Medicína
Jen jeden gen pro křečové žíly neexistuje
Křečové žíly jsou nejlépe geneticky prostudovaným projevem chronického žilního onemocnění, které může postupně vést až ke kožním změnám nebo bércovým vředům. O tom, zda a kdy se chronické žilní onemocnění u člověka projeví a jak bude závažné, rozhoduje souhra genetických vloh spolu s dalšími rizikovými faktory, například s těhotenstvím, obezitou, nedostatkem pohybu, dlouhým sezením nebo stáním.
V době, kdy jsou komerční genetické testy stále dostupnější, může být lákavé zjistit si „riziko křečových žil“ z DNA. Přestože genetický výzkum přináší nové poznatky o biologických mechanismech a predispozici ke chronickému žilnímu onemocnění, pro pacienta zatím neexistuje jednoduchý genetický test, který by spolehlivě předpověděl, zda se u něj chronické žilní onemocnění rozvine a jak bude probíhat. „V běžné klinické praxi zůstává zásadní klinické vyšetření u praktického lékaře, případně ultrazvukové vyšetření žil u angiologa. Důležité je zajít k lékaři včas. Člověk by měl zpozornět zejména tehdy, pokud se u něj objeví pocity těžkých nohou, noční křeče, viditelné křečové žíly, otoky, bolesti nohou nebo pokud se obtíže vyskytují v rodině,“ upozorňuje lékařka genetička.
Křečové žíly se častěji objevují ve vyšším věku, ale u některých lidí se mohou projevit už kolem 20. nebo 30. roku života. To může být známkou výraznější genetické predispozice. Časný vznik křečových žil může upozorňovat na závažnější genetickou dispozici, zejména pokud jsou změny oboustranné, rychle se zhoršují nebo se vyskytují u více členů rodiny. A také pokud jsou u pacienta nebo v jeho rodině přítomny i jiné klinické příznaky, například neobvyklé modřiny, tenká průsvitná kůže, lymfedém nebo závažné cévní nebo střevní komplikace. V takových případech dává smysl cílené genetické vyšetření zaměřené na dědičné poruchy pojiva, cévního či lymfatického systému. Pro většinu lidí s běžnými křečovými žilami ale genetické vyšetření nutné není. Důležitější je včasné posouzení rizik praktickým lékařem a vyšetření žilního systému duplexní sonografií.
Pozitivní rodinná anamnéza je významným rizikovým faktorem, ale neznamená, že se onemocnění musí rozvinout. Francouzská studie z roku 1994 (1) uváděla pravděpodobnost výskytu křečových žil 90 % při postižení obou rodičů, 62 % u dcer a 25 % u synů při postižení jednoho rodiče v porovnání s 20 % rizikem u osob, jejichž rodiče křečové žíly neměli. Tato čísla však nelze dnes považovat za obecně platná, protože ačkoli studie přesvědčivě doložila rodinnou agregaci onemocnění, nemohla úplně oddělit genetické vlivy od společného prostředí a způsobu života. Rodinný výskyt křečových žil nebo jiných projevů chronického žilního onemocnění by přesto měl být důvodem k větší pozornosti, ne však k panice.
Chronické žilní onemocnění je dlouhodobé onemocnění, při kterém žíly nedokážou dostatečně odvádět krev z dolních končetin zpět k srdci, což může vést k pocitu těžkých nohou, otokům, bolestem nebo vzniku křečových žil. Genetický výzkum pomáhá lépe pochopit, proč onemocnění vzniká, a může v budoucnu přispět k vývoji nových možností léčby. Základem komplexní léčby proto stále zůstává osvědčená kombinace režimových opatření, kompresních punčoch a venofarmak. Více na: www.zilniporadna.cz.
Dle TZ
www.focus-age.cz
