Medicína
Antibiotika ovlivnila válku,ale přestávají být účinná
Lidé dříve umírali hlavně na infekce. Už téměř 100 let nám s infekcemi bakteriálního původu pomáhají antibiotika, jejichž objev zasáhl i do průběhu 2. světové války. Avšak v posledních letech přestávají působit a není snadné je nahradit. Kořeny antibiotik a problém ztráty jejich léčivých účinků nastínil MUDr. Jan Strojil, Ph.D.
Než byla objevena antibiotika lidé zcela bezbranní nebyli, ale moc možností pro pomoc pacientům s infekcí nebylo. Kromě léčby příznaků (např. horečky, bolesti) už i v době předantibiotické lidstvo zřejmě využívalo některé přírodní látky s antibakteriálním působením. Uvádí se, že již ve starém Egyptě zřejměznali antimikrobní působení plísní, protože v kostech některých mumií byly nalezeny stopy tetracyklinů, což jsou antibiotika, která se dodnes běžně používají. Nejspíše se konzumovala v plesnivých potravinách nebo v pivě. Je možné, že právě ve snaze vyléčit horečnatá onemocnění.
Pouštění žilou byl jeden z všeléků, který, ačkoliv nefungoval, se praktikoval asi 3 000 let. Používaly se také různé drastické metody, jako bylo např. podávání rtuti. Například na syfilis se rtuť v různých formách používala skoro tisíc let, přestože je velmi toxická a účinek na samotnou infekci pravděpodobně žádný neměla. Ještě před příchodem penicilinu ji vystřídal salvarsan, sloučenina arzénu, která byla toxická pro syfilis, ale také pro pacienta. Hranice mezi „zničím chorobu“ a „zničím pacienta“ byla dříve jinde. Ostatně tímto způsobem jsme léčili a částečně dodnes léčíme např. rakovinu. Je to balanc na hraně toxicity. U infekcí jsme se naštěstí posunuli mnohem blíže na stranu „zničím chorobu“.
Nic jiného než neúčinné nebo extrémně toxické léky nebylo ještě na začátku 20. století. V první světové válce zemřelo víc vojáků na infekce ran než na samotná poranění. Jakmile se infekce rozjela, neexistoval způsob, jak ji zastavit. V roce 1928 přišel zlom, kdy Alexander Fleming objevil antibakteriální působení plísně, která mu vyrostla v laboratoři.
Existence penicilinu nebyla tajemstvím, ale Velká Británie se snažila postup výroby tajit před Němci, aby nedávali nepříteli návod. Němci ale více sázeli na syntetickou přípravu léků a svůj rozvinutý chemický průmysl. Ani Britové však nebyli schopni vyrábět dostatečné množství penicilinu, výroba se proto během druhé poloviny války přesunula do USA. Tam se podařilo metodu zlepšit natolik, že Američané byli schopni zásobovat frontu, což výrazně ovlivnilo rozložení sil. Protože ale penicilinu nebylo ani tak dost, museli Spojenci zvažovat, zda léčit přednostně vojáky nakažené pohlavními chorobami, nebo ty zraněné v boji. Z čistě pragmatického vojenského hlediska je vyléčení kapavky či již zmiňované syfilis pro bojeschopnost důležitější než záchrana života těžce zraněného vojáka, který se již na frontu nevrátí. I tato rozhodnutí bylo nutné dělat.
Bakterie jsou živé organismy a snaží se přežít. A mají velkou výhodu, že jich je hodně a množí se rychle. Tohle je přirozená evoluce, kterou nejsme schopni úplně zastavit. Měli bychom si proto uvědomit, že antibiotika jsou jedinými léky, které čím více používáme, tím méně fungují. Je třeba s nimi zacházet jinak než s ostatními léky. Šetřit jimi musíme naprosto všichni. Lékaři je musí předepisovat s větší rozvahou a pacienti by je měli brát dle pokynů. Zbylé léky je třeba vracet do lékárny a nenechávat si je „pro jistotu“ napříště. Důležité také je, aby lidé nenutili lékaře k předepsání antibiotik, pokud nejsou indikována.
Někteří lidé si stále myslí, že antibiotika jsou všelék. Přitom antibiotika pomohou jen v případě infekce bakteriálního původu. Pokud se jedná o chřipku nebo nachlazení se zánětem průdušek, antibiotika nevyléčí, průběh infekce neovlivní. A navíc antibiotika mohou mít nežádoucí účinky, včetně velmi závažných,mohou být rizikem pro pacienta. Ale hlavně – jestliže se užívají nevhodně, ztrácí svou sílu, protože bakterie si vůči nim vytvářejí odolnost a léčba je neúčinná.
Jedním z rizikových příkladů může být např. autonehoda, infarkt, léčba rakoviny. Člověk je přežije, ale v oslabeném stavu při pobytu v nemocnici ho postihne infekce, na kterou antibiotika selhávají. Je to reálný problém, se kterým je nutno počítat.. A pokud se nezmění přístup k antibiotikům, snadno se společnost může dostat do stavu, že bude umírat na dříve snadno léčitelné infekce. Dle TZ
www.antibiotickarezistence.cz
