Medicína

Zmínky o porodu císařským řezem, při kterém je vybaven plod z matčiny dělohy chirurgickým zásahem, jsou spojeny s antickým Římem. Tehdejší král Numa Pompilius vydal zákon zakazující pohřbívání těhotných žen. Těm musely být nenarozené plody před uložením ženy do hrobu vyříznuty.

Od antického Říma až do 13. století záznamy scházejí a teprve v tomto století je zachována zpráva o císařském řezu na mrtvé ženě. Postupně se prováděly tyto zákroky na umírajících i živých ženách. Vlastní operace byla pojmenovaná François Roussetem po císaři Gaiu Juliu Caesarovi v 16. století. Rousset, ačkoliv nebyl chirurg, účastnil se operací a popsal dokonce i techniku provedení císařského řezu.

Prokazatelně první úspěšný císařský řez pro dítě byl proveden chirurgem Jeremias Trautmannem ve Würtenbergu v dubnu 1610. Dítě se dožilo devíti let, ale matka zemřela 25 dní po operaci. V Čechách provedl první císařský řez na živé ženě plukovník chirurg Josef Staub u nepostupujícího porodu v roce 1786. Dítě bylo mrtvé a vyčerpaná žena zemřela druhý den po chirurgickém zákroku.

Rozvíjely se sice další metody a zákroky spojené s usnadněním porodu, např. u žen, které měly extrémně zúženou pánev, umělé vyvolání porodu, přetětí stydké kosti - symfýzy (symfyziotomie), ale téměř jistá smrt matky byla důvodem, proč se císařský řez jako způsob porodu i u těžce rodících žen nepoužíval.

Císařský řez do 19. století představoval totiž pro ženu téměř jistou smrt. Umíralo v této souvislosti až 90 % matek. Pokud žena nezemřela ze stresu z kruté bolesti při otevření dutiny břišní, zemřela obvykle na vykrvácení nebo na otravu krve – sepsi, i když jsou popsány výjimky.

Raritou byla např. Beatrix Bourbonská druhá manželka českého krále Jana Lucemburského, která měla přivést na svět syna Václava v roce 1337 díky zákroku připomínajícímu císařský řez.  Zákrok se mohl podle některých nepřímých důkazů odehrát v Praze, jak uvedl na TK v prosinci 2016 prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., zástupce přednosty pro porodnický úsek a vedoucí lékař perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze.

 Revoluční změny v chirurgii, kam lze řadit i porodnictví s operativou císařského řezu nastaly až v druhé polovině 19. století, kdy byl objeven základ antisepse/asepse, byly zavedeny nové techniky ošetření ran, účinné stavění krvácení, ale především se začala používat anestezie – znecitlivění.

O bezpečnost operace a tím i o častější operace císařským řezem se zasloužil italský porodník Eduardo Porro, který v roce 1876 již v celkové narkóze provedl úplné chirurgické vynětí dělohy. Roku 1882 zavedli němečtí gynekologové nový způsob šití ran. Zlepšovala se i operační technika a úmrtnost matek klesla po výkonu až na 10 %.

Císařský řez, chirurgický zákrok s dlouhým a dramatickým vývojem, je v současné době nejčastější porodnickou operací sloužící k vybavení plodu. Jedná se zřejmě i o nejčastější rutinní abdominální operaci vůbec. V některých zemích takto přichází na svět každé čtvrté nebo dokonce každé třetí dítě.

Zdroj: Pařízek A., Drška V., Říchová M.: Praha, místo kde byl proveden první císařský řez, kdy přežila současně matka i dítě. Česká gynekologie, 81 č. 4. Praha 2016

 

 

Tweet