Imunita

Podezření na poruchu imunity řeší každý rok čím dál více lidí. Jen v imunologických ambulancích SYNLAB registrují v posledních letech výrazný nárůst počtu pacientů, kteří si chtějí nechat svou obranyschopnost například z důvodu opakovaných respiračních infekcí prověřit. Většinou se ale vážná diagnóza nepotvrdí. U dětí je častější nemocnost do jisté míry přirozená – jejich imunita se vyvíjí až do 10–12 let a potřebuje drobné infekce jako trénink. U dospělých je nejčastější příčinou oslabené imunity stres, životní styl nebo užívání antibiotik.

Imunitní systém má několik obranných linií. Tou první jsou kůže a sliznice – pot, slzy, nosní hlen nebo drobné řasinky, které brání, aby se škodliviny dostaly dovnitř do těla. Pokud přesto proniknou, nastupují do funkce obranné buňky, spustí tvorbu protilátek a tělo si nákazu „uloží do paměti“. Při dalším kontaktu s tímto patogenem už reaguje rychleji a účinněji. To, jak dobře tento mechanismus funguje, však záleží na věku i životním stylu.

Imunitní systém dítěte se od dospělého liší vyzrálostí. Po narození chrání miminko mateřské protilátky. Ty však během prvních měsíců života mizí a dítě si musí začít tvořit vlastní. Získaná imunita dozrává až do 10–12 let věku, nejnáročnější přitom bývá období mezi 6. měsícem a 5. rokem. „Rodiče děti do ambulancí imunologů často přivádí z důvodu opakovaných respiračních infekcí. Pokud je ale dítě nemocné šestkrát až osmkrát do roka a onemocnění provází příznaky, jako je rýma, kašel nebo mírná teplota, je to zcela v pořádku. Právě tímto způsobem dochází k tréninku imunity. Častá antibiotika či závažné infekce už jsou ale signálem k řešení,“ říká lékařka z alergologicko-imunologické ambulance SYNLAB.  U dospělých je již obranyschopnost stabilnější. Snadno ji ale oslabí prostředí, ve kterém se žije, nebo každodenní návyky.

Na obranyschopnost všech negativně působí aktivní i pasivní kouření, nedostatek spánku nebo stres. „U dětí je typická vyšší nemocnost například při nástupu do školy, kdy organismus zatěžuje stres z nového prostředí,“ popisuje alergolog a klinický imunolog ze SYNLABu. Posiluje ji naopak pestrá strava s dostatkem vlákniny a vitamínů (zejména C a D), pravidelný pohyb, pobyt venku, čerstvý vzduch a časté větrání, dostatek spánku, pravidelný režim a otužování.

Zvlášť u dětí platí, že běžný kontakt s mikroby při hře venku nebo se zvířaty pomáhá imunitnímu systému správně dozrávat. Tento princip se označuje jako „hygienická hypotéza“ a v podstatě říká, že správně není ani extrémní sterilita, ani velká špína. Běžný kontakt s mikroby imunitní systém trénuje.

U dospělých už imunita vyzrálá je, ale i v jejich případě pobyt v přirozeném prostředí podporuje její rovnováhu. Lidé trávící většinu času v dokonale sterilních nebo velmi znečištěných prostorách mívají častěji potíže s respiračními infekcemi či alergiemi.

Velkým zásahem do imunity bývá časté podávání antibiotik. Ta ničí prospěšné bakterie ve střevním mikrobiomu a umožňují přemnožení škodlivých, které pak z potravy čerpají hlavně energii, ale méně vitamínů a živin. Do těla se tak dostává více „prázdných kalorií“ a roste riziko obezity, která imunitu dál oslabuje. Tento problém se týká dětí i dospělých. U dětí však může narušení mikrobiomu zanechat dlouhodobé následky – větší sklon k alergiím, častým infekcím nebo poruchám metabolismu.

Imunitu významně podporuje vitamín D. Dle interních dat laboratoře se však s jeho deficitem v zimním období potýká velké množství lidí. Nedostatečnou hladinu „déčka“ vloni zaznamenali v období od listopadu do května u více než 70 % z 200 000 krevních testů.

Doplňování vitamínu D má smysl, ale ideálně až po krevním testu, dle kterého je třeba nastavit dávkování. Jinak hrozí nejen zbytečné výdaje, ale i riziko předávkování, které zatěžuje srdce a ledviny.

Očkováním se získávají potřebné protilátky proti závažným onemocněním. Během období, kdy je dítě v pediatrické péči, dochází k pravidelnému přeočkování podle kalendáře, který se řídí doporučeními České vakcinologické společnosti. Dospělí si však platnost jednotlivých očkování musí hlídat sami. Pokud je nejistota v množství protilátek proti určité chorobě, lze si je na vlastní žádost dát změřit z krve.

Pokud režimová opatření nestačí, existují i možnosti cílené podpory imunity – například autovakcíny, bakteriální imunomodulátory nebo extrakty z vepřových bílých krvinek. Ty laicky řečeno předávají lidským obranným buňkám schopnost správně reagovat na infekce. Tyto přípravky jsou ale dostupné pouze na předpis a nasazují se až po imunologickém vyšetření.

Mezi nejčastěji odhalené potíže v imunologických ambulancích patří spíše lehčí formy poruch protilátkové odpovědi nebo oslabení základní obranyschopnosti organismu. Velká část dětí i dospělých má zcela běžný imunitní nález a jejich potíže souvisí spíše s vysokou virovou zátěží v kolektivech nebo nedostatkem odpočinku a rekonvalescence po nemoci. Po odeznění akutních příznaků infektu by měl pacient zůstat ideálně ještě několik dní doma, aby se imunita zotavila.

Čekací lhůty na imunologické ambulance bývají vzhledem k omezenému počtu odborníků dlouhé. Před jejich návštěvou tak zvážit následující potíže:

• U dětí: pokud stonají častěji než 6–8krát ročně, trpí závažnějšími infekcemi (např. záněty středního ucha, zápaly plic, angíny), často užívají antibiotika nebo se jim špatně hojí rány.
• U dospělých: pokud mají opakované (více než 4 ročně) nebo vleklé infekce dýchacích cest, horečky bez jasné příčiny, horší hojení ran nebo neobvyklé reakce na očkování.

Dle TZ

www.synlab.cz

Tweet