Plánované rodičovství
Barva očí, výška nebo talent?
„Plodnost generace v reprodukčním věku se bude nadále zhoršovat. Obrovský podíl mladých lidí trpí civilizačními chorobami, zejména metabolickým syndromem,“ říká v rozhovoru k budoucnosti medicíny ředitelka reprodukční kliniky. Jak bude podle lékařky vypadat asistovaná reprodukce za 20 let? Co vše se budeme moci dozvědět o nenarozeném dítěti? A budou si rodiče moci určit inteligenci, barvu očí nebo výšku potomka?
O reprodukčních tendencích dalších generací bude rozhodovat řada parametrů, od sociálně-kulturních po ekonomicko-hospodářské. To, s čím se potýkáme dnes, nemusí být za dvacet let vůbec zásadní. Například je dost možné, že se právě trend zvyšujícího se věku prvorodiček obrátí. V USA se již dokonce zastavil, a naopak se jejich věk začíná postupně snižovat. Co se může projevit jako zásadní problém, je skutečnost, že ekonomicky rozvinuté země řeší epidemii obezity, a to již u mladších věkových kategorií, jichž se reprodukce týká. Tato situace vyvolává reálné obavy, že se plodnost generace v reprodukčním věku bude zhoršovat. Bohužel i dnes stačí jen projít ulicí a je patrný velký podíl mladých lidí trpících civilizačními chorobami, zejména pak metabolickým syndromem. Reprodukční ukazatele však mohou velmi ovlivňovat například také migrace nebo válečné konflikty.
S ohledem na tuto predikci se odhaduje, že v horizontu dvaceti let bude v Česku počat pomocí asistované reprodukce přibližně stejný podíl dětí, jaký je běžný například ve Skandinávii. Tedy asi 10 a více procent. Jde však také o to, za jakou cenu těch narození se v ČR dosáhne, kolik cyklů mimotělního oplození se bude potřebovat a jak kvalitní léky a metody se k tomu použijí. Chybou je, že se v České republice neumí ve zdravotnictví ještě dobře ekonomicky myslet. Škrtají se primární výdaje na léčbu místo toho, aby se investovalo do předléčebných vyšetření a metod, které léčbu zefektivní natolik, že se výsledně ušetří. Na první pohled levná a kvalitou průměrná léčba je totiž ve výsledku právě ta nejdražší. Důvodem je nutnost častého opakování.
Molekulární biologie a genetika se rozvíjí neskutečným tempem a proud inovací je nezastavitelný. Pohledem reprodukce je zde obrovská využitelnost například prekoncepčního a preimplantačního testování. Dělají se už v současnosti, ale stále se málo využívají. Je to cesta nejen k lepšímu zdraví populace, ale rovněž k obrovským úsporám výdajů ze zdravotního pojištění.
Mezi tak zvaně nejdražšími diagnózami je totiž většina dědičných onemocnění a vad, které jsou buď neléčitelné, nebo léčitelné jen velmi obtížně. Léky pro tato vzácná onemocnění se pochopitelně vyvíjejí, ale jejich cena je enormní. Jedna dávka stojí řádově i desítky milionů korun. Tyto léky navíc často neumějí nemoc vyléčit, jen zbrzdit. Přitom plošné prekoncepční vyšetřování celé populace by přenašečství řady závažných onemocnění včas odhalilo. Lidé by pak nemuseli prožít tu bolestnou zkušenost, když se dvěma zdravým rodičům narodí smrtelně nemocné nebo těžce postižené dítě. Tyto choroby přitom dnes se umí otestovat již na úrovni embrya, a pomoci tak párům, aby se jim narodilo zdravé dítě. Kdyby měli odborníci na reprodukční medicínu tu moc, prosadili by plošné testování přenašečství dědičných nemocí.
Lidé často uvažují nad tím, zda budou v budoucnu rodiče moci rozhodovat o některém rysu svého dítěte. Obvykle se skloňuje výška, inteligence, nadání pro nějakou činnost, barva vlasů či třeba očí. Tyto vlastnosti a znaky jsou však děděny polygenně, což znamená, že za ně neodpovídá pouze jeden gen, jako je tomu u jiných znaků, kde je dědičnost poměrně jednoznačná. Ovlivnit tyto znaky je tak naštěstí nesmírně komplikované.Takže představa, že budoucí rodiče přijdou na kliniku a v dotazníku si zaškrtají, jaké vlasy a oči má mít jejich dítě či kolik má v dospělosti měřit a jaké má mít IQ, jednoduše do konceptu zákonem regulované reprodukční medicíny nezapadá, a to ani za těch dvacet či více let. Reprodukční medicína by měla pomáhat k početí zdravého dítěte, tedy vyloučit závažné a těžce léčitelné nemoci a vady. Nemůže však zaručit na 100 % zdravé a po všech stránkách dokonalé dítě.
Na poli změn přímo v DNA bude v příštích desetiletích probíhat aktivní výzkum. Metoda se označuje jako CRISPR-Cas9. Zabývají se tím například v Ceitecu Masarykovy univerzity v Brně. Cílem je budoucí aplikace v léčbě závažných onemocnění. Tato technologie ve skutečnosti není pro kvalitní laboratoř složitá, jde jen o její aplikaci. Pokud se takto změní DNA vážně nemocného člověka a on se uzdraví, je to jistě v pořádku a není k tomu co namítnout. Ovšem genové manipulace na embryích jsou specifické, protože v současnosti se totiž neví, jaké změny, často třeba i v pozdějším věku, by manipulace a změny na DNA přímo v embryu mohly přinést. Je tedy skutečně potřeba ještě dlouhého výzkumu a vývoje, nežli by se mohlo o něčem takovém třeba jen uvažovat.
Z rozhovoru MUDr. Kateřiny Veselé, Ph.D. ředitelky reprodukční kliniky.
www.lesensky.cz
