Aktuality

Hypoglykémií, nebezpečného poklesu hladiny cukru, se obává každý pátý diabetik. Hypoglykémie znamená nejen aktuální ohrožení „tady a teď“, kdy diabetikovi kvůli ztrátě kontroly nad sebou samým přímo hrozí pád, nehoda či neschopnost se zorientovat. Pokud hypoglykémie přicházejí dlouhodobě a opakovaně a nejsou řešené, jsou spojené se zvýšeným rizikem srdečně-cévních onemocnění i dlouhodobým poškozením mozkových funkcí od mírné změny až k rozsáhlému poškození mozku. Hypoglykémii prožijí diabetici 1. typu průměrně jednou za osm dní, diabetici 2. typu pak jednou za 3 týdny. Kromě strachu o zdraví jsou spojené s obavami před širším okolím i diabetologem. Přitom je důležitý dobrý vztah s lékařem a hledání příčin k nejvhodnějšímu řešení.

Organismus „nediabetika“ se dokáže s poklesem cukru v krvi vyrovnat, diabetik ne. „V těle zdravého jedince je hladina krevního cukru udržována v poměrně stálém rozmezí, u diabetika je tato rovnováha porušena. Většina hypoglykémií je provázena nepříjemnými klinickými příznaky, které mohou být velmi různorodé. Pacienti mohu mít projevy fyzické (pocení, třes, křeče, bolesti hlavy, poruchy zraku) i psychické. Mezi druhé z uvedených může patřit nesoustředěnost, snížení psychické výkonnosti, zmatenost až agresivita. Pro laiky mohou tyto projevy připomínat opilost,“ popisuje probíhající hypoglykémii diabetiků MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.

Například starost o dítě, je jenom jedním z důvodů, proč se mohou zcela změnit pečlivě připravené plány diabetika. I malé nepříjemnosti mohou být pro diabetiky život ohrožující – stačí dopravní zácpa, zaseknutý výtah nebo zvrtnutý kotník při procházce. To vše jsou situace, kdy hrozí závažná hypoglykémie vyžadující pomoc okolí. Z dotazování mezi diabetiky vyplývá, že se nejvíce bojí následků svého špatného soustředění během a po hypoglykémiích, dlouhodobých zdravotních komplikací a pobytu v nemocnici. S hypoglykémiemi jsou spojené také obavy z reakcí neinformovaného okolí, ať již v práci, škole nebo
na ulici.

Pacienti s diabetem se snaží často hypoglykémie zvládnout sami, bez pomoci diabetologa. Výsledkem je, že si tři čtvrtiny diabetiků 1. typu a přibližně polovina diabetiků 2. typu po hypoglykémiích sami snižují dávku inzulinu.  Kvůli tomu, aby zmenšili riziko hypoglykémie, si diabetici také častěji měří hladinu krevního cukru, zvyšují si příjem cukru nebo svačin (což vede k přibírání na váze) a každý šestý ubere v pohybu. Svému lékaři zavolá jen 1 z 5. Následkem samoléčby přitom může být špatná kompenzace diabetu a vznik závažných zdravotních komplikací, které s tím souvisí.

Hypoglykémie prožívají i diabetici 2. typu, kteří jsou léčeni léky nebo kombinací léků s inzulinem. Jsou u nich méně časté, protože příčina diabetu 2. typu se od poruchy u lidí s diabetem 1. typu liší. Počet hypoglykémií a jejich závažnost se spolu s přechodem na inzulinovou léčbu v minulosti zvyšovaly a je obecně vyšší u diabetiků 1. typu (u nichž není jiná než inzulinová terapie možná). Nové moderní léčivé přípravky tento handicap snižují a zmenšují riziko hypoglykémií i v případech, kdy diabetici ideálně nepřizpůsobí užívání inzulinu (jeho načasování a dávkování) plánované fyzické aktivitě a času a složení jídla.

 Hypoglykémiím se u pacientů, zejména léčených inzulinem, nelze vyhnout.  Cílem diabetologů  je naučit pacienty s možnými výkyvy pracovat co nejlépe. Je zde možnost upravit léčbu a zvolit takovou, která pokud možno případné výkyvy kompenzuje.

Následky hypoglykémie je možné rozdělit na fyzické, psychické a sociální. Fyzickými je bezprostřední ohrožení formou dopravních nehod, pádů, zlomenin a dalších poranění. Ty jsou způsobeny poruchami vnímání, neschopností orientace a ovládání se, případně bezvědomím. Dlouhodobé obavy z hypoglykémií pak znamenají trvalý stres a omezování sociálního života. Přímým následkem může být též pracovní neschopnost v následujících hodinách či celém dnu. S tou má po tzv. noční hypoglykémii zkušenosti 23 % diabetiků

Dlouhodobé a neléčené hypoglykémie mohou vést k tomu, že pacienti přestávají být citliví na hypoglykemické příznaky a zvyšuje se u nich tak množství tzv. nerozpoznaných hypoglykémií. Následkem je vyšší riziko závažných hypoglykémií vyžadujících záchranu druhou osobou. V delším časovém horizontu pak znamenají zvýšené riziko srdečně-cévních onemocnění (infarktu, mrtvice apod.), poruchy krevní srážlivosti, poškození nervového sytému nebo rozvoj demence a kognitivních poruch.  Závažná hypoglykémie může znamenat i smrt, jak v důsledku úrazu, tak srdeční arytmie nebo srdeční zástavy.

Mnoho lidí s diabetem považuje hypoglykémie za součást svého života. Prevence hypoglykémií a dobrá kompenzace diabetu ale není možná, pokud ke svému zdravotnímu stavu pacienti-diabetici nepřistupují zodpovědně. Důležité je, aby oni sami hledali možné příčiny hypoglykémií a společně se svým diabetologem se zaměřili na jejich řešení.  Dle TZ

www.focus-age.cz

Tweet