Léčiva
Zvýšená hladina CRP nevyžaduje vždy antibiotika
Testování CRP obzvláště v tuto roční dobu je pro praktické lékaře denním chlebem. K vyšetření využívají kapilární krev, kapku krve z prstu. Pomocí pravidelně kontrolovaného přístroje mohou znát výsledek vyšetření do několika minut. Principem je skutečnost, že C-reaktivní protein (CRP) produkovaný játry rozpoznává jak cizí patogeny, tak i vlastní poškozené buňky a označuje je "k odstranění". Jeho hladina stoupá již za 4-6 hodin po vzniku zánětu, a to u zánětlivých procesů, které probíhají celkově (nejen v části těla). O zvýšené hladině ve vztahu k infekčním onemocněním mluvíme od cca 10 mg/l.
CRP je nespecifickým ukazatelem zánětu. Zjednodušeně řečeno to znamená, že zvýšená hladina značí zánět, nemusí se ale vždy jednat o infekci. Může se jednat o infekci bakteriální nebo virovou, vzácně i jiného původu, ale také třeba o autoimunitní zánět. Zvýšené hodnoty jsou např. po porodu, úrazu, při infarktu myokardu, nebo po operacích. Některé infekce jsou typicky virové, proto není CRP ani nutné indikovat. Má smysl pouze u infekcí, kdy se mohou uplatňovat viry i bakterie. Takže rozhodnutí o nasazení antibiotik by vždy mělo být podloženo více faktory. Stanovení CRP je jedním "střípkem do mozaiky".
Pro lékaře je také velmi důležité test indikovat ve správnou chvíli a interpretovat ho ve vztahu k příznakům a celkovému stavu pacienta. U některých stavů je hladina na počátku onemocnění zvýšená a potom rychle klesá, typicky při akutních virových zánětech zažívacího traktu. Středně zvýšená hladina může být naměřena i v počátku jiných virových onemocnění. Naopak u bakteriálních infekcí, které někdy nasedají na virové, bývá vzestup až při druhé vlně příznaků. Stav se nejprve lepší a až poté se třeba rozvinou horečky, kašel, nebo např. příznaky zánětu středního ucha.
Příčinou i výrazně zvýšené hladiny CRP může být např. chřipka (virový původ), nebo infekce RS viry. Velmi vysokými hladinami (kolem 100 mg/l) může být také provázeno akutní vzplanutí autoimunitních a například také některých nádorových onemocnění. Zde většinou hladina neklesá i při opakovaném stanovení v odstupu několika dní, kdy je třeba vyšetřit více parametrů, a to jak laboratorních, tak klinických a pátrat cíleně po původu onemocnění.
Stává se i opačná situace, kdy hladina CRP není zvýšená, ale antibiotika jsou nutná. Některé bakteriální záněty probíhají pouze místně, např. zánět patrových mandlí anebo borelióza, které nemusí vůbec vést ke zvýšení hladiny CRP, ale přesto se léčí antibiotiky.
Snahou lékaře je vždy léčit co nejvíce cíleně. Logicky antibiotika určená pro léčbu bakteriálních onemocnění nezaberou na infekce virového původu, stejně jako na autoimunitní či nádorové onemocnění. Jejich podání může naopak onemocnění zamaskovat a vést tak k „nedovyšetření“ opravdové příčiny. Dalším velkým problémem je skutečnost, že při nevhodném užívání antibiotik se podporuje rozvoj rezistentních kmenů bakterií, proti kterým potom antibiotika nebudou účinná.
Celosvětovým problémem rezistence bakterií na antibiotickou léčbu už je. V ČR zemře v důsledku antibiotické rezistence více lidí než na dopravní nehody. Jedna nepříznivá prognóza také odhaduje, že pokud se nic nezmění, bude v roce 2050 umírat více lidí na nákazu rezistentní bakterií než na rakovinu.
Z řečeného vyplývá důrazná výstraha pro populaci. Nenutit lékaře, aby předepsal antibiotika, pokud to není jednoznačně indikováno. V případě užívání řídit se pokyny lékaře, a pokud něco zbyde, vrátit do lékárny. Imunitě je nutno dát čas návratu k normě. Řada infekcí – i těch bakteriálních - je samoúzdravých a antibiotika nejsou vždy potřeba. A také jimi neplýtvat, protože jsou jedinečná právě v tom, že při každém jejich použití zvyšujeme riziko, že o ně přijdeme.
TZ dle komentáře praktické lékařky MUDr. Ludmily Bezdíčkové.
