Medicína
Příčiny syndromu vyhoření a deprese
Nikdy nekončící únava, nulová motivace, nechuť k práci i k sobě samému. Vyhoření, možná také deprese. Ačkoliv projevy mohou být podobné, je mezi nimi rozdíl. Vyhoření má obvykle kořeny v kombinaci velké pracovní zátěže a dlouhodobého stresu bez dostatečného odpočinku s osobním očekáváním, že se vše zvládne. Může vést k poklesu výkonnosti, vyčerpání nebo úzkosti. Deprese je nejčastěji doprovázena hlubokým smutkem, ztrátou energie a naděje, že bude lépe. Zde příčiny nebývají úplně jasné. Oba stavy se však mj. promítají i do ekonomiky.
Deprese a syndrom vyhoření na první pohled mohou působit obdobně: vyčerpání, ztráta zájmu, pokles výkonnosti, smutná nebo nepříjemná nálada. Syndrom vyhoření se častěji váže na pracovní výkon, profesní prostředí nebo dlouhodobou péči o blízké. Obvykle souvisí s vysokými nároky na výkon či dlouhodobým intenzivním stresem. Většinou jej z počátku provázejí spíše stavy napětí a úzkosti. Běžné jsou naléhavé myšlenky plné obav, od kterých se obtížně odchází. Syndrom vyhoření zatím není samostatná diagnostická kategorie. Depresivní porucha je oproti tomu diagnózou oficiální. Také u ní je tenze a úzkost. Od počátku je doprovázena smutkem, ztrátou energie a radosti z činností, které většinou těší.
„Vyhoření obvykle začíná jako reakce na vysokou zátěž. Častější je u lidí, kteří pracují s velkým nasazením, v pomáhajících profesích, dlouhodobě pečují o své blízké nebo jsou pod silným tlakem. Souvisí taktéž s nedoceněním, nejasnými kompetencemi a faktorem je i to, když se chováme v protikladu s tím, jaký chceme žít život. Začneme být nespokojení, mít problémy se soustředěním, trápí nás poruchy paměti nebo jsme cyničtí vůči klientům, kolegům či blízkým. Zhruba pětina až čtvrtina dospělých Čechů se cítí vyhořením ohrožena, plně rozvinutý syndrom vyhoření se však týká menší části populace,“ přibližuje terapeutka z Mindwell.
Naproti tomu u deprese se vždy nenajde jasná příčina, nese s sebou hlubší narušení psychiky. Člověk se cítí prázdný, zažívá hluboký smutek, ztrácí chuť k životu, každodenní fungování se stává obtížným. Typický je negativní pohled na sebe – nestojím za nic –, na svět okolo sebe – lidé jsou zlí –, na budoucnost – nikdy se mi nebude dařit…. Pokud člověk včas neřeší varovné signály vyhoření, může jeho stav vyústit ve vážnou poruchu.
Pociťují-li se první příznaky vyhoření, je důležité včas reagovat, než dojde ke zhoršení stavu. Odborníci radí věnovat pozornost stravě i spánkové rutině, umět ocenit to, co se povedlo, i budovat hodnotné a smysluplné vztahy, které oporou v těžkých chvílích. Velmi důležité je také naučit se naslouchat svému tělu.
Člověk je vybaven zvládat působení stresorů. Problém však nastává, když po prožitém stresu není dostatek prostoru pro regeneraci nebo když zátěž působí dlouhodobě. To je dlouhodobě neudržitelné. „Je dobré zvažovat svoje síly. Naučit se říkat si o pomoc, delegovat úkoly, vymezit se a říci ne, když je to potřeba. Je také užitečné nehovořit jen o práci,“ radí terapeutka. Pokud se jedná o rozvinutější psychické vyhoření, pomůže psychoterapie.
Rozdíly mezi oběma stavy je v tom, co při nich pomáhá. Důležitým faktorem například je, zda se psychický stav člověka zlepšuje, když například na čas „vypne“ či změní své pracovní návyky. Zatímco u počínajícího vyhoření může pomoci změna pracovního rytmu, pracovního nasazení nebo pracovního prostředí, vymezení hranic či odpočinek, v případě deprese tyto změny mohou ulevit, ale obvykle nestačí. Je na místě zařadit odbornou léčbu v podobě psychoterapie a u středně těžkých a těžkých i farmakologická léčba.
Ať už se jedná o vyhoření, nebo o depresi, klíčové je nenechat věci jen tak plynout a doufat, že samy přejdou. Obvykle se tak nestane. Pokud přetrvává dlouhodobá únava, vnitřní prázdnota, poruchy spánku nebo pocity bezvýchodnosti, je potřebná odborná pomoc. Důležité je nezlehčovat signály těla. Dlouhodobé potlačování psychických obtíží totiž často vede k tělesným projevům, jako jsou bolesti hlavy či zad, zažívací obtíže, napětí nebo špatný spánek.
„Vyhledat potřebnou pomoc není slabost. Je to projev zodpovědnosti. Systém v ČR je bohužel přetížený a čekací lhůty na osobní setkání s odborníkem se pohybují v řádu měsíců,“ připouští terapeutka. Upozorňuje na digitální program, kde se člověk dostane do péče odborníka prakticky bez čekání, navíc z domova. Je založená na principech kognitivně-behaviorální terapie, která má velmi dobré výsledky jak v případě vyhoření, tak deprese. Zde je k dispozici také bezplatný screening, který pomůže odhalit, zda se jedná o úzkost, vyhoření, nebo depresi. (více na: www.mindwell.cz).
Množství lidí, kteří trpí duševními nemocemi, v ČR trvale narůstá. Podle dat Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) vzrostl mezi lety 2010 a 2021 celkový počet pacientů s nějakou formou psychiatrické nemoci o 22 procent. Citelné jsou tedy dopady nejen na zdravotní systém, ale také ekonomiku. Jen za první pololetí roku 2024 bylo totiž podle ČSÚ zaznamenáno více než 31 tisíc ukončených případů dočasné pracovní neschopnosti kvůli duševním onemocněním, přičemž průměrná délka jednoho případu byla 79 dní. Podle údajů je každoročně hospitalizováno na 4 tisíce pacientů s depresí, přičemž asi 500 z nich je po propuštění do 30 dní opětovně hospitalizováno. To dokládá, že duševní zdraví je oblast, kterou nelze zlehčovat. A schopnost rozlišit syndrom vyhoření od deprese může být klíčová mimo jiné také pro prevenci dlouhodobých výpadků i návrat ke kvalitnímu plnohodnotnému životu. Dle TZ
www.lesensky.cz
