Medicína
Centrum pro funkční neurologické poruchy u dětí je multioborové
Kategorie: Aktuality
07.leden 2025
Ve Fakultní nemocnici Brno vzniklo při Klinice dětské neurologie nové Centrum pro funkční neurologické poruchy u dětí, které je vůbec první v České republice. Centrum se specializuje na dětské pacienty (jak jsme již uvedli) s funkční poruchou hybnosti nebo psychogenními neepileptickými záchvaty, ale dává péči i pacientům s dalšími diagnózami neurologických poruch. Centrum registruje desítky pacientů ročně. O rozhodující včasné diagnostice hovoří přednostka Kliniky dětské neurologie FN Brno a LF MU doc. MUDr. Pavlína Danhofer, Ph.D.
Každý pacient je individuální. Funkční symptom se může projevit v různých oblastech těla. Může se jednat o neurologické poruchy, ale i o příznaky z oblasti gastroenterologie (např. syndrom dráždivého tračníku, funkční zvracení, bolesti břicha apod.) nebo z oblasti revmatologie, kam patří především fibromyalgie. Pacienti mohou trpět velkými bolestmi, pak je velmi přínosná a nezbytná spolupráce s ambulancí léčby bolesti. Pacienti ale mohou trpět také funkčními závratěmi, poruchami chůze atd. Pak nastupují ORL lékař se specializací na vestibulární systém. Po běžných traumatech mohou pacienti rozvinout komplexní bolestivý regionální syndrom, velmi závažný stav bolesti, poruchy prokrvení a hybnosti končetin, který vede k imobilizaci a vyžaduje velmi náročnou léčebnou péči. Proto centrum spolupracuje i s chirurgy a ortopedy. Na místě je i logopedická péče, pokud má pacient funkční poruchu řeči. Často se mohou příznaky i kombinovat.
Nejčastěji se jedná o funkční poruchy hybnosti, a to poruchy chůze a hybnosti končetin. Pacienti mohou být nuceni chodit o francouzských holích, někteří jsou i na invalidním vozíku a chůze neschopní. Tyto poruchy pak mohou vypadat velmi bizarně, kdy pacient např. kříží při chůzi dolní končetiny, nebo se musí stále přidržovat stěny, někteří chodí jako pod vlivem alkoholu, vrávorají. Často se ale mohou zlepšit s využitím mechanismů, kdy dojde k odpoutání pozornosti, jako chůzí pozpátku nebo napodobením bruslení. Pacienti mohou i padat, ale při pádu se většinou neporaní. Vše je však mimovolní a pacient příznaky nesimuluje, nemá je pod kontrolou. Děti mohou mít i různé formy třesu, záškubů, abnormního držení končetin apod. Mají i funkční kolapsové stavy nebo nezřídka psychogenní neepileptické záchvaty. Tyto mohou velmi imitovat epileptické záchvaty a ve 12 % případů se vídají i u dětí s epilepsií jako kombinace obojího. Pak je diagnostika náročná a je nutné typ záchvatů odlišit.
Např. příčina funkčních neurologických poruch nemusí být spojena s nějakým psychickým traumatem nebo psychiatrickým onemocněním, jak se dlouhodobě obecně traduje. Dnes již víme, že celá řada pacientů psychiatrickou diagnózu nemá a nemusí mít ani žádné psychologické obtíže. Onemocnění může být způsobeno banálním úrazem nebo infekcí. Proto se u všech dětí provádí vstupní psychologické vyšetření, zaměřujeme se i na osobnostní profil pacienta. Ví se pak, jak pacient může spolupracovat při léčbě. Léčebný proces bývá náročný a zdlouhavý. Potvrzuje se, že právě nedostatek motivace může vést k selhání léčebných metod. Potíže pacienta závisejí na charakteru neurologického příznaku, který je nejvíce vyjádřen. Limitující mohou být i doprovodné bolesti hlavy, chronická únava, poruchy spánku, nechutenství apod.
Základem léčby je důkladný rozbor pacientovy diagnózy. Je potřeba velmi hlubokého a detailního rozhovoru o podstatě onemocnění, a to nejen s pacientem, ale i s jeho rodinou. Přijetí diagnózy je v celém procesu zásadním krokem, který není často jednoduchý. Pracuje se s psycholožkami a fyzioterapeuty i celé měsíce. Jakmile je pacient poučen o onemocnění a pochopí jeho podstatu, přijme ho a začíná pracovat na uzdravení. Důležitá je především fyzioterapie u funkčních poruch hybnosti a psychologická péče, jak již bylo uvedeno výše. Pokud má pacient psychiatrické komorbidity, které vyžadují léčbu, přicházejí na řadu rovněž dětští psychiatři.
Pacienti docházejí na pravidelné kontroly do odeznění příznaků. Zpočátku v kratších intervalech, později dle klinického stavu pacienta, po třech měsících. Řeší se i péče dětského psychologa, zda je pacient s léčbou spokojen, jak ji vnímá. Sleduje se klinický stav, nové příznaky, další komorbidity apod. Důležitá je otázka školy a pravidelné školní docházky, kdy se podporuje, aby se dítě vrátilo do školních lavic co nejdříve (možný i individuální školní plán). Pacient ale nesmí zůstat doma v sociální izolaci. Je velmi důležité, aby děti byly v kontaktu s vrstevníky. Informuje se třídní učitel o podstatě onemocnění a hledá se cesta začlenění dítěte zpět do kolektivu.
Úspěšnost léčby je velmi úzce spojena s včasnou diagnostikou onemocnění a jejím přijetím. Pokud totiž pacient diagnózu přijme a respektuje léčebná doporučení, významně se zlepší prognóza. Velký podíl na úspěšné léčbě má nasazení všech členů týmu, kteří se pacientům věnují nadstandardně a rozhodně nad rámec běžného lékařského a zdravotnického ošetření. Dle TZ
www.fnbrno.cz
Nejčastěji se jedná o funkční poruchy hybnosti, a to poruchy chůze a hybnosti končetin. Pacienti mohou být nuceni chodit o francouzských holích, někteří jsou i na invalidním vozíku a chůze neschopní. Tyto poruchy pak mohou vypadat velmi bizarně, kdy pacient např. kříží při chůzi dolní končetiny, nebo se musí stále přidržovat stěny, někteří chodí jako pod vlivem alkoholu, vrávorají. Často se ale mohou zlepšit s využitím mechanismů, kdy dojde k odpoutání pozornosti, jako chůzí pozpátku nebo napodobením bruslení. Pacienti mohou i padat, ale při pádu se většinou neporaní. Vše je však mimovolní a pacient příznaky nesimuluje, nemá je pod kontrolou. Děti mohou mít i různé formy třesu, záškubů, abnormního držení končetin apod. Mají i funkční kolapsové stavy nebo nezřídka psychogenní neepileptické záchvaty. Tyto mohou velmi imitovat epileptické záchvaty a ve 12 % případů se vídají i u dětí s epilepsií jako kombinace obojího. Pak je diagnostika náročná a je nutné typ záchvatů odlišit.
Např. příčina funkčních neurologických poruch nemusí být spojena s nějakým psychickým traumatem nebo psychiatrickým onemocněním, jak se dlouhodobě obecně traduje. Dnes již víme, že celá řada pacientů psychiatrickou diagnózu nemá a nemusí mít ani žádné psychologické obtíže. Onemocnění může být způsobeno banálním úrazem nebo infekcí. Proto se u všech dětí provádí vstupní psychologické vyšetření, zaměřujeme se i na osobnostní profil pacienta. Ví se pak, jak pacient může spolupracovat při léčbě. Léčebný proces bývá náročný a zdlouhavý. Potvrzuje se, že právě nedostatek motivace může vést k selhání léčebných metod. Potíže pacienta závisejí na charakteru neurologického příznaku, který je nejvíce vyjádřen. Limitující mohou být i doprovodné bolesti hlavy, chronická únava, poruchy spánku, nechutenství apod.
Základem léčby je důkladný rozbor pacientovy diagnózy. Je potřeba velmi hlubokého a detailního rozhovoru o podstatě onemocnění, a to nejen s pacientem, ale i s jeho rodinou. Přijetí diagnózy je v celém procesu zásadním krokem, který není často jednoduchý. Pracuje se s psycholožkami a fyzioterapeuty i celé měsíce. Jakmile je pacient poučen o onemocnění a pochopí jeho podstatu, přijme ho a začíná pracovat na uzdravení. Důležitá je především fyzioterapie u funkčních poruch hybnosti a psychologická péče, jak již bylo uvedeno výše. Pokud má pacient psychiatrické komorbidity, které vyžadují léčbu, přicházejí na řadu rovněž dětští psychiatři.
Pacienti docházejí na pravidelné kontroly do odeznění příznaků. Zpočátku v kratších intervalech, později dle klinického stavu pacienta, po třech měsících. Řeší se i péče dětského psychologa, zda je pacient s léčbou spokojen, jak ji vnímá. Sleduje se klinický stav, nové příznaky, další komorbidity apod. Důležitá je otázka školy a pravidelné školní docházky, kdy se podporuje, aby se dítě vrátilo do školních lavic co nejdříve (možný i individuální školní plán). Pacient ale nesmí zůstat doma v sociální izolaci. Je velmi důležité, aby děti byly v kontaktu s vrstevníky. Informuje se třídní učitel o podstatě onemocnění a hledá se cesta začlenění dítěte zpět do kolektivu.
Úspěšnost léčby je velmi úzce spojena s včasnou diagnostikou onemocnění a jejím přijetím. Pokud totiž pacient diagnózu přijme a respektuje léčebná doporučení, významně se zlepší prognóza. Velký podíl na úspěšné léčbě má nasazení všech členů týmu, kteří se pacientům věnují nadstandardně a rozhodně nad rámec běžného lékařského a zdravotnického ošetření. Dle TZ
www.fnbrno.cz
Autor: MUDr. Olga Wildová
