Medicína
Etikety, nálepky a stupnice při výběru potravin
Abychom si byli jistí, co skutečně jíme, nestačí jen sáhnout po známé značce, produktech s dobrým nutričním skóre či potravinách s nálepkou bio, light nebo vegan. Daleko důležitější je znát přesné složení a zastoupení konkrétních nutrientů. A to zjistíme jen tehdy, když otočíme produkt a začneme číst!
Nutriční vs. energetické složení aneb, co nám říká legislativa. Pokud se nejedná o zeleninu, ovoce či jiné potraviny, jež většinou etiketu nepotřebují, každý produkt v obchodě určený ke konzumaci musí dle legislativních nařízení poskytovat jasný přehled všeho, co obsahuje. Na obalu se lze setkat hned s několika důležitými parametry, které nejsou jen pro odborníka. Stačí znát základní pojmy, vědět, jak je číst a kde je najít.
V první řadě etiketa informuje o energetickém složení. Tato číselná hodnota je uvedená v kilojoulech (kJ) a kilokaloriích (kcal) říká, jaké množství energie daná potravina poskytuje. Je v úvodu přehledné tabulky. Pro člověka, který si cíleně nepočítá každou přijatou kalorii, je však daleko přínosnější řídit se nutriční hodnotou. Soupis základních makroživin, jako jsou sacharidy, tuky a bílkoviny, poskytuje přehled o tom, z čeho se energie v potravině skutečně skládá. Takové informace jsou zásadní pro pochopení, jaký má daný výrobek vliv na zdraví, pocit sytosti nebo hladinu cukru v krvi. Potraviny s etiketou by vždy měly obsahovat všechny klíčové makroživiny. Přestože jsou tuky často démonizované a mnoho lidí se snaží jejich příjem minimalizovat, v kontextu celkového složení kupovaného produktu hrají klíčovou roli. Je však potřeba si uvědomit o jaký tuk se jedná.
Etiketa informuje o zastoupení nasycených mastných kyselin, které by se se měly omezovat. Čím vyšší podíl, tím větší pravděpodobnost výskytu méně kvalitních tuků, které mohou zvyšovat hladinu špatného cholesterolu (LDL) a negativně ovlivnit zdraví srdce a cév. To stejné platí i u sacharidů. Číslo u cukrů by opět mělo být co nejnižší, aby se omezilo kolísání hladiny glykémie a předešlo se nadměrnému příjmu rychlé energie bez výživové hodnoty. Na štítku produktu je také údaj o zastoupení bílkovin, kterých by v ideálním případě mělo být vždy víc než sacharidů, vlákniny a soli.
Pro detailnější orientaci je dobré přihlédnout i k výčtu ingrediencí, jež se obvykle nachází přímo nad tabulkou s energetickými a nutričními hodnotami. Zda jde o silně zpracovaný výrobek, nebo naopak o potravinu s jednoduchým a přirozeným složením, člověk zjistí hned na první pohled. Platí, že čím kratší a srozumitelnější seznam je, tím spíš jde o kvalitní produkt bez nadbytku aditiv, umělých konzervantů či dochucovadel. Pozornost je nutné věnovat také samotnému řazení. Suroviny jsou totiž vypsané na základě množství – co je na prvních místech, toho je v potravině nejvíce. Jakmile je na základě složení vybráno, lze se zaměřit i na další údaje na obalu. Zde však opatrně – ne vždy vychází ze zákonných norem.
Vegan, bio, nízkotučné, light, bez cukru – častá označení, se kterými se při nákupu setkal snad každý. Ale některé nálepky si určuje výrobce sám! Hlavním úkolem štítků a nálepek je odlišení od standardních potravin a upozornění na specifický způsob výroby, zastoupení či absenci určitých nutrientů nebo také na zdravotní a etické aspekty produktu. Některé přitom nejsou legislativně ošetřeny, což dává prostor pro nepřesné, zavádějící nebo marketingově zkreslené informace.
Označení light u potravin znamená, že výrobek obsahuje méně energie než jeho běžná varianta – lidé si to přitom často vykládají jako nižší obsah tuku, což není přesné. Opravdu nižší množství tuku (alespoň o 30 %) je jen u produktů se štítkem nízkotučné. Aby si však zachovaly chuť, bývá tuk často nahrazen větším množstvím nežádoucích sacharidů. Označení light i nízkotučné podléhají legislativní regulaci, proto si spotřebitel může být jistý, že produkty jsou skutečně tím, za co se vydávají.
To se bohužel nedá říct o potravinách se štítkem bez cukru. Cukr se v nich totiž s největší pravděpodobností i tak vyskytuje, jen v maskované formě. V lepším případě jde o sušené jablko či kokos, v horším pak o umělá dochucovadla a sladidla. Pozor je potřeba si dát také na cereální pečivo, do kterého si výrobce může dát v podstatě vše, co uzná za vhodné – žádná zákonem daná podmínka zde neexistuje.
Pokud si člověk zakládá na ohleduplném přístupu, nejspíš ho v obchodě budou zajímat především produkty bio, které garantují udržitelnou a šetrnou výrobu. Není však pravidlem, že obyčejné potraviny jsou automaticky horší. Vždy záleží na původu a místě, kde se kupují. Na farmářských trzích není potřeba oficiální nálepka bio. Ví se, že jde většinou o čerstvé, lokální a často velmi kvalitní suroviny. Štítek vegan zase informuje o tom, že produkt neobsahuje maso, vejce ani mléko. Pokud je tedy člověk vegan nebo má problém s jednou z živočišných složek, může pro něj být takové označení při výběru velmi užitečné. Je ale dobré mít na paměti, že ani veganské výrobky nejsou automaticky zdravé – i ony mohou obsahovat vysoké množství cukru, soli nebo nežádoucích aditiv.
S výběrem může pomoci i tzv. nutriční skóre, často označované také jako Nutri-Score. Jde o grafické znázornění v podobě jednoduché stupnice od A do E, které dnes je už u celé řady produktů. Jeho cílem je usnadnit spotřebiteli orientaci a rychle odlišit nutričně hodnotnější potraviny od těch méně výživných. Nutri-Score je iniciativou Evropské unie (ve skutečnosti Nutri-Score je iniciativa francouzských nutricionistů z Public Health Institutu viz:https://www.santepubliquefrance.fr/ a jejich týmu odborníků INSERM francouzského National Institute of Health and Medical Research (Institut national de la santé et de la recherche médicale) (https://www.nature.com/articles/s41598-025-14033-9), a stále častěji se objevuje i mimo členské státy, přesto neexistují zatím jednotná a závazná pravidla, podle kterých by bylo možné všechny produkty přesně hodnotit a zařazovat. Obecně se proto vyplatí k nutričnímu skóre přihlédnout a preferovat především potraviny s označením A nebo B, ačkoliv ani zde nejde o jediné a rozhodující měřítko kvality.
Pokud si člověk hlídá, co pravidelně jí, a dbá na vyšší kvalitu jednotlivých surovin, měla by pro něj být správná orientace v etiketách a dalších označeních na obalech potravin zásadní. Není nutné počítat každou kalorii – důležitější je sledovat nutriční hodnotu a složení. Často se proto vyplatí trochu si připlatit a místo ultrazpracovaných výrobků zvolit raději kvalitnější alternativu. Více na: https://www.hacknizivot.cz/podcast/
Dle TZ
www.media-list.cz
