Nemoci a jejich příznaky

Zkušenost s vyhledáním odborné pomoci v oblasti duševního zdraví má aktuálně 1 ze 3 Čechů, přičemž ženy ji vyhledávají častěji (44 %) než muži (27 %). Veřejnost neví, na koho z řad odborníků se má vlastně obrátit. Největším problémem je ale dostupnost – více než třetina zájemců čeká na první termín déle než měsíc. Proto lidé hledají podporu v digitálním prostředí. Psychologové však upozorňují, že tyto nástroje mají své limity a nenahrazují přímou péči odborníků.

Mobilní aplikace, online terapie, umělá inteligence – péče o duševní zdraví se přesouvá i do digitálního prostoru. Lidé dnes běžně využívají aplikace zaměřené na zvládání úzkosti a stresu, relaxační a dechová cvičení, spánkovou hygienu nebo si vedou deníky nálad. Stále častější jsou také online konzultace s terapeuty. Nově se objevuje závislost na radách generovaných umělou inteligencí, které se lidé v náročných situacích svěřují se svými nejniternějšími pocity a problémy a následně se řídí doporučeními, která AI nabízí. „Jako podpůrná a okamžitě dostupná pomoc mohou být tyto nástroje užitečné. U závažnějších psychických obtíží je však důležité neopouštět skutečný mezilidský kontakt a obrátit se na odborníka s možností osobního setkání – právě to je pro kvalitní péči zásadní,“ upozorňuje dětská klinická psycholožka prezidentka Asociace klinických psychologů ČR.

 Podle odborníků mají tyto formy podpory jasné limity. Nenahrazují odbornou diagnostiku ani léčbu a u závažnějších obtíží, jako je například dlouhodobá úzkost, deprese nebo ztráta kontaktu s realitou, nemohou suplovat péči klinického psychologa nebo psychiatra. Rizikem je také kvalita jednotlivých nástrojů – zatímco některé vycházejí z ověřených psychologických metod, jiné mohou poskytovat nepřesné nebo zjednodušující informace.

Odborníci proto doporučují využívat digitální nástroje spíše jako doplněk, například v situaci, kdy není dostupná osobní návštěva nebo při práci na rozvojových tématech (chci být více aktivní ve vztazích, chci se umět lépe rozhodovat, potřebuji být asertivnější). Efektivní a bezpečnou péči pacientům se zdravotními a psychickými obtížemi (se zdravotní indikací) poskytuje nejlépe specializovaný zdravotnický obor klinická psychologie. Využívá psychodiagnostické metody, které jsou ověřené, spolehlivé a podléhají odborné kontrole. Nesprávná nebo laická diagnostika může ohrozit zdraví pacienta.

Pokud se lidé rozhodnou své psychické potíže řešit u odborníka, velmi často je prvním krokem praktický lékař, což psychologové oceňují pro dobrou návaznost péče. Pacient se ale může sám obrátit rovnou na psychologa. Samotná cesta k odborné péči ale nebývá vždy jednoduchá. Z výsledků průzkumu STEM/MARK vyplývá, že necelých 20 % zájemců se dostalo na řadu do týdne, více než třetina čekala déle než měsíc. Právě čekací doby patří mezi největší bariéry dostupnosti péče a jejich zkrácení by podle veřejnosti bylo nejpřínosnějším opatřením. Důležitou roli při výběru odborníka přitom hraje i důvěra a orientace v systému psychologické péče. Lidé se při hledání často opírají o doporučení lékaře, vlastní vyhledávání na internetu nebo doporučení známých. Zároveň ale veřejnost často nerozlišuje mezi jednotlivými profesemi v oblasti duševního zdraví. S orientací může pomoci přehled odborností: „Kdo je kdo“.

 Je vhodné ověřit kvalifikaci odborníka (např. atestace v klinické psychologii, psychoterapeutický výcvik, praxe, recenze) a jeho členství v odborných společnostech. Klinický psycholog je vzděláním i odpovědností je na stejné úrovni s lékařem (např. psychiatrem), jehož péče je rovněž hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Je jediný odpovědný zdravotnický odborník, který je oprávněný provádět psychodiagnostiku a na základě ní stanovovat diagnózy.  Zkušenost s odbornou péčí však přitom nemusí být vždy pozitivní. Třetina lidí uvádí negativní zkušenost, nejčastěji kvůli nevhodnému přístupu. V případě, kdy odborník využívá manipulaci, nerespektující či nedůstojné chování, žádá o protislužby nebo je příliš osobní, je vhodné zvážit změnu.

Pomoc v oblasti duševního zdraví se dotýká aktuálních životních fází. Děti v raném a předškolním věku se mohou potýkat s opožděním vývoje nebo podezřením na závažné poruchy (autismus, mentální retardace), u dětí ve školním věku se objevují psychosomatické obtíže, potíže s adaptací ve školním prostředí, prospěchem nebo šikanou. Dospívající řeší témata týkající se vlastní hodnoty a identity, obavy o svou budoucnost, sexuální problematiku nebo začátek závažných duševních onemocnění (např. schizofrenie). Rodiče malých dětí přicházejí často s úzkostně-depresivní problematikou a frustrací z odcizení ve vztahu, která vychází z náročného období péče o dítě a neustále se měnících podmínek. U lidí v produktivním věku převažuje syndrom vyhoření, deprese, úzkosti nebo opakované selhávání ve vztazích, zatímco senioři se častěji potýkají s pocity osamělosti, depresivními stavy souvisejícími s ubýváním schopností, strachem ze smrti, truchlením po partnerovi, potížemi s pamětí apod.

Doporučení zůstává. Vyhledání odborné pomoci neodkládat, zejména pokud jde o akutní stavy, jako jsou myšlenky na sebevraždu, sebepoškozování, ztráta kontaktu s realitou (halucinace a bludy), výrazné změny v chování (zejména agresivní), neobvyklé výkyvy nálad, zapomínání. Důležitým ukazatelem je také narušení aktivit běžného života – omezení koníčků, stahování se z kontaktu s přáteli, narušení fungování v rodině. Vždy je nutná spolupráce a zapojení do léčebného procesu. Změna se neděje v setkání s odborníkem, ale změnou v životě pacienta.

Průzkum STEM/MARK zaměřený na znalost a rozlišování profesí v oblasti duševního zdraví. Metodika CAWI dotazování, počet realizovaných rozhovorů 1024. Sběr dat 26. 11.–1. 12. a 11. 12.–15. 12. 2025.

Asociace klinických psychologů České republiky (AKP ČR) je profesní organizace zastřešující klinické psychology v ČR, spolupracuje s MZ ČR, IPVZ, dalšími profesními organizacemi a vysokými školami s cílem zajistit dostupnou a vysoce kvalitní klinicko-psychologickou péči.  Dle TZ

www.akpcr.cz

Tweet