Pohlavně přenosné choroby
Virové hepatitidy jsou pohlavně přenosné
Od propuknutí pandemie COVIDu-19 zažíváme první léto, kdy můžeme cestovat a bavit se bez omezení. Pro řadu lidí, kromě dovolených, festivalů a párty může znamenat i více nahodilého sexu. Ovšem stále by se mělo myslet na zdraví a možnosti rizika infekcí, které se pohlavní cestou přenášejí. Mezi pohlavně přenosné infekce by se většinou hepatitida nezařadila. Pod tímto pojmem se vybaví spíš kapavka, chlamydie nebo HIV. Pravdou však je, že u některých typů hepatitidy je sexuální kontakt dokonce nejčastější formou přenosu. Nemusí jít o soulož či orální sex, stačí i nevinné líbání. Navíc podle World Hepatitis Alliance 9 z 10 nakažených vůbec netuší, že s touto infekcí žijí – nemají žádné příznaky, a tak ani jejich sexuální partneři nic nepoznají.
Stále platí - pokud nechceme dostat „žloutenku“, nesmíme zanedbávat hygienu. Na klasické „špinavé ruce“ může celkem snadno dojít během různých letních akcí, kde pokulhávají možnosti hygieny, stejně jako na cestách, především po méně rozvinutých zemích. Přidá-li se k tomu ještě nějaké to letní sexuální dobrodružství, riziko nákazy některým typem hepatitidy povážlivě stoupá. Tyto infekce jsou specifické tím, že klasický způsob použití bariérové ochrany jako prevence nestačí. Kondom chrání před nechtěným otěhotněním a koitálním přenosem infekcí – tedy přenosem při vaginální, případně anální penetraci. Je však potřeba myslet na to, že se některé infekce přenášejí také nekoitálním stykem – orálním sexem a rimmingem.
Kondom jako ochranu při orálním sexu a při náhodném sexu lze jedině doporučit. Případně existují také orální roušky tvořící bariéru mezi ženským genitálem a ústy protějšku. Zároveň je nutno říct, že pokud jde o přenos jakékoliv infekce například líbáním, žádné ochranné prostředky na trhu nejsou. Po náhodném intimním kontaktu se doporučuje nechat se otestovat. To je možné anonymně v checkpointech po celé ČR, kde se testuje i na HIV.
Primář Dermatovenerologické kliniky FN Bulovka MUDr. Filip. Rob, PhD., upozorňuje, že rozšíření orálních roušek dle zkušeností s pacienty odhaduje na jednotky procent. Je nutno připomenout, že i orálním sexem se mohou choroby šířit, protože v dutině ústní nebo v konečníku infekce nemají žádné symptomy. Takže lze nakazit partnera také orálním sexem, i když se o infekci neví. Podle něj jsou pro pohlavní přenos infekcí v současnosti nejvíce rizikovou skupinou muži mající sex s muži. Je to trend daný hlavně HIV pozitivní částí populace, pacientů, kteří jsou na účinné antiretrovirové léčbě. Ta jim výrazně zlepšuje kvalitu života a HIV pozitivita dokonce některé z nich vlastně zbavuje strachu a nechrání se.
Virus hepatitidy A a E se nejčastěji přenáší fekálně-orální cestou. Viry jsou vylučovány stolicí a do organismu mohou vstoupit trávicím traktem. Po stránce mezilidského kontaktu je tedy riziková jakákoliv kombinace orálních a análních sexuálních praktik. Virus hepatitidy B se přenáší krví a tělesnými tekutinami, což znamená, že sexuální kontakt patří mezi nejčastější formy nákazy. 10–40 % lidí, kteří vyhledají léčbu na klinikách pro pohlavní nemoci, je nakaženo tímto virem. Onemocnění může probíhat bezpříznakově, bez žloutnutí kůže, případně pouze s trávicími problémy zaměnitelnými s dietní chybou. Počty lidí s chronickou infekcí virovou hepatitidou B jsou proto podle NZIP nedostatečně hlášeny, celosvětově je však nakažena až třetina lidí. Virus hepatitidy C se přenáší podobně jako virová hepatitida B, tedy kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami infikované osoby. V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve. Tedy také erotické pomůcky používané drsnějším způsobem vedoucím k poranění sliznic. Přenos sexuálním stykem není příliš častý, ale není vhodné jej podceňovat. Virus hepatitidy D tvoří velmi specifickou kategorii, protože může člověka napadnout pouze v přítomnosti viru žloutenky typu B. Nákaza se šíří tělními tekutinami od nemocné osoby. Lze se tedy nakazit kontaktem s močí, krví, poševní tekutinou či spermatem nakaženého.
Primární ochrana ve formě očkování je v současnosti dostupná u hepatitidy typu A a B, přičemž vakcína proti typu B logicky chrání také proti typu D. U ostatních typů je jedinou prevencí bezpečný sex (omezení nahodilého sexu, ochrana) a dodržování hygienických zásad. Dále je nutné neodkladně vyhledat lékaře v případě některého z příznaků. Počáteční projevy všech typů vypadají velmi podobně. Většinou nemoc začíná nechutenstvím, bolestí svalů a kloubů, únavou, nevolností a zažívacími problémy. Může se objevit i tlak v pravém podžebří a slabost. Později se v některých případech přidá zvýšená teplota. Někdy také světlé zabarvení stolice a velmi tmavá barva moči. Při plně rozvinutém onemocnění dochází ke zbarvení kůže, sliznic a očního bělma do žluta. Takzvaná žloutenka však může někdy být prvním příznakem. Průběh nemoci se u jednotlivých typů liší – více na: Národním zdravotním informačním portálu (NZIP). Dle TZ
