Antikoncepce
Historie léčby neplodnosti
Plodnost je zásadní oblastí lidského života, proto se obtížím s početím věnovala pozornost i před tisíci lety. Lidé si pomáhali tím, co znali – nejrůznějšími lektvary, odvary z bylin, koupelemi, rozjímáním ve svatyních nebo zaříkáváním. Těmito, a mnoha dalšími procedurami se lidé v historii – v dobách, kdy se věřilo v zázračné účinky odvarů, modliteb a obětin – snažili bojovat s neplodností.
Ve starém Řecku a Římě měli pro neplodnost mnoho teorií, a používali různé léčebné postupy. Antičtí lékaři se zaměřovali výhradně na odstranění potíží u žen, neplodnost mužů v té době nikdo nepředpokládal. Značná pozornost byla například věnována odchylkám, tvaru ženské postavy, nebo menstruačnímu krvácení. Přílišná štíhlost i tloušťka mohly být na překážku, stejně jako netypická intenzita či barva menstruační krve.
Antičtí lékaři se zabývali také ženskými pohlavními orgány, např. takzvané bloudivé děloze. Ta podle nich vznikla, když žena neměla dostatek pohlavního styku. Mužské semeno mělo podle starověkých doktorů léčivé účinky. Pokud měla žena styku málo, její děloha byla podle tehdejších představ vysušená a bloudila různě po těle, což mělo za následek vznik nemocí a byly ztíženy podmínky pro početí.
Kromě léčení ve svatyních či nošení amuletů však lidé praktikovali i daleko bizarnější metody. Ženám se například doporučovalo pít krev gladiátorů nebo se nechat od kněze sešvihat proužkem kůže z obětované kozy. Neplodnost tehdejší doktoři léčili též bylinkami, koupelemi, ale i úpravou stravování.
Středověk kladl na plodnost ženy vysoké nároky. Jako na právoplatnou manželku se na ni nahlíželo až po porodu prvního dítěte. Pokud žena nemohla přijít do jiného stavu, měl její manžel právo se s ní rozvést a vystavit ji tak veřejnému zostuzení a posměchu. V něčem byl ale středověk vůči neplodnému páru spravedlivější. Lidé již nepřipisovali všechny obtíže ženám, zvažovali i problémy na straně muže. Tehdejší lékaři například předpokládali, že suchá a studená varlata značí nedostatek spermatu, případně jeho špatnou kvalitu.
Plodnost středověcí doktoři zjišťovali také z moči. Za známku neplodnosti považovali například, že se v odebrané moči během deseti dní objevili červi. V případě ženy se do moči mohly rovněž vložit zrna ječmene, a pokud do deseti dní vyklíčila, byla žena schopná otěhotnět. Neplodnost se nejčastěji léčila bylinkami, kouzelným zaříkáváním, modlitbami a amulety. Někteří lékaři však měli originálnější recepty. Svým pacientům například radili přisypávat po tři dny do vína sušená a rozemletá varlata z vepře či starého kohouta. Pokud tato metoda nezabrala, doporučoval se odvar ze sušené zaječí dělohy nebo šanta kočičí svařená s vínem.
Dnes již naštěstí není třeba popíjet odvary ze sušených zvířecích vnitřností a na problémy s početím se rovněž nahlíží zcela jinak. V současnosti se již ví, že problémy s plodností se v jedné třetině případů týkají ženy, v jedné třetině muže a v jedné třetině je to kombinace obou faktorů. Přestože se nyní k vyšetřování i léčbě využívá nejmodernějších technologií, doporučuje se vyhradit prostor také alternativním přístupům, z nichž některé jsou ověřeny tisíciletou tradicí. Řada studií prokázala, že kombinování postupů moderní a tradiční medicíny funguje velmi dobře. Dle TZ
www.repromeda.cz
