Pohlavní choroby

Na dovolené v exotických destinacích lidé často ztrácejí zábrany a po hlavě se vrhají do letních dobrodružství, včetně těch sexuálních. Co všechno si pak mohou přivézt zpět domů popisuje MUDr. David Jilich, infektolog a vedoucí Národního HIV/AIDS centra na Klinice infekčních nemocí FNB a 1., 2. a 3. LF UK.

 

Do oboru infekčního lékařství spadají žloutenky typu B a C a samozřejmě také HIV. Pak je tu ale celá řada dalších pohlavně přenosných chorob spadajících do oboru kožního lékařství – syfilis, gonorrea neboli kapavka, různé typy chlamydiových infekcí, herpetické (oparové) infekce. Nutno zmínit také relativně nový fenomén opičích neštovic. Dále je tu infekce lidskými papilomaviry, což je onemocnění způsobující mimo jiné rakovinu děložního čípku, ale také zhoubný nádor konečníku nebo hltanu. Proti posledně zmiňovaným virům se již nějakou dobu očkuje, ale počet takto chráněných jedinců je v ČR stále nízký. Kategorie pohlavně přenosných chorob je opravdu hodně široká a pestrá. Pomýšlet by na ně měli lékaři i z jiných než námi zmiňovaných odborností. Klíčové jsou ale také lékařem správně položené otázky, které pravděpodobně budou choulostivé nebo i nepříjemné.

Je těžké odpovědět na příznaky, protože jenom část osob s těmito infekcemi má nějaké konkrétní projevy. To znamená, že člověk může získat pohlavně přenosnou chorobu a nemusí pociťovat vůbec žádné příznaky. O to je to záludnější a nebezpečnější, protože když nakažený o infekci neví, může ji šířit i na další osoby. Jindy se příznaky dostaví, ale s poměrně velkým zpožděním.

Pokud se infekce projeví, příznaky pacienta doženou k návštěvě lékaře a k vyšetření. Nejčastěji jde ke svému praktickému lékaři, na dermatovenerologii, gynekologii nebo urologii, podle typu infekce. A když lékaři správně vyhodnotí riziko, je z pohledu infektologa napůl vyhráno, protože lze pacienta řádně vyšetřit a začít léčit. Bohužel nezřídka se nakažení bojí nebo stydí k lékaři jít a popravdě popsat situaci, protože pohlavně přenosné choroby jsou společensky komplikované téma.

Některé mikroorganismy se testují z krevního vyšetření a některé mikrobiologickým důkazem z postiženého místa, tedy výtěrem například z močové trubice, z pochvy, z dutiny ústní a podobně. Dalším problémem je, že lidé při rizikovém kontaktu mohou získat více pohlavně přenosných chorob najednou. Dvě, tři, ale je znám i případ s šesti infekcemi, kterými se pacient nakazil při jednom pohlavním styku. Vždy je třeba pamatovat, že různé infekční choroby mají různé inkubační doby. Absolutně nejlepší je provést komplexní vyšetření, tzv. venerologický screening, který na Bulovce zajišťují odborníci z Dermatovenerologické kliniky.

Když se podíváme na ohrožení samotného života, jeví se jako nejnebezpečnější infekce HIV. Některé viry způsobující žloutenky neboli hepatitidy také dokáží člověka zahubit, neboť mohou vyvolat jaterní cirhózu, selhání jater nebo vznik zhoubného jaterního nádoru. Ale v případě hepatitid se se jedná někdy i o desítek let, zatímco u HIV může smrt nastat i dříve, např. už za deset let od nakažení – samozřejmě u neléčených pacientů. Proto lze HIV označit za největší infekční hrozbu z řad pohlavně přenosných onemocnění.

Na druhé straně jsou choroby, které člověka nezahubí, jako například chlamydiové infekce nebo kapavka, ale mohou způsobit závažné dlouhodobé komplikace, případně neplodnost nebo chronické záněty. Syfilis v minulosti býval příčinou úmrtí, ale pokročilá stádia jsou známá spíš z literatury nebo z filmů, dnes díky účinné antibiotické léčbě už se téměř nevídají.

Většina zmiňovaných onemocnění má celosvětový výskyt. Pokud člověk má nechráněný pohlavní styku v rámci placené sexuální služby nebo s náhodným partnerem, nelze žádný takový kontakt označit za bezpečný nebo nerizikový, ať k němu dojde kdekoli na světě. A pak už jde jen o míru rizika, například ve vztahu k četnosti výskytu HIV. Logicky v zemi, kde je výskyt infekce vyšší, je vyšší i riziko nákazy. Rizikové jsou zcela jistě oblasti, které jsou populární z pohledu sexuální turistiky a poskytování sexuálních služeb. Tradičně se mluví o Filipínách, Thajsku, Malajsii a podobně. Nemusí být primárně destinací jako takovou, ale spíše tím, že zde využívají sexuální služby četné osoby z různých částí světa. Statisticky vzato lidé, kteří si o placenou sexuální službu řeknou, jsou určitým způsobem rizikoví stran svého předchozího chování. Už mohou být nakaženi pohlavními chorobami a přes prostitutky a prostituty pak infekce „sdílejí“ s dalšími a dalšími sexuálními zákazníky. Uvedené země jsou z pohledu sexuální turistiky rizikové, ale zmiňované státy nejsou zdaleka jediné.

Zajímavé je, že u viru HIV se v různých oblastech světa většinově vyskytují určité podtypy. Například na infekčním oddělení byl zachycen jedinec s nově zjištěnou infekcí HIV, který byl vystaven mnohočetnému riziku v různých oblastech světa – a speciálním vyšetřením jeho HIV viru se dá z toho podtypu odhalit, jestli se nakazil spíše v oblasti východně nebo například v oblasti černé Afriky či Latinské Ameriky. Ale pro léčebný přístup to nehraje žádnou zásadní roli. Je to důležitější pro zjištění tzv. epidemiologických trendů, když se například sleduje šíření nové varianty nebo zcela nové nemoci v dané zemi. Velice zajímavé to bylo v nedávné době v souvislosti s šířením opičích neštovic. Ale jak již bylo zmíněno, většina pohlavně přenosných chorob má celosvětový výskyt.

Česká republika je obecně zemí s relativně nízkým výskytem HIV. Zjednodušeně skoro všude jinde na světě je riziko nákazy HIV virem vyšší než u nás. A jsou země, které mají mnohonásobně vyšší výskyt, v současné době je to Ukrajina, kde je výskyt HIV 20x vyšší než v ČR, v Rusku dokonce 40x. Tedy i pravděpodobnost, že se člověk při jednom nechráněném pohlavním styku nakazí je neskonale větší.

Tradičně nejpostiženějším kontinentem byla Afrika, ale zde je nejpatrnější zlepšení situace v otázce HIV. V dostupnosti léčby, osvětě i informovanosti se tato oblast obrovským způsobem změnila, protože problematika HIV byla a zůstává v otázkách zdraví celosvětovou prioritou. Ostatně HIV je jediná diagnóza, která má v OSN svoji vlastní sekci věnující se výhradně tomuto onemocnění, přesto, že existují srovnatelně velké nebo dokonce větší problémy s infekčními nemocemi, například s malárií nebo tuberkulózou.

Většina infekčních chorob se ale dá získat i jinak. HIV a hepatitidy se přenášejí také krevní cestou. Také syfilis, kapavka nebo opičí neštovice v některých stádiích se dají přenést i jinak než sexuální cestou, zejména úzkým kontaktem. Stejně tak se mohou lidé nakazit v rámci domácnosti při nedodržování hygienických pravidel. Ale obecně je to měně časté.

Léčba většinou nevyžaduje hospitalizaci, probíhá ambulantně. Určité výjimky mohou být v případě syfilidy, kde je zákonem nařízená léčba a izolace kvůli zabránění šíření infekce na další osoby. Samotná léčba je rozdělena mezi více medicínských oborů, nejčastěji mezi kožní specialisty a infektology. Zajímavý mezioborový přístup k této problematice zvolili například ve Spojeném království, kde vznikl nový obor genitourinální medicíny, který pohlavně přenosné choroby řeší komplexně.

Mezi Klinikou infekčních nemocí a Dermatovenerologickou klinikou je skvělá spolupráce. Pohlavně přenosné choroby jsou komplexním problémem a je běžné, že pacient se nakazí více infekcemi najednou. To znamená, že infektologové a kožní lékaři umějí diagnostikovat a vyřešit dohromady všechny tyto infekce. U lékařů dalších specializací, kteří se s těmito infekcemi mohou setkat, je zásadní, aby správně vyhodnotili riziko, aby nedocházelo k situacím, kdy odhalí a zaléčí jednu pohlavně přenosnou chorobu a další nákazy jim uniknou. Po správné diagnostice už je na specialistech, aby pacienta správně zaléčili. A není to jen Bulovka ani fakultní nemocnice. Naopak většina péče je v terénu, je soustředěna v ambulancích, kam přijde pacient či pacientka s obtížemi nejdříve.

Běžné okolí obecně ve velkém ohrožení nebo riziku není. Nakažené osoby mají po určitou dobu, tedy dokud jsou infekční, legislativně nařízený zákaz nechráněného pohlavního styku, aby nemohli nikoho dalšího nakazit. Například v domácnosti, na pracovišti, v hromadných dopravních prostředcích a podobně není potřeba podnikat žádná speciální opatření. Naštěstí léčba většinou poměrně rychle zvrátí onemocnění do neinfekčního stavu. Je-li léčba zahájena správně, bakterie, viry nebo parazitární organismy hynou a přestávají být infekční. V případě HIV a virových hepatitid to nějakou dobu trvá, ale je běžnou součástí praxe, že automaticky všechny pacienty přesně instruujeme, jak se mají chovat.

Nejúčinnější metodou prevence je ukázněné sexuální chování a jeden stálý sexuální partner, který je důvěryhodný. V ostatních případech by se vždy lidé měli chránit. To znamená používat vždy bariérovou ochranu při kontaktu s náhodnými sexuálními partnery, ať už je to žena, muž nebo více osob, ať už jde o jeden nebo více podobných kontaktů, ať už je služba placená či neplacená. Používání kondomu je vysoce účinné ve vztahu k většině pohlavně přenosných chorob. Samozřejmě jsou praktiky, kde se kondom nepoužívá nebo použít nelze, protože třeba i při líbání se lidé mohou nakazit pohlavně přenosnou chorobou, i když to nebývá tak běžné a riziko není tak velké jako při pohlavním styku. Kondom nechrání jenom proti nechtěnému početí, ale především před rizikem nákazy pohlavně přenosnými chorobami.

Odborník upozorňuje na sexuální chování pod vlivem psychotropních látek. Často stačí i alkohol, nemusí jít přímo o drogy. Pod vlivem omamných látek se člověku mění míra tolerance jeho vlastního chování, posouvá se hranice toho, čeho by se za normálních okolností pravděpodobně nedopustil. Pak na ochranu nebo na detaily sexuálního chování nemyslí. Pod vlivem amfetaminů, jako jednoho z účinků na psychiku, se popisuje potřeba zvýšit počet sexuálních partnerů. Riziko nákazy pak roste exponenciálně. Před tímto fenoménem provázejícím dovolenkovou sexuální turistiku lékař důrazně varuje

Sexuální turistika často přivádí pacienty také do ordinací kožních specialistů, proto se k problematice vyjádřil i doc. MUDr. Filip Rob, Ph.D., přednosta a primář Dermatovenerologické kliniky FNB a 2. LF UK.

Mezi nejčastější infekce patří genitální bradavice, kapavčité a chlamydiové infekce. Diagnostika těchto onemocnění není náročná a k dispozici je účinná léčba.

Výskyt pohlavních chorob se přes léto výrazně nezvyšuje. Avšak většina těchto onemocnění se v některých specifických populacích jako jsou muži mající sex s muži často objevuje v menších epidemiích, například jako loni opičí neštovice.

U většiny bakteriálních onemocnění (například kapavka, chlamydie, případně syfilis) postačí antibiotická léčba, často jednorázová, v některých specifických případech je nutná léčba delší. U virových infekcí, jako jsou například genitální bradavice, je nutné většinou provádět opakovaná ošetření.

www.bulovka.cz

Tweet