močí. Některé minerální látky fungují jako elektrolyty a podílejí se na celé řadě regulačních procesů – od hospodaření s vodou přes činnost nervů a svalů až po fungování buněk. Organizmus proto jejich koncentraci velmi přísně řídí,“ upřesňuje biochemička a odbornice na metabolizmus a výživu.

Přírodní minerální vodu obvykle posuzujeme podle údajů na etiketě. Z fyziologického hlediska je ale mnohem zajímavější sledovat jejich další cestu organizmem – kolik dané látky se skutečně vstřebá, jak ji tělo zpracuje a jak se do výsledku promítne činnost ledvin. „Minerální látky se v přírodních minerálních vodách vyskytují v podobě volných iontů (tzn. v disociované formě), která umožňuje jejich rychlé a efektivní vstřebávání. Proto mohou být přírodní minerální vody považovány za jeden z nejlépe biologicky dostupných zdrojů minerálních látek,“ říká přednosta Fyziologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Účastníci studie pili čtyři týdny denně 1,5 litru jedné ze tří přírodních minerálních vod s výrazně odlišným složením. Opakovaně se sledovala krev i ranní moč. U většiny sledovaných parametrů nebyly mezi skupinami významné rozdíly a koncentrace hlavních minerálních látek v krvi zůstávaly stabilní. To ukazuje, jak přesně organizmus reguluje své vnitřní prostředí – minerální látky po vstřebání využívá nebo zadržuje podle aktuální potřeby a jejich případný nadbytek vyloučí. Vyšší koncentrace minerální látky v moči proto sama o sobě neznamená, že ji tělo nevyužilo. Přesto na množství a složení přijatých minerálních látek záleží.

 „Konkrétním příkladem toho, jak organizmus s přijatými minerálními látkami hospodaří, byl ve studii křemík. Právě jeho se týkal nejrobustnější specifický nález studie. Po zohlednění koncentrace moči totiž přetrval rozdíl mezi skupinami pouze u křemíku. To podporuje závěr, že se z vody dobře vstřebal, přičemž jeho přebytek byl následně vyloučen ledvinami. Zároveň jeho koncentrace v moči v průběhu studie postupně klesala, což může ukazovat na to, že organizmus část vstřebaného křemíku dále využíval, například v kostní a pojivové tkáni,“ doplňuje výsledky odborný garant studie.

 V průběhu studie se zároveň moč účastníků stala méně koncentrovanou bez ohledu na to, kterou vodu pili. To je praktická ukázka významu pravidelného pitného režimu. Minerální voda tak může vedle hydratace představovat významný doplňkový zdroj minerálních látek. Její praktickou výhodou je, že určité množství minerálních látek přijímáme průběžně spolu s tekutinami, které během dne stejně potřebujeme vypít. Obecně platí, že pro každodenní pitný režim zdravého člověka jsou praktické zejména slabě a středně mineralizované vody – silně mineralizované vody mají své místo při zvýšených ztrátách tekutin a minerálních látek.

Jinou úlohu mají doplňky stravy. Minerální voda může být běžnou součástí každodenního pitného režimu, zatímco pro užívání doplňků stravy (suplementaci) by měl existovat konkrétní důvod – například prokázaný nebo pravděpodobný nedostatek, zvýšená potřeba, omezený příjem ze stravy nebo doporučení zdravotnického pracovníka. Doplňky obvykle obsahují koncentrovanější dávky v různých více či méně využitelných formách, proto je u nich důležitější hlídat složení, dávkování, možné interakce se stravou nebo léky a riziko nadbytečného příjmu. Dle TZ

www.quent.cz

 

 

Tweet