Medicína
Zrušení distančních výkonů mělo přijít později
Řada lékařů z řad psychiatrů a psychologů už delší dobu upozorňuje na skutečnost, že v posledních letech dochází k nárůstu pacientů s psychickými obtížemi. Jejich varovné hlasy zaznívaly dávno před pandemií COVID-19. Otázka, jak se v oblasti psychiatrické péče projeví zrušení distančních výkonů. Počet pacientů s duševními problémy totiž během epidemie výrazně vzrostl.
Radka Bauerová, vedoucí smluvních vztahů se zdravotními pojišťovnami ze společnosti STROFIOS a.s. je přesvědčená o tom, že zrušených distančních výkonů v oblasti psychologie a psychiatrie je předčasné. Současně pokládá za pochopitelné, že když byla zrušena epidemiologická opatření, nemohou zůstávat v platnosti ani opatření týkající se psychologie a psychiatrie. Zrušení mohlo přijít alespoň o něco později. Tudíž nějakým způsobem kopírovat to, že se jedná o časově náročnou léčbu, ve které dostat pacienta zpátky do stavu, kdy je schopen docházet na pravidelné terapie nelze ze dne na den, ale představuje určitou dobu péče.
Distanční výkony jasně ukázaly, jak jsou důležité a potřebné. Podle informací z praxe psychiatrů a psychologů je jasné, že možnost včasné distanční péče zabrání zhoršení stavu pacienta a následné dlouhodobé hospitalizaci. Vedoucí smluvních vztahů se zdravotními pojišťovnami se domnívá, že právě v tomto segmentu péče jsou vhodně zvolené distanční výkony poměrně klíčové. A to pro všechny účastníky zdravotního systému - jak pro pacienty a poskytovatele zdravotní péče, tak i pro zdravotní pojišťovny.
V období pandemie zaznamenali odborníci extrémní nárůst depresí, sebepoškozování a úzkostných stavů u dětí. V době nejostřejší covidové krize desetinásobně narostl počet dětí s psychickými problémy. Sehnat ale rychle dětského psychiatra nebo psychologa bylo v dané situaci téměř nemožné. Na nedostatek dětských psychologů a psychiatrů už řadu let poukazují samotní lékaři.
Z uvedeného vyplývá, že podpora tomuto oboru není dostačující. Samozřejmě se dotýká nejen návaznosti péče, ale také kapacity a dostupnosti. Období epidemie a s ní spojené sociální izolace, se promítla do života všem generačním skupinám - dětem, dospělým i seniorům. Stejně tak jako v ostatních oborech zdravotní péče se vyhledávala odborná pomoc vzhledem k epidemiologickým omezením později, než by bylo ideálně potřeba. Spousta lidí přišla o zaměstnání. Ztratila někoho blízkého, potýká se s velkými finančními problémy. Je tedy potřeba hledat řešení, jak dostat všechny účastníky zdravotního systému do únosné rovnováhy.
Dosavadní zkušenosti (za dobu předpandemickou i současnou) by se mohly pozitivně odrazit při dohodovacím řízení, která se týkají kódů této oblasti, a to jak ze strany Ministerstva zdravotnictví, tak poskytovatelů zdravotní péče. Nelze nechat pacienty bez pomoci nebo je odmítat ošetřit. V tom spočívá i princip české ústavy, zákonů i zdravotnictví. Nelze ale nechat ani psychology a psychiatry, aby se starali o pacienty a nebyli za to adekvátně zaplaceni.
Zdravotní pojišťovny nemají k dispozici neomezené finanční možnosti. Stále platí, že nejvýhodněji vychází pro zdravotní systém včas podchycený psychiatrický pacient. Včas nasazená nepřerušovaná a dlouhodobá léčba je pro zdravotní systém nejlevnější variantou. Kromě toho je tou nejlepší možnou péčí pro pacienta. Pokud by byly znovu zavedeny distanční kódy, tentokrát do běžné psychiatrické a psychologické praxe, které by byly adekvátně propláceny a nepodléhaly limitům úhrady a srážkám, byla by poskytnuta lepší péče pacientům. Psychologové a psychiatři by byli lépe zaplacení a zdravotní pojišťovny by nevyšla výsledná péče tak nákladně. Nutnost hospitalizace, která podle závažnosti situace trvá i dlouhé týdny, celou zdravotní péči jen prodražuje.
Už v roce 2020 vypracoval Národní ústav duševního zdraví průřezovou studii o výskytu běžných duševních onemocnění, jako jsou deprese, úzkosti a poruchy chování vlivem alkoholu. Ústav konstatoval, že proti předpandemickému období se zvýšil výskyt deprese a rizika sebevražednosti třikrát a výskyt úzkostných poruch dvakrát. Studie hovoří o tom, že v roce 2017 depresí trpěla téměř čtyři procenta Čechů. V květnu 2020 se pak počty zvýšily na 11,7 procenta a v listopadu 2020 už 12,1 procenta. Počet lidí z úzkostnými poruchami stoupl ze 7,8 procenta v listopadu 2017 na 13 procent ve stejném měsíci roku 2021. Dle TZ
