Medicína

Počátkem května 2026 se v médiích objevily informace o výskytu smrtelných případů hantavirových infekcí u několika osob, které cestovaly od počátku dubna ve výletní lodi z Argentiny přes jižní Atlantik na Kapverdy. Během cesty několik pasažérů onemocnělo, přičemž dosud tři osoby zemřely. Mezi příznaky patřily horečka, slabost, porucha močení, zažívací potíže a zánět plic se selháním dýchání. U jedné z těchto osob bylo laboratorním vyšetřením provedeným v Jihoafrické republice potvrzeno, že se jednalo o hantavirovou nákazu. U dalších osob zatím výsledky laboratorních analýz nebyly zveřejněny a dosud není ani známa informace o výsledku sekvenční analýzy, která by dokázala určit přesný typ hantaviru, který onemocnění vyvolal.

V současné době je na celém světě známo několik desítek druhů hantavirů. Jedná se o viry, které přirozeně infikují různé druhy hlodavců a dalších drobných savců, u nichž vyvolávají celoživotní bezpříznakovou infekci. Přirození hostitelé virus vylučují po celý svůj život močí a v menší míře i dalšími tělesnými výměšky.  Svému přirozenému hostiteli virus nezpůsobuje žádné příznaky, avšak pokud se náhodně nakazí člověk, může u něj vyvolat velmi těžké, a to i smrtelné onemocnění.

Zajímavé je, že každý hantavirus má svého specifického přirozeného hostitele. Podle toho, kde se daný hostitel (hlodavec) v přírodě vyskytuje, tam se vyskytuje i příslušný hantavirus. Rozlišují se proto tzv. hantaviry „Starého světa“, které se vyskytují v Asii a v Evropě, a pokud nakazí člověka, vyvolávají u něj onemocnění projevující se horečkou, krvácením a selháním ledvin, které se odborně nazývá hemoragická horečka s renálním syndromem,“ vysvětluje vedoucí oddělení virologie a NRL pro arboviry Centra klinických laboratoří Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě.

Nejvýznamnější z hantavirů Starého světa jsou hantaviry Hantaan, Seoul, Dobrava/Belgrade a Puumala. V Evropě se vyskytují pouze poslední 3 ze vyjmenovaných, v ČR pak jsou to viry Puumala a Dobrava/Belgrade. Jejich přirozenými hostiteli jsou norníci a myšice. Onemocnění vyvolaná virem Puumala mají spíše lehčí průběh s nízkou smrtností, nejvíce případů je ve Finsku a dalších zemích severní Evropy. Nejtěžší případy v Evropě vyvolává virus Dobrava/Belgrade, subtyp Dobrava, které mohou až v 10 % končit smrtelně. Nejvíce případů je na Balkáně. Naproti tomu hantaviry „Nového světa“ se vyskytují v Severní a Jižní Americe, jejich přirozenými hostiteli jsou různé druhy divokých křečků a pokud se nakazí člověk, vyvolávají těžké onemocnění plic, tzv. hantavirový plicní syndrom. Smrtnost nejzávažnějších případů dosahuje až 50 %.

Naprostá většina hantavirových infekcí není přenosná z člověka na člověka. Výjimkou je jihoamerický virus Andes, u něhož byl popsán i mezilidský přenos. Člověk se obvykle nakazí náhodně prostřednictvím vdechnutí prachu kontaminovaného močí infikovaných hlodavců, vzácněji kousnutím.

Specifická léčba hantavirových infekcí není dostupná a není k dispozici ani účinná vakcína. Nákaza nejvíce hrozí osobám, které se pohybují v místech výskytu hlodavců – např. lidé tábořící v přírodě, vojáci, lesníci, myslivci, osoby bez domova, lidé zasaženi přírodními katastrofami a podobně.  V riziku se mohou ocitnout také lidé, kteří uklízejí zanedbané sklepy, kůlny či sklady krmiv, kde dochází ke zvíření prachu kontaminovaného výměšky hlodavců. Při podobných rizikových aktivitách je proto vhodná ochrana dýchacích cest účinným respirátorem.

V ČR je výskyt hantavirového onemocnění vzácný, ročně je do databáze ISIN hlášeno přibližně 10-15 případů, většina z nich je z Moravskoslezského kraje a Jihočeského kraje. Nelze však vyloučit, že reálný výskyt je vyšší a ne všechny případy jsou odhaleny a správně diagnostikovány.

Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě má dlouhodobé, více než 20leté zkušenosti s laboratorní diagnostikou hantavirových infekcí. Většina případů hantavirových infekcí v ČR byla odhalena právě v laboratořích ZÚ v Ostravě. Laboratorní diagnostika spočívá ve stanovení specifických protilátek metodou ELISA, konfirmace a určení druhu hantaviru se provádí metodou imunoblot. Lze také detekovat virovou RNA v krvi metodou RT-PCR s následnou sekvenční analýzou.

(Odborný garant: MUDr. Hana Zelená, Ph.D., vedoucí virologického oddělení a NRL pro arboviry, CKL ZÚ se sídlem v Ostravě).

Dle TZ

www.know.cz

Tweet