Aktuality

Moderní obezitologie a medicína nevnímají váhovou stagnaci jako selhání nebo nevratné poškození organismu. Ve skutečnosti se jedná o zcela přirozenou, evolučně naprogramovanou odpověď těla na energetický deficit. Přechodnou stagnaci navíc zažije téměř každý, kdo se někdy pokusil o redukci hmotnosti. Do celého procesu vstupují také přirozené výkyvy hydratace, například během menstruačního cyklu, kdy může ručička váhy stagnovat nebo stoupat, přestože tuková tkáň dále ubývá. Váhová stagnace není chyba v systému. Je to přirozená biologická odpověď organismu.

Když se úbytek hmotnosti zastaví, nejčastějším obviněným bývá pomalý metabolismus. Mezi laickou veřejností koluje mýtus, že se metabolismus vlivem stravy může „zničit“, „rozbít“ nebo nevratně zpomalit. Z pohledu evoluční biologie a metabolické fyziologie je však realita zcela jiná. Lidské tělo se během redukce hmotnosti chová naprosto dokonale a efektivně. Jeho hlavním evolučním cílem není vypadat dobře, ale přežití.

Tento fenomén se odborně nazývá adaptivní termogeneze. Při dlouhodobém energetickém deficitu tělo spustí kaskádu obranných mechanismů. Dochází k poklesu celkového energetického výdeje, hormonálním změnám i omezení spontánní pohybové aktivity. Jakmile se organismus ocitne v hlubším deficitu, mozek spontánní pohyb zcela nevědomky omezuje a tělo hospodaří s energií efektivněji.

Jak vysvětluje výživový specialista: „Tělo se dietou nenávratně nezničí – chová se naprosto logicky. Během hubnutí zapne evoluční obranné mechanismy, začne šetřit energií a jedinec se podvědomě méně hýbe. To, co se vnímá jako stagnace, je ve skutečnosti skvěle fungující biologie, která chrání v obdobích nedostatku.“

Zatímco první část energetické rovnice tvoří biologická obrana těla, druhá část se odehrává v chování. Když se hubnutí zastaví, většina lidí se okamžitě zaměří na svůj metabolismus. Jen málokdo si však dokáže připustit, že problém může být v postupném a zcela nevědomém navyšování energetického příjmu nebo nadhodnocování pohybové aktivity.

Na začátku redukce bývá jedinec precizní. Váží každou potravinu, zapisuje si jídelníček a dodržuje nastavený režim. Po několika týdnech však motivace často poleví a začnou se věci odhadovat „od oka“. Stagnace na váze pak nemusí být způsobena poškozeným metabolismem, ale tím, že reálný kalorický deficit přestal existovat.

Na základě těchto mechanismů lze definovat několik kroků, které mohou pomoci váhovou stagnaci překonat. Základem je audit skutečného příjmu, kontrola běžné pohybové aktivity a správně nastavený kalorický deficit. Důležitou roli hraje také dostatečný příjem bílkovin, které chrání svalovou hmotu, a vlákniny a podporuje pocit sytosti.

Když se ručička váhy zastaví, chyba bývá málokdy v metabolismu. Výzkumy ukazují, že lidé nevědomky podhodnocují svůj příjem až o polovinu. Místo drastických diety je tak potřeba udělat poctivý audit jídelníčku, upravit režim a myslet na to, že po redukci musí vždy následovat řízená stabilizace.

Váhová stagnace je pro většinu lidí zdrojem frustrace a pocitu osobního selhání. Je však důležité si uvědomit, že stagnace není chyba v systému, ale přirozená biologická odpověď. Hubnutí je dynamický proces, který vyžaduje adaptaci, trpělivost a často i změnu strategie. Právě v tom spočívá hlavní síla komplexních redukčních programů a odborného vedení, které pracují nejen s redukcí hmotnosti, ale také s její stabilizací a dlouhodobým udržením. Více na: https://www.spolukiladolu.cz

Dle TZ

www.cwp.cz

 

Tweet