Medicína

Když byl v roce 2014 proveden výzkum o tom, jak dokážeme získávat informace o svém zdraví a následně je využít k jeho zlepšení, obsadili jsme mezi zúčastněnými evropskými zeměmi předposlední místo. Pandemická situace ovšem podle praktické lékařky MUDr. Ludmily Bezdíčkové nahrává ke zlepšení zdravotní gramotnosti. Důležitá je však také komunikace ze strany lékaře.

Na počátku pandemie, kdy panovaly velké obavy a nejistoty ohledně COVIDu-19 část konzultací řešili praktici distančně. Nástroje telemedicíny, kdy není třeba fyzická přítomnost u lékaře, zůstaly užitečné i pro teď. Je ale třeba vytyčit „mantinely“, co řešit distančně lze a co ne. Velká část pacientů stále raději volá a píše elektronicky, což v mnoha situacích není z medicínského postupu vhodné.

Lidé začali během pandemie shánět o svém zdraví více informací na internetu. Pacienti projevují aktivní zájem o své zdraví, zajímají se o novinky a prevenci, což praktičtí lékaři vítají. Veřejnost je ale zároveň vystavována obrovskému množství informací, které nejsou vždy ověřené a v souladu s doporučeními odborníků. Proto lékaři tráví hodně času korekcí dezinformací, ale považují tyto diskuse za důležité. Dnešní doba je ideální pro budování zdravotní gramotnosti.

Vzhledem k tomu, že Češi v roce 2014 obsadili nelichotivou předposlední příčku mezi evropskými zeměmi v průzkumu o zdravotní gramotnosti, je to posun k lepšímu. Studie realizovaná Ústavem pro zdravotní gramotnost odhalila, že téměř 60 % respondentů vykazovalo neadekvátní nebo problematickou celkovou zdravotní gramotnost. Zásadní vliv má na tuto situaci dlouhodobá komunikace praktického lékaře, kdy se vytváří důvěra. Ovšem vyšší úroveň zdravotní gramotnosti nemusí korelovat s dosaženým vyšším vzděláním.

Data z dotazníkového šetření M-POHL z let 2019-2021 svědčí o zlepšení zdravotní gramotnosti v porovnání s podobným šetřením provedeným v roce 2015 (tehdy jsme byli na předposledním místě, v roce 2021 již nad průměrem zemí EU, které se výzkumu účastnily).  Bylo by zejména zajímavé vyhodnotit data v době postcovidové, která „zamíchala kartami“. Souvisí to s velkou mírou informací, které ale většina lidí neumí dostatečně dobře třídit a kriticky zpracovávat. Není to bohužel jen problém mezi pacienty, ale týká se i lékařů. V souvislosti s užíváním antibiotik je myslím situace nyní příznivá pro zvyšování povědomí o tom, kdy jsou a nejsou vhodná.  Právě COVID-19 se stal příkladem onemocnění, na kterém je možné vysvětlit, že antibiotika nejsou vhodná pro léčbu každé infekce.

U pacientů je dobrá snaha vyhledat a ověřit si informace, ale měla by být  i pokora a důvěra v konzultaci s odborníky, protože kvalita vyhledávání a kritické myšlení nejsou vždy dokonalé. Diskuse s pacienty může být přínosná i pro ošetřujícího lékaře. Velice důležité byly kurzy pro lékaře, kde byli konfrontování s dezinformacemi. Odborná společnost praktiků např. realizuje pravidelné webináře, kam jsou zváni odborníci jednotlivých specializací, a kde se diskutuje o doporučených diagnostických a terapeutických postupech.

Informovanost o užívání antibiotik a zkušenosti z ordinaceje je následující. Obecně mladší generace má uvážlivější postoje k braní antibiotik, lépe přijímá vysvětlení o nadužívání antibiotik, a lépe lze ovlivnit a změnit její postoj k racionální léčbě. U střední a starší generace je to obtížnější, ale má to rozhodně smysl. Důležité ovšem je, aby lékaři všech odborností táhli za jeden provaz. Při komunikaci s pacientem je nutné si uvědomit, že jakákoliv informace podávaná jako dogma, tvrzení bez dostatečného vysvětlení, má malou šanci na úspěch. Cílem ošetřujícího lékaře by měla být snaha přenést zodpovědnost a aktivní přístup ke zdraví na pacienta. Lékař má být průvodcem a rádcem. Jedině tak má naději postoje k léčbě např. antibiotiky změnit. Určitě by také neměla lékařům chybět pokora, trpělivost a tolerance chyb. V tomto jsou velmi nápomocné sebezkušenostní skupinová setkání – tzv. Bálintovské skupiny umožňující lékařům si vzájemně lépe porozumět zejména v komunikačně náročných situacích, s nimiž se v ordinacích setkávají.

Výborná spolupráce je s pacienty aktivními (edukovanými o svých chronických onemocněních), kteří se informují z ověřených zdrojů, ale přesto přicházejí pro radu. Obecně nejnáročnější komunikace je s pacienty, kteří jsou hodně pochybovační, úzkostní, chtějí se „zajistit pro případ“. Ti chápou lékaře jako nástroj k dosažení svého cíle – ordinují si léčbu sami. Zároveň takoví pacienti ale představují výzvu pro zlepšení komunikace. Když se to podaří, má lékař vyhráno. To nejcennější, co může mezi lékařem a pacientem vzniknout, je vzájemná důvěra.  

Dle rozhovoru s  praktickou lékařkou.

www.antibiotickarezistence.cz

 

 

Tweet