Nemoci a jejich příznaky

Počet lidí, kteří se potýkají s duševním onemocněním, v posledních letech razantně vzrostl. Přestože existují účinné možnosti prevence a léčby, většina lidí s duševními poruchami nemá přístup k účinné péči. Zároveň existuje nezanedbatelná skupina těch, u kterých ani současnou léčbou nelze dosáhnout úspěšného vyléčení. Tématu se věnovala odborná konference Rezistence k léčbě duševních poruch pořádaná 2. - 4. listopadu 2023 v Brně Psychiatrickou společností ČLS JEP u příležitosti 20. Česko-slovenského Psychiatrického sjezdu.

 

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2019 trpěl na celém světě každý osmý člověk, tedy 970 milionů lidí, duševní poruchou, nejčastěji úzkostmi a depresemi. Při srovnání let 1990 a 2019 přitom v těchto počtech nedocházelo k nárůstu. V roce 2020 počet lidí žijících s úzkostnými a depresivními poruchami výrazně vzrostl v důsledku pandemie COVID-19. Podle prvních odhadů došlo za pouhý rok až k 28% nárůstu úzkostných a těžkých depresivních poruch. 

„Rezistence k léčbě je u duševních poruch velmi častý a významný fenomén. U schizofrenie se udává až u jedné třetiny pacientů, stejně častý je u depresivní poruchy, u obsedantně-kompulzivní poruchy nevede konvenční léčba ke zlepšení asi u 10 % pacientů. Rezistence k léčbě pochopitelně vede k vyšší míře subjektivního utrpení, nižší kvalitě života a vyšším socioekonomickým dopadům, jak pro vyšší čerpání zdravotnických služeb, tak pro výraznější dopady do ekonomické aktivity nemocných,“ popisuje místopředseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Podle dřívější studie psychiatrů, kteří zkoumali data z let 1996-2013, ve Spojených státech Amerických byly náklady na pacienta s rezistentní depresivní poruchou o 5481 USD ročně vyšší na nákladech za zdravotní péči než deprese, která odpovídá na léčbu a o 4048 USD ročně vyšší pro ztrátu produktivity.

„Příčiny duševních poruch představují kombinaci změn biologických, psychických a sociálních procesů. Z těchto procesů vychází i současné léčebné přístupy, které u duševních poruch používáme. Některé duševní poruchy (jako např. schizofrenie, depresivní porucha nebo obsedantně-kompulzivní porucha) mají významnější složku biologickou, u jiných se více podílejí psychologické a sociální faktory. Diagnostika duševních poruch je však stále založená především na sledování změn chování a prožívání člověka – tyto příznaky nemoci nám sice umožňují spolehlivě určit typ psychické poruchy, ale na druhou stranu mohou být projevem a společným vyústěním několika odlišných patologických procesů. Příkladem jsou třeba obsedantně kompulzivní projevy při streptokokových infekcích u dětí. Proto tyto příznaky ohraničené diagnózy mohou zahrnovat rozmanitou skupinu odlišných nemocí, což může být jednou z hlavních příčin nedostatečné léčebné odpovědi – tj. rezistence k léčbě,“ vysvětluje doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., člen výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP.

Současné pokročilé biotechnologie slibují přinést kvalitativní změnu i v psychiatrii ve smyslu zpřesnění diagnostiky a odhalení klíčových biologických procesů, které jsou zodpovědné za rozvoj duševní nemoci, i v oblasti inovativních léčebných postupů.  Jde o přístupy tzv. precizní medicíny, které jsou založené na analýze rozsáhlých informací z tzv. „omics“ studií. "Omics" je souhrnné pojmenování biologických disciplín, které se věnují globální charakterizaci a kvantifikaci biomolekul, jež mají zásadní význam pro zajištění základních funkcí organismu. Díky novým poznatkům a přístupům by se léčba mohla výrazně zefektivnit a mohla by také být výrazně přizpůsobená jedinci (personalizovaná).

První pozitivní výsledky se objevují například ve výzkumu schizofrenie. Díky novému přístupu vědci provedli screening 70 látek zkoušených v různých klinických hodnoceních, která původně s léčbou schizofrenie vůbec nesouvisela. Jako potenciálně antipsychotická se ukázala látka flunarizin, u níž navazující klinické hodnocení potvrdilo reálnou účinnost, navíc s nízkým rizikem rozvoje nežádoucích účinků. Protože má tato látka již schválení pro použití v humánní medicíně, je možné ji rychle schválit pro další indikace bez nutnosti rozsáhlého preklinického testování, což zároveň snižuje náklady. Vědci rovněž zkoumají pomoci kmenových buněk, jaké léky budou efektivní pro konkrétního pacienta.

Ukazuje se, že u významné části pacientů se schizofrenií jsou narušeny imunitní reakce ve smyslu zvýšené prozánětlivé aktivity. To vedlo k zahájení testování vhodnosti biologické léčby u schizofrenie, jinak používané v onkologii nebo u autoimunitních onemocnění. Jedny z prvních klinických studií se týkaly látky tocilizumabu, která se používá k léčbě revmatoidní artritidy. V současné době probíhá ve Velké Británii hodnocení účinku monoklonální protilátky natalizumab, která se používá při léčbě roztroušené sklerózy a Crohnovy nemoci.

U depresivní poruchy se zájem vědců soustředí například na výskyt poruch nálady a změn chování při vrozených metabolických onemocněních, která jsou postupně odhalována. Pozornost vědců se také soustředí na oblast tzv. doutnajících zánětlivých procesů, které se vyskytují u mnoha civilizačních onemocnění včetně duševních poruch. Nové poznatky přinesla pandemie COVID-19, protože mj. virus SARS-Cov 19 ovlivňuje imunitní systém a má vliv na činnost nervové soustavy. Využití těchto přístupů vede k tomu, že i pro léčbu duševních poruchu mohou být používány monoklonální protilátky, které našly uplatnění v řadě oblastí současné moderní medicíny, například při léčbě astmatu, Crohnovy choroby, lupénky, atopického exantému, nádorových onemocněních a dalších. Zkoumány jsou i další skupiny látek s různými mechanismy účinku včetně tzv. psychedelik. Nové přístupy se připravují také v oblasti léčby demencí.

Uvedené příklady představují „proof-of-concept“ aplikace pokročilých biotechnologií v psychiatrii. Předpokládá se, že v blízké budoucnosti bude výraznější uplatnění inovativních přístupů v oblasti duševních nemocí, které umožní léčbu rezistentních pacientů. Čeští i slovenští psychiatři musí být na tyto změny přichystáni.

Dle TZ

www.nudz.cz

 

 

 

 

Tweet