Medicína
Antibiotika ztrácejí účinky
V posledních letech se do popředí médií stále více dostává problematika tzv. antibiotické rezistence, neboli ztráty léčivých účinků antibiotik. Současná situace byla i předmětem jednáni praktiků na konferenci primární péče. Studie prozrazují, že v roce 2050 by tento fenomén mohl zabíjet více lidí než rakovina. Jak je možné situaci řešit prozrazuje odborník. MUDr. Jan Strojil, Ph.D., farmakolog a infektolog.
Vývoj nových antibiotik prakticky není. Je jich málo a šetří se. Statistiky ukazují, že přes 99 % u nás běžně používaných antibiotik je z minulého století, řada z nich dokonce starších padesáti let.
Jedním z důvodů je, že byla tak dobrá a účinná, že nová dlouho nebyla potřeba. Bakterie se však vyvíjejí a vznikají rezistentní kmeny, na něž pak antibiotika nepůsobí. I proto je důležité držet tzv. rezervní antibiotika, která pomohou v případech, kdy ta původní z důvodu rezistence již nezabírají.
Velkým firmám se do vývoje nových antibiotik příliš nechce z důvodu nízkého ekonomického potenciálu. Vývoj nového léku trvá běžně 10-15 let a stojí více než 1 miliardu dolarů. Antibiotika ale pacient užívá jen po omezenou dobu, a navíc je velmi pravděpodobné, že nový lék bude „uzamčen v trezoru“ a vyhrazen pro těžké případy a rezistentní bakterie. Trh pro ně je omezený ve srovnání s léky na cukrovku či krevní tlak. Nelze se divit, že tři společnosti zodpovědné za 5 z 15 nových antibiotik od roku 2010 zkrachovaly, přestože jejich léky nyní zachraňují životy.
Ovšem vývoj se určitě nezastavil úplně. Bohužel, to „nízko visící ovoce“ již bylo otrháno a přijít se zcela novým mechanismem účinku je stále těžší. Některé firmy rozhodly vrátit se k přírodním zdrojům a zkoumají, zda by nebylo možné využít látek produkovaných plísněmi či mikroby žijícími v oceánech. Jednou z dalších cest je vývoj léků, které omezí virulenci bakterií, tzn. bakterie nezabíjí, ale omezí jejich schopnost vyvolávat onemocnění. Dají tak imunitnímu systému více času se s bakterií vypořádat a současně by tento mechanismus neovlivňoval jejich rezistenci.
V současnosti se vědci zabývají vývojem tzv. fágových lyzátů, které obsahují bakteriofágy, což jsou viry, které „požírají“ bakterie, přitom pro člověka nejsou nebezpečné. Nejedná se nový o objev, avšak po rozvoji tradičních antibiotik v minulém století zájem o jejich terapeutické využití opadl. Výzkum ale pokračuje a ČR se na něm podílí nemalou měrou, problematice se věnují např. kolegové z Akademie věd či brněnského CEITEC. Pořád je ale potřeba pamatovat, že nemůžeme spoléhat na to, že tyto nové směry nás zachrání, antibiotika stále potřebujeme a musíme si je chránit.
Nejdůležitější je šetřit si to, co máme, a zbytečně jimi neplýtvat. Antibiotika jsou unikátní v tom, že při každém jejich použití zvyšujeme riziko, že o ně přijdeme. To u jiných léků není. Nelze proto nutit lékaře, aby antibiotika předepsal, pokud to není jednoznačně indikováno. Jakmile se užívají, je nutno se řídit pokyny lékaře a případný zbytek vrátit do lékárny, neschovávat si nic „pro jistotu“. V době COVIDu-19 se mnoho lidí spoléhalo na „vlastní silnou imunitu“. Tak postupujme i nyní, nechme imunitu pracovat, řada infekcí – i těch bakteriálních - je samoúzdravých a antibiotika nejsou vždy potřeba. Dle TZ
