Novinky ze zdravotnictví
Občan jako klient zdravotního systému
Především třem tématům se v diskuzi u kulatého stolu pořádaného v Praze 7. září 2017 odborným časopisem AM Review a Ústavem lékového průvodce, z. ú., věnovali zdravotničtí lídři šesti politických stran kandidujících do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s aktuálně nejvyššími preferencemi. Prvním bylo téma dostupností „běžných“ zdravotních služeb, druhým otázka přístupu k vysoce specializované centrové péči a třetím problematika na pomezí zdravotního a sociálního systému.
Politici se v první řadě zamýšleli nad tím, jak by v případě zvolení do poslanecké sněmovny zlepšili dostupnost péče v regionech – od praktických lékařů přes síť ambulantních specialistů až po diagnostická vyšetření.
Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) hovořil o potřebě navýšení počtu tuzemských studentů na lékařských fakultách a o změně systému specializačního vzdělávání lékařů i nelékařů. V tomto bodě se se ním shodl i Jiří Skalický (TOP 09), který upozornil i na nerovnoměrnou dostupnost léků vzhledem k rozdílné hustotě sítě lékáren ve velkých městech a v regionech.
S navyšováním počtu mediků souhlasila i Soňa Marková (KSČM) – ovšem s tou výhradou, že je třeba řešit i odchody mladých lékařů do ciziny. „Protože vystudovali za veřejné prostředky, měli by, pokud po absolvování nenastoupí v ČR, část těchto peněz vracet,“ uvedla.
Bohuslav Svoboda (ODS) zdůraznil, že je na čase přestat řešit to, co bylo, ale to, co nastane. Už v r. 2030 bude v ČR žít 800 000 obyvatel starších 80 let. Zásadní tedy bude péče o seniory, „... když už jsme v parlamentu zařízli primární péči o děti tím, že jsme zrušili obor praktického lékaře pro děti a dorost, což je jedna z ukázek, jak ‚moudře‘ dokážeme pracovat,“ dodal B. Svoboda. Za naprosto zásadní považuje, aby zdravotnictví začalo být hodnoceno na základě svých výsledků. Kvalita péče je podle jeho přesvědčení veřejný statek a každý občan má právo jej znát. Adam Vojtěch (ANO) přidal požadavek na transformaci současné sítě zdravotnických zařízení – v případě menších nemocnic především na změnu akutních lůžek na lůžka následné péče a rozšíření služeb specializovaných ambulancí.
Jiří Běhounek (ČSSD) v souvislosti s koncentrací lékařů kolem velkých měst a jejich nedostatkem v regionech připomněl, že stávající vláda sice měla ve svém programu rozvoj venkova, ale řešení této konkrétní problematiky v něm chybí. V příštím období je podle něj třeba řešit otázku, jak lékaře motivovat, aby měli o práci v regionech zájem. „Jak už jsem se opakovaně vyjádřil, je to otázka peněz,“ konstatoval.
Část diskutujících souhlasila s tím, že dostupnost zdravotních služeb by řešilo i posílení kompetencí praktických lékařů. „Měli by být průvodci systémem zdravotnictví, měli by mít větší pravomoci při předepisování léků a měli by více dbát na prevenci a pracovat s pacientem,“ uvedla např. Soňa Marková (KSČM). S tím souhlasil i Jiří Skalický (TOP 09).
Další téma se týkalo dostupnosti vysoce specializované centrové péče, jejího financování a také informačních bariér, na které pacienti v souvislosti s jejím poskytováním narážejí.
Nedostatek financí by pravicové strany řešily především razantnějším definováním nároků pacienta. „Stát se nesmí bát regulovat a musí být schopen říci: Tento lék podle klinických studií a dosavadních zkušeností prodlužuje dobu přežití o tři měsíce jen v 5 % případů, proto jej nebudeme zatím v ČR podávat. My momentálně hradíme každý lék, který kdo ve světě vymyslel,“ konstatoval Bohuslav Svoboda (ODS).
„Je na místě používat evidence-based medicine a nástroje health technology assessment, abychom mohli říci, kdy má drahá léčba smysl a kdy ne,“ zdůraznil Jiří Skalický (TOP 09). Zároveň by chtěl revidovat paragraf 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, který popisuje výjimečné případy, kdy pojišťovny uhradí pacientovi lék, který jinak z veřejného zdravotního pojištění hrazený není. „Je třeba definovat zákonem, kdo bude mít v rozhodování konečné slovo – ale to už se pohybujeme v politicko-společenské dimenzi,“ dodal.
Adam Vojtěch (ANO) zmínil často diskutovaný problém, který brání dostupnosti centrových léků. Tedy že úhrady pojišťoven nejdou „za pacientem“, ale jsou jednotlivým zařízením posílány na základě objemů z předchozích let. Jiří Běhounek (ČSSD) přiznal, že s ohledem na erudici personálu a výsledky léčby má centrová péče pro pacienta nezpochybnitelný přínos – pokud se jej ovšem do takového centra vůbec podaří umístit... A Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) nepokrytě dodal, že k vysoce specializované péči se dostanou spíše ti pacienti, kteří jsou více informovaní a mají lepší kontakty. „Problém nastane, až se o tom ti zatím méně informovaní dozvědí,“ varoval L. Hovorka.
Soňa Marková (KSČM) navrhla vznik státního fondu pro hrazení nákladné péče a zdůraznila ještě jeden aspekt: Centrová léčba podle ní sice stojí nemalé prostředky ze zdravotního systému, ale sociálnímu systému naopak dává – pacienti jsou delší dobu práceschopní a soběstační, takže o to méně čerpají sociálních dávek a dalších příspěvků. „Opravdu nikdo nemá odvahu konečně ta dvě ministerstva – zdravotnictví a práce a sociálních věcí – spojit?“ zeptala se.
Zřejmě nejvíce toho zdravotničtí experti napříč politickým spektrem slíbili v případě péče na pomezí zdravotního a sociálního systému. „Pro mě osobně je podpora domácí péče naprosto klíčová, je to něco, co chci prosadit. Nepovažuji za dobré řešení položit pacienta na lůžko v LDN, ať už ze zdravotních, tak z psychických důvodů. Pacienti chtějí být doma,“ konstatoval např. Adam Vojtěch (ANO) s tím, že by chtěl prosadit, aby v každé nemocnici bylo dostupné poradenství pro pacienty usilující o domácí péči.
Jednoznačně souhlasí i Jiří Skalický (TOP 09). „Máme ve svém volebním programu, že připravíme zákon o dlouhodobé péči, včetně péče o pacienty s demencí, a také o komplexní organizaci paliativní a hospicové péče,“ připomněl Ludvík Hovorka (KDU-ČSL).
Snad všichni účastníci diskuze se shodli na tom, že je nezbytné pro financování propojit zdravotní a sociální systém. „Můj názor je, že dlouhodobou péči by měly primárně financovat zdravotní pojišťovny. V sociální sféře je financování velmi chaotické a nepřehledné,“ přišel s poněkud radikálnějším názorem Adam Vojtěch (ANO). Jiří Běhounek (ČSSD) uzavřel téma s tím, že jde letitou bolest českého systému.
Sestřih Kulatého stolu o budoucnosti českého zdravotnictví vysílá PRAHA TV (www.prahatv.eu/porady/studio-medicina).
Záznam lze zhlédnout na www.congress-live.eu.
Další setkání bude na téma Inovace versus finanční zdroje.
Dle TZ
