Medicína
Klíšťatům se nevyhnete ani na Sněžce
Česká republika platí za jednu ze zemí s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy v Evropě. Počet případů se přitom na celém kontinentu za posledních 30 let zvýšil o 400 %. U nás každoročně onemocní více než 700 lidí, z nichž pět na nemoc zemře a další desítky mají celoživotní následky. Nejvíce nemocných je v Jihočeském kraji, nejméně v Karlovarském. Podle dostupných dat se klíšťata vyskytují i v oblastech s nadmořskou výškou nad 1000 metrů. Jedinou prevencí je očkování. Hladinu získaných protilátek lze ověřit pomocí laboratorního testu.
Klíšťata začínají být aktivní již při teplotách nad 5 °C, proto bychom s příchodem jara měli být na pozoru a pravidelně se po návratu z parku či lesa kontrolovat. Nejčastěji se nenápadní roztoči vyskytují na okrajích lesů a podél vodních toků – nevyhneme se jim ale ani ve velkoměstech, v parcích a zahrádkách. Riziko nákazy platí zejména v oblastech položených do 600 metrů nadmořské výšky. Vlivem změny klimatu ovšem i toto číslo postupem času narůstá a není neobvyklé na klíště narazit třeba i na vrcholcích našich nejvyšších hor. Právě v těchto lokalitách mnohdy lidé riziko podcení a nechrání se dostatečně.
Z hlediska výskytu infekce virem klíšťové encefalitidy patříme bohužel mezi pomyslnou evropskou špičku. V rámci zemí EU totiž Češi představují téměř čtvrtinu (23 %) všech případů. Srovnatelné riziko nákazy nám ale hrozí i při návštěvě Slovinska nebo Slovenska. Naopak vyrazíme-li k našim bezprostředním západním sousedům, s klíšťaty se pravděpodobně setkáme o něco méně často. Nesmíme ale zapomenout, že tímto virem se můžeme nakazit nejen po kousnutí klíštětem, ale i po konzumaci dostatečně nezpracovaných jídel od nakažených zvířat (například čerstvým mlékem či sýry od zvířat chovaných ve volné přírodě).
Infekce virem klíšťové encefalitidy má typicky dvoufázový charakter. Než onemocnění propukne v plné síle, trvá to zpravidla týden až dva. První fáze často připomíná chřipkovou nákazu – pacienti si stěžují na únavu, bolesti hlavy či svalů. Nemoc doprovází nechutenství, nevolnost nebo horečka. Záludnost onemocnění spočívá v tom, že první fáze odezní a následuje období klidu – týden až dva bez klinických příznaků. Nenechme se tím ale uchlácholit. Virus se množí a připravuje na další útok.
Druhá fáze onemocnění je ještě závažnější – mezi symptomy patří zvracení, horečka, ztuhnutí šíje, světloplachost, poruchy spánku a koncentrace nebo dezorientace. Diagnózu lze potvrdit krevními testy a vyšetřením mozkomíšního moku. Léčba vyžaduje hospitalizaci a po propuštění z nemocnice často i dlouhou rekonvalescenci. V nejzávažnějších případech napadá klíšťová encefalitida i centrální nervovou soustavu, následkem čehož může dojít k obrně nervů i smrti.
Cílená léčba klíšťové encefalitidy neexistuje. Pokud dojde k nákaze, léčí se pouze příznaky, nikoliv samotné onemocnění. Ani po vyléčení ale nemají pacienti zdaleka vyhráno. Hrozí jim chronické bolesti hlavy, poruchy sluchu i spánku, soustředění, dále třes, deprese nebo obrna svalů. Po prodělání onemocnění se získá imunita až 30 let. Kromě ní je jedinou možnou prevencí očkování, které probíhá třemi dávkami. Přeočkování se doporučuje každých 3 až 5 let.
Vzhledem k dlouhému časovému intervalu mezi dávkami lze snadno ztratit přehled o tom, kdy bylo provedeno poslední přeočkováni. V takovém případě je vhodné podstoupit test na hladinu protilátek proti klíšťové encefalitidě, který poskytne relevantní informace o obranyschopnosti. Díky testu pacient zároveň zjistí, kdy je na přeočkování správný čas. Po kousnutí klíštětem, zejména, vytvoří-li se po několika dnech v místě po přisátí zarudnutí s výrazným červeným lemem a centrálním vyblednutím, je nutné myslet i na lymeskou boreliózu. Dle TZ
