Medicína

Data ze STADA Health Reportu 2025 ukazují, že přibližně 12 % populace má vážné psychické potíže. Mladší ročníky jsou přitom výrazně aktivnější v hledání pomoci, zatímco většina Čechů své potíže nijak systematicky neřeší. Průzkum zároveň ukazuje silnou provázanost psychické nepohody s prací a finančním tlakem. Výsledkem je masová zkušenost s vyčerpáním. Pocity vyhoření někdy zažilo téměř 71 % Čechů.

Data průzkumu ukazují, že psychické potíže, stres i vyčerpání se týkají všech věkových skupin. Každá generace čelí jiným tlakům, ale výsledek je u všech společný - rostoucí zátěž na psychiku. Duševní zdraví tak přestává být individuálním tématem a stává se jednou z významných společenských výzev. K duševnímu zdraví je proto nutno přistupovat stejně vážně jako k fyzickému zdraví.

Ani úloha zaměstnavatele dnes nekončí u pracovního výkonu. Péče o duševní zdraví zaměstnanců a prevence syndromu vyhoření by měly být přirozenou součástí odpovědné a dlouhodobě udržitelné firemní kultury. Data ukazují, že psychické problémy nejsou jen subjektivním pocitem. Promítají se přímo do pracovního života: za poslední rok si kvůli stresu vzalo nemocenskou 10 % Čechů. U lidí se špatným duševním zdravím je toto číslo výrazně vyšší – jde o 23 %. Duševní zdraví se tak bezprostředně odráží ve schopnosti pracovat, ale i v každodenním životě napříč generacemi.

Větší flexibilita v práci pomáhá lidem lépe vyvažovat profesní a osobní život. Dvě třetiny Čechů (65 %) možnost pracovat z domova nemají. Ti, kteří ji využívají, většinou vnímají pozitivní dopad: 73 % z nich uvádí, že jim práce na dálku zlepšila duševní zdraví. Nejčastěji k tomu přispívá lepší rovnováha mezi pracovním a osobním životem (45 %) a úspora času stráveného dojížděním (34 %). Práce z domova však není pro každého ideálním řešením – pro část zaměstnanců může být naopak zdrojem izolace (17 %) nebo vést k nižší motivaci (14 %).

Nejčastějšími důvody psychických potíží jsou podle respondentů finanční nejistota a pracovní stres, a to téměř bez ohledu na generaci. Nejsilněji tento tlak pociťují lidé ve věku 45 až 54 let, kde se téměř třetina připisuje své zhoršené duševní zdraví právě práci. Data tak potvrzují, že psychická zátěž není selháním jednotlivce, ale přímou reakcí na dlouhodobý tlak moderního života.

Navzdory vysoké míře stresu a zkušenostem s vyhořením zůstává ochota Čechů aktivně pečovat o duševní zdraví alarmující. Přestože se s psychickými problémy potýká velká část populace, až 80 % lidí pro své duševní zdraví aktivně nic nedělá. Odbornou péči využívá pouze 13 % populace a pomoc terapeuta vyhledalo jen 6 % dotázaných. Výrazně aktivnější jsou v tomto směru mladší generace – například mezi mileniály vyhledává pomoc zhruba čtvrtina respondentů.

„V praxi vidíme, jak důležité nebát se včas vyhledat odbornou pomoc, která může pomoci lépe se v situaci zorientovat a najít funkční cesty, jakým směrem se vydat dál. Ideální je samozřejmě problémům předcházet, i když na to neexistuje jednoduchý návod“, popisuje vedoucí psycholožka a terapeutka Poradenské a asistenční služby (EAP) společnosti Assessment Systems/Mavie, nabízející psychologickou podporu pro zaměstnance firem.

Bariéry v hledání pomoci jsou přitom hluboce zakořeněné: nejčastěji jde o pochybnosti o účinnosti léčby (37 %), finanční náklady (19 %) a obavy z emoční náročnosti řešení problémů (11 %). Část lidí se snaží ulevit si neformálně, například časem s blízkými nebo pohybem, tyto cesty však odbornou pomoc dlouhodobě nahradit nedokážou. Více než polovina Čechů (55 %) je navíc přesvědčena, že duševnímu zdraví se v systému nevěnuje stejná pozornost jako zdraví fyzickému. Psychika tak v péči o zdraví zůstává stále na druhé koleji. 

Pocity vyhoření nejsou výjimkou, ale hromadnou zkušeností. Podle průzkumu uvedlo 71 % Čechů, že vyhoření zažili, byli na jeho pokraji nebo pociťují příznaky s ním spojené. Oproti roku 2024, kdy to bylo 62 %, jde o výrazný nárůst, který potvrzuje, že problém v české společnosti sílí.

Psycholožka a terapeutka aké upozorňuje, že vyhoření se může dotknout téměř každého napříč obory. Postupná ztráta smysluplnosti práce, doprovázená například pocity beznaděje, ztráty energie, izolace od kolegů či podrážděnosti při plnění pracovních úkolů, může vést až k celkové psychické, případně i fyzické vyčerpanosti. Syndrom vyhoření se přitom neomezuje na jednu věkovou skupinu, ale prostupuje všemi generacemi. Nejvíce ohrožení jsou mladší lidé – mezi Čechy do 34 let má s vyhořením zkušenost dokonce 84 %, zatímco u osob nad 55 let je to 56 %. Tyto pocity navíc výrazně prohlubuje finanční tlak: u lidí v horší finanční situací se s vyčerpáním setkalo až 75 % dotázaných.

Důležité je uvědomit si nutnost hledat rovnováhu v delším časovém horizontu, protože pocit vyhoření nepřichází ze dne na den – obvykle se projeví ve chvíli, kdy se varovné signály delší dobu přehlížely nebo se jim nevěnovala dostatečná pozornost. Pokud se v každodenním životě najde čas na vědomou reflexi pracovní situace, může se stát prvním krokem k lepšímu nastavení osobních hranic v profesním životě.

Dle TZ

www.bisonrose.cz

Tweet