Medicína

První měsíce po narození dítěte jsou plné okamžiků, které se rodičům vryjí do paměti: první přiložení, společné uspávání, procházky, krmení i postupné hledání nového rodinného rytmu. Zatímco miminko objevuje své okolí, v jeho těle se začíná utvářet neviditelný ekosystém – střevní mikrobiota. Společenství bakterií, virů, kvasinek a dalších mikroorganismů se rozvíjí už od narození a v prvních letech života citlivě reaguje na prostředí, každodenní režim i přirozené změny, kterými dítě postupně prochází.

Ve střevech se nachází až 80 % imunitních buněk organismu a střevní mikrobiota se podílí na řadě procesů souvisejících s trávením nebo vstřebáváním živin. U malých dětí se ale tento systém teprve pomalu utváří. Zvlášť citlivým obdobím je prvních tisíc dní, počítaných od početí. Zásadní vliv má i samotný porod. Při vaginálním porodu přichází dítě do kontaktu s mikroorganismy z porodních cest, po narození se pak jeho mikrobiota dál vyvíjí v kontaktu s okolním světem. U dětí narozených císařským řezem může být začátek osidlování střevní mikrobioty odlišný.

Dle slov lékaře si lze představit dětský mikrobiom jako živý ekosystém, který se v prvních letech života rychle mění a postupně dozrává. Ovlivňuje ho způsob porodu, kojení, kontakt s rodiči, prostředí, příkrmy, složení stravy, spánek, pohyb i případná léčba antibiotiky. Jde o souhru vlivů, které se opakují každý den. Pro rodiče je důležité vědět, že cílem péče o mikrobiom není dokonalost. Podstatnější je spíš rovnováha, stabilní prostředí a rozumný přístup k běžné péči i léčbě.

U kojenců má na střevní mikrobiom velký vliv blízkost rodičů, kojení, kontakt kůže na kůži a klidný denní rytmus. U starších dětí hraje roli pestrá strava s bílkovinami, ovocem, zeleninou, celozrnnými potravinami a dalšími zdroji vlákniny. Důležitý je také pobyt venku, přirozený pohyb a spánek. U mladších dětí se orientačně mluví o 10 až 12 hodinách, u starších zhruba o 9.

Rovnováhu střevní mikrobioty mohou naopak narušit běžné vlivy moderního života, například jednostranný jídelníček, časté sladké a tučné potraviny, nedostatek spánku, stres, málo pohybu venku nebo omezený kontakt s přirozeným prostředím. Roli může hrát i přehnaná hygiena. Mytí rukou je sice základ, ale nadměrné používání dezinfekce už tak přínosné být nemusí. Dítě potřebuje čisté a bezpečné prostředí, ne svět zbavený všech běžných podnětů.

Rodiče by měli zpozornět, pokud má dítě dlouhodobé trávicí obtíže, výrazně mění chování nebo se jeho stav zhoršuje. U miminek může být orientačním vodítkem i takzvané pravidlo tří: neutišitelný pláč déle než tři hodiny denně, alespoň tři dny v týdnu a déle než tři týdny po sobě. V takových situacích je vždy namístě obrátit se na pediatra.

Zvláštní pozornost si zaslouží antibiotika. Ač jsou při bakteriálních infekcích nenahraditelná, je potřeba mít na paměti, že nepůsobí jen na škodlivé bakterie, ale i na ty prospěšné. Mohou tak dočasně ovlivnit rozmanitost střevní mikrobioty. Důležité je proto užívat je pouze podle doporučení lékaře, dodržet stanovený postup a léčbu svévolně neměnit ani neukončovat. Nadužívání antibiotik navíc přispívá k rozvoji antibiotické rezistence, která patří mezi významné problémy současné medicíny.

Vedle každodenních návyků jsou v souvislosti s dětskou střevní mikrobiotou často zmiňována také probiotika. Ta mohou být jednou z možností, jak péči o mikrobiom doplnit, důležité je ale vědět, podle čeho je vybírat. Svou roli hraje nejen označení na obalu, ale především konkrétní probiotický kmen, věk dítěte, forma podání nebo doporučené dávkování.

Výhodné jsou doplňky stravy, které kladou důraz na vědecká ověření konkrétních probiotických kmenů. Ne všechna probiotika jsou totiž stejná a účinky jednoho kmene nelze automaticky vztahovat na kmen jiný. Při výběru probiotik proto není důležité sledovat pouze obecné označení „probiotikum“, ale také konkrétní probiotický kmen a dostupná odborná data, která se k němu vztahují. Dle TZ

www.medialist.cz

Tweet