Medicína

Nožní klenba funguje jako přirozený tlumicí mechanismus. Při každém kroku absorbuje nárazy a pomáhá rozložit zátěž tak, aby se nepřenášela do kolen, kyčlí nebo páteře. Zároveň umožňuje chodidlu pružnost, která je nezbytná pro plynulý odraz a stabilní chůzi. „Jedná se o aktivně řízený systém, na kterém se podílejí svaly i nervová soustava. Pokud funguje správně, chrání celé tělo před přetížením. Ve chvíli, kdy její funkce začne selhávat, tělo o tuto ochranu přichází a musí ji nahrazovat jinde, což se postupně projeví bolestí nebo celkovou únavou,“ vysvětluje fyzioterapeutka ze společnosti Movero. Nenápadný problém se často rozvíjí bez varování, ale postupně dokáže „rozhodit“ celé tělo – od kolen a kyčlí až po krční páteř.

Klenby v chodidle jsou dvě – podélná a příčná, které v ideálním případě vytvářejí typický oblouk na vnitřní straně chodidla. K propadnutí klenby dochází postupně, často bez výrazných příznaků. Svaly, které klenbu drží, ochabují a vazy ztrácejí napětí. Chodidlo se tak začne pod zatížením rozšiřovat a ztrácet svou přirozenou funkci. Patří mezi velmi časté obtíže. Odhaduje se, že se týká zhruba 20 až 30 % dospělé populace. V praxi jde téměř vždy o kombinaci více faktorů – dlouhodobé nošení nevhodné obuvi, nedostatek přirozeného pohybu, chůze po tvrdých površích nebo celkové přetěžování.

Pokud chodidlo nepřichází do kontaktu s různorodým prostředím, mozek postupně přestává aktivně zapojovat drobné svaly, které klenbu drží, a ta se začne pod váhou těla propadat. Situaci může ovlivnit nadváha, hormonální změny nebo genetické predispozice. Často jde o souhru vlivů, které se sčítají a projeví se až po letech. Jakmile klenba ztratí schopnost pružit, přenášejí se nárazy výš do těla. Dochází ke změně pohybových vzorců a postupnému přetěžování dalších struktur (kolena, kyčle, páteř). Nejprve se objevuje únava nohou nebo otoky, později i křeče v lýtkách, bolesti kolen nebo zad.

Pokud je propadnutí asymetrické, může dojít i k vychýlení pánve a následně k potížím v oblasti bederní nebo krční páteře. Lidé si tyto souvislosti často nespojují, protože bolest se projeví jinde než v chodidle. Zároveň může dojít i k rozšíření přední části chodidla a ke vzniku otlaků nebo deformit, mezi něž patří například vbočený palec.

Jednoduchým vodítkem pro základní orientaci je otisk mokré nohy na podlaze nebo papíru ve stoje. U zdravé klenby zůstává střední a vnitřní část chodidla na otisku výrazně vykrojená, případně se podložky vůbec nedotýká. Pokud je otisk spíše plný a vnitřní strana chodidla se otiskne téměř celá, může to být signál, že klenba nefunguje správně a je vhodné obrátit se na odborníka.

Důležité je také sledovat postavení pat a kotníků. Pokud se kotníky stáčejí dovnitř, může jít o funkční problém, který je zatím možné ovlivnit. Pro přesnější posouzení využívají odborníci například podoskop, který ukáže rozložení tlaku na chodidle a pomůže odhalit i méně viditelné odchylky.

Funkci klenby lze v mnoha případech zlepšit, pokud se chodidlo znovu začne aktivně zapojovat. Důležitá je cílená práce se svaly, návrat k přirozenému pohybu a vystavování chodidel různorodým povrchům. Pomoci může i změna obuvi. Chodidlo potřebuje prostor a možnost pohybu, nikoli pevné omezení. Přechod na volnější a flexibilnější typ obuvi, by ale měl být postupný, aby se noha mohla adaptovat

Základem je znovu aktivovat svaly chodidla a naučit mozek je používat. Ortopedické vložky sice mohou ulevit od bolesti, ale pokud chodidlo nepracuje, problém se tím neřeší. Vložka by měla funkci spíše podporovat, ne ji nahrazovat.

Propadlá klenba se neobjeví ze dne na den a stejně tak je i její zlepšení dlouhodobějším procesem. Jakmile se ale chodidlo začne znovu aktivně zapojovat do pohybu, projeví se to nejen na něm, ale i v celkovém stavu těla.

Dle TZ

www.medialist.cz

Tweet