Výsledky vyhledávání
Kyselina hyaluronová v lékařství i v kosmetice
Elixír mládí nebo molekula krásy, tak odborníci v kosmetickém průmyslu a estetické medicíně přezdívají kyselinu hyaluronovou. Díky své schopnosti vázat vodu pomáhá při vyhlazování vrásek či hojení ran. Její využití je však mnohem širší než pouze v boji s příznaky stárnutí. Slouží například jako lubrikant v kloubech, jako ochrana sklivce v oční chirurgii a má také antibakteriální účinky. Před osmdesáti lety přitom byla patentovaná jako náhrada za vaječný bílek.
O kyselině hyaluronové se poprvé zmínili německý biochemik Karl Meyer a jeho asistent John Palmer v roce 1934. Během působení a výzkumu na Kolumbijské univerzitě se jim ze sklivce kravského oka podařilo izolovat dosud neznámou látku. V časopise Journal of Biological Chemistry ji popsali jako neobvyklý polysacharid s extrémně vysokou molekulovou hmotností. Meyer si zároveň všiml, že tato čirá látka pomáhá oku udržet jeho tvar. Transparentnost látky a obsah kyseliny uronové se poté promítly do jejího názvu. Meyer s Palmerem spojili řecké slovo hyalos, což v překladu znamená sklo, a jméno kyseliny uronové a poprvé tak použili termín kyselina hyaluronová.
V praxi se ale začala využívat až v roce 1942. Tehdy ji jako komerční náhradu vaječného bílku v pekařských výrobcích patentoval maďarský vědec Endre A. Balász, který pokračoval v Meyerových výzkumech. Balász zkoumal zejména působení kyseliny hyaluronové v buňkách a popsal její vliv na zlepšení pružnosti tkání a rychlejší hojení.
Nově objevené látce začalo věnovat pozornost množství chemiků, a tak se už v padesátých letech naplno rozjel výzkum její struktury. Kyselina hyaluronová byla objevena v různých tkáních a tělních tekutinách obratlovců i lidí. Jedná se o viskózní mukopolysacharid, který se vyskytuje zejména ve sklivci, v pupeční šňůře, synoviální tekutině a ve volné pojivové tkáni. Slouží především jako strukturální prvek a lubrikant. Nejvíce se jí nachází v kůži, šlachách, svalech a kloubech. Je součástí organizmů z celé živočišné říše.
Odborníci zároveň přicházeli na široké spektrum jejího využití: od oční chirurgie přes léčbu onemocnění kloubů, zvýšení šance na oplodnění, zlepšení imunity, hojení ran či léčbu infekčních onemocnění, až po využití v estetické medicíně. To vše kyselina hyaluronová zvládala, aniž by zanechávala jakékoliv nežádoucí účinky.
Poprvé lékaři použili kyselinu hyaluronovou již v 60. letech. Šlo o léčbu popálenin a kožních vředů, kdy uplatnili její schopnost rychle obnovovat chybějící tkáň v místě rány. V 70. letech objevili její účinky oční chirurgové a začali ji aplikovat pacientům při transplantaci rohovky či operacích šedého zákalu. Krátce na to ji začala využívat i ortopedie, a to formou hyaluronových injekcí, které v poškozených kloubech fungovaly jako lubrikant.
Velká poptávka po této látce vedla k jejímu získávání nehumánním způsobem. Pro komerční účely byla extrahována z hřebínků kohoutů, očí tuňáků a skotu, ale i žraločí kůže. Právě kohoutí hřebeny byly dlouho známé jako jeden z nejbohatších zdrojů hyaluronanu. Hřeben totiž v reakci na testosteron nabobtnává hyaluronanem.
Ve 21. století využívají lékaři kyselinu hyaluronovou prakticky ve všech výše zmíněných oborech, je hojně využívanou látkou v chirurgii a při hojení ran či v dermatologii při léčbě kožních onemocnění a potíží. Avšak způsob jejího získávání se již diametrálně liší.
Dnes je vyráběna biotechnologickými firmami například z buněčných stěn streptokoků. Současné metody jsou sice složitější, avšak etické a bez zdravotních rizik. (Tímto způsobem získává kyselinu hyaluronovou i společnost Contipro z Dolní Dobrouče v ČR. Zde se používají různé druhy streptokoků, které rychle rostou a produkují kyselinu hyaluronovou. Používaný streptokok je zbaven patogeneze a je neškodný. Volí se suroviny zemědělského a rostlinného původu).
V očním lékařství je díky své schopnosti vázat vodu využívána jako složka umělých slz, které se používají při syndromu suchého oka, při očních operacích, zejména při chirurgii šedého zákalu, jako takzvaný viskoelastický materiál apod.
Kyselina hyaluronová má rovněž antibakteriální účinky, díky čemuž bývá aplikována do otevřených ran s cílem hojení urychlit. Je účinným antioxidantem chránícím organizmus před volnými radikály a podporuje tvorbu kolagenu. Funkci lubrikantu zastává v kloubech a chrupavkách, což napomáhá plynulému a bezbolestnému pohybu. Při problémech s refluxem dokáže uklidnit jícen a urychlit proces regenerace. V mnoha oborech by lékaři vlastnosti kyseliny hyaluronové nedokázali ničím nahradit.
Dle TZ
www.lesensky.cz
