Medicína

Běžnou součástí povrchových a podzemních vod jsou mimo jiné bakterie a další mikroorganismy. Mimo baktérií přirozených se do vodního prostředí mohou dostat i nežádoucí mikroorganismy. Aby vodu mohl člověk bez problémů konzumovat, musí projí procesem úpravy, která ze surové vody veškeré škodliviny odstraní. Nežádoucí bakterie se v Česku nejvíce vyskytují v povrchových zdrojích vody, a to zejména v letních měsících. Podzemní vody jsou pak často kontaminovány vsakem znečištěných odpadních vod nebo pastvou dobytka.

 

Povrchová a podzemní surová voda může být v České republice znečištěná mnoha mikroorganismy. Horší situace podle dat Českého hydrometeorologického ústavu přitom bývá u vod povrchových.  Protože nelze hlídat všechny možné škodlivé mikroorganismy, v surových vodách se stanovují takzvané indikátorové bakterie, mezi které patří termotolerantní koliformní bakterie, intestinální enterokoky a bakterie Escherichia coli. Tyto ukazatele dokumentují fekální znečištění. Celková kvalita surové vody, která je vstupní surovinou pro výrobu pitné vody, se liší. Záleží nejen na tom, zda je její zdroj podzemní nebo povrchový, ale také na tom, zda je podzemní zdroj v mělkém či hlubokém oběhu.

Stav surové vody zajímá primárně vodárenskou společnost či jiný subjekt, který je zodpovědný za následnou úpravu vody na pitnou. Podle indikátorových bakterií a dalších parametrů se poté stanovuje požadovaná úprava vody, a to tak, aby výsledný produkt, tedy pitná voda, splňoval kvalitativní ukazatele stanovené legislativními předpisy. Zároveň platí, že kvalita každé surové i upravené vody musí být pravidelně kontrolovaná.

Stav bakteriálního znečištění se dlouhodobě příliš nemění. Problematické bývají zejména teplé letní měsíce. Ke zhoršení kontaminace dochází i v rozsahu několika hodin či dní. Specifickým jevem jsou povodně, množství srážek, jejich plošná a časová distribuce v kombinaci s teplotami vzduchu v letním období, zejména u drobných vodných toků.

Ačkoliv v některých regionech panují vyšší průměrné teploty než například v horských oblastech, nelze říci, že by pro konkrétní kraje či regiony bylo bakteriální znečištění surových vod více typické. U povrchových vod je však větší bakteriální znečištění typické pro spodní úseky vodních toků, které jsou více ovlivněny vlivy člověka na životní prostředí. (Ovlivněny bývají i drobné vodní toky, kde dochází k nelegálnímu vypouštění odpadních vod, tyto toky však nebývají tolik monitorovány.)

Za kontaminací surových vod fekálními bakteriemi odpovídá často nedostatečné čištění odpadních vod (tzv. bodové znečištění). Setkat se lze i s takzvanými plošnými zdroji znečištění, mezi které patří například pastva dobytka. Bakteriální znečištění se může dostat do surové vody buď průsaky, nebo splachy. (Přívalové nebo déletrvající deště, tání sněhu apod.).

Ke zlepšení kvality vody z hlediska bakteriálního znečištění chtějí přispět také firmy, které se zabývají úpravou vody. Chtějí využít znalostí a výzkumů, které probíhají na Masarykově univerzitě, především v oblasti biosenzoriky. Vzniknout by tak měl prototyp sledovacího zařízení, které by dokázalo v co nejkratší době určit přítomnost mikrobiologického znečištění ve vodě a dát okamžitý impulz k zastavení dodávek vody.

Na celostátní úrovni patří zvyšování kvality českých surových vod do gesce ministerstva životního prostředí, které v rámci svých aktivit vymezuje ochranná pásma vodních zdrojů. Zároveň zakazuje bakteriologické vypouštění nečištěných komunálních odpadních vod. V minulosti bylo dostatečně prokázáno, že biologické čištění odpadních vod snižuje počty fekálních bakterií zhruba o 2 až 3 řády, tedy o více než 98 procent. Dle TZ

 

www.lesensky.cz

Tweet