Poruchy spánku
Světový den spánku a Evropský den narkolepsie
V současné době je více než 30 % populace dětského i dospělého věku ohroženo poruchami spánku. Proto WHO (World Health Organisation) společně s WASM (World Association of Sleep Medicine) vyhlašují každoročně Světový den spánku, který letos připadá na 18. března 2016.
Jednou z nejzávažnějších poruch spánku je narkolepsie. Postižený (narkoleptik) upadá během dne náhle do spánku nebo trpí extrémní ospalostí. Tato ospalost se nedá vůlí potlačit, komplikuje člověku běžný život. Onemocnění vede mimo jiné k omezení v pracovním zařazení, využití volného času, problémům v rodinném životě. Proto ESRS (European Sleep Research Society) vyhlašuje toto datum současně i Evropským dnem narkolepsie. Příští rok na podzim se ve dnech 8.–11. 10. 2017 uskuteční v Praze kongres World Sleep. Bude prvním kongresem dvou světových spánkových organizací World Association of Sleep Medicine (WASM) and World Sleep Federation (WSF).
Fyziologický spánek je nezbytný nejen pro regeneraci duševních a fyzických sil, vytváření paměťových stop a tedy pro kognitivní (poznávací) funkce, ale i pro celou řadu metabolických pochodů.
Společným podkladem většiny spánkových poruch jsou časté probouzecí reakce, které vedou k vyplavování stresových hormonů (zejména kortizolu) a k urychlení aterosklerotických změn. Důsledkem je zvýšené riziko kardiovaskulárních komplikací (infarktů, cévních mozkových příhod). Přerušování spánku, provázené častou změnou spánkových stádií, bdělostí a sníženou efektivitou spánku, je rizikovým faktorem vzniku metabolického syndromu včetně obezity i diabetu (typu 2) a nerovnováhy neuroendokrinního i imunitního systému. Častým důsledkem je i vznik psychiatrických poruch včetně deprese.
Celosvětová tendence ke zkrácení spánku výrazně zvýšila riziko metabolického syndromu a s ním souvisejících komplikací. Při výraznějším nedostatku spánku dochází k aktivaci zánětlivých parametrů, zvýšení oxidačního stresu a ke snížení antioxidačních mechanismů. Zvýšené je i riziko nádorových onemocnění. Výzkumy posledních let jsou zaměřeny i na souvislosti poruch spánku se zvýšeným výskytem některých neurodegenerativních onemocnění, zejména Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby. I v těchto případech může mít absence zdravého spánku negativní vliv.
Nejdůležitějším předpokladem kvalitního spánku je jeho dostatečná délka (za optimum je v dospělosti považováno 7 až 8 hodin). Aby byl spánek osvěžující, měl by být dostatečně hluboký a nepřerušovaný častými probouzecími reakcemi.
Narkolepsie je chronické neurologické onemocnění, které se projevuje nadměrnou denní spavostí (5 až 10 usnutí během dne) včetně určitých poruch nočního spánku. Je to nemoc, která pacienta v produktivním věku sociálně značně handicapuje. Odhaduje se, že jí v ČR trpí 2000 až 5000 lidí. (Pravděpodobně až polovina z tohoto počtu přitom není diagnostikována – pacienti se na lékaře se svou chorobou neobracejí).
Onemocnění vzniká nejčastěji náhlým vymizením malé, ale důležité skupiny tzv. hypocretinových nervových buněk v hypotalamu (část mozku). Jejich absence vede k nestabilitě systému udržujícího bdělost a spánek a k dalším poruchám.
Tým v čele s prof. Šonkou se v grantovém projektu Ministerstva zdravotnictví ČR zabýval zejména zkoumáním výskytu sdružených chorob u starších nemocných s narkolepsií, jejich kardiovaskulární výkonností a vztahem vyšší hmotnosti a tělesné kondice. Zjistilo se, že starší lidé v důchodovém věku trpící narkolepsií nejsou oproti svým vrstevníkům, kteří nemoc nemají, nijak v nevýhodě. Zatímco usínání během dne je v zaměstnání handicapuje, v případě, že už pravidelně nepracují a mohou se vyspat tehdy, kdy potřebují, mohou vést plnohodnotný život bez omezení.
Dále podle výzkumu většina nemocných s narkolepsií trpí mírnou obezitou a má nižší fyzickou zdatnost. Fyzická kondice se zhoršuje se zvyšující se denní spavostí – čím častěji upadá pacient do denního spánku, tím horší je jeho tělesná zdatnost. Tým zkoumal i narkolepsii u dětí – v tomto případě zjistil, že příznaky nemoci narůstají v prvních několika letech, a poté zůstává intenzita nemoci již celý život přibližně stejná.
Více než třetina dětské populace (děti od narození do 18 let) trpí některou z poruch spánku. Nekvalitní nebo nedostatečně dlouhý spánek je spojen s poruchami pozornosti, paměti, se změnami nálady, úzkostnými a depresivními příznaky či s projevy hyperaktivity.
Poruchy spánku se vyskytují častěji u dětí s tzv. neuro vývojovými poruchami – zejména při poruše pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a autismem. Jejich diagnostika je důležitá pro mezioborovou spolupráci dětského neurologa a dětského psychiatra. Nespavost se projevuje u dětí už v kojeneckém a batolecím věku. V naprosté většině případů je však podmíněna nesprávnými režimovými a výchovnými přístupy – jejich změnou lze nespavost odstranit.
Až u 15 procent dětí předškolního a školního věku se projevuje náměsíčnost, noční děsy, zlé sny (noční můry) a přetrvávající noční pomočování. Tyto poruchy spánku, které se nazývají parasomnie, mají ve většině případů přechodný ráz a ustupují s věkem. Při náměsíčnosti je důležité během spánku dítěte zabezpečit okolní prostředí vzhledem k riziku úrazu, dbát na pravidelný režim spánku a bdění. K farmakologické léčbě se přistupuje spíše výjimečně.
V předškolním věku se lze také poměrně často (u 2–4 % dětí) setkat s poruchou dýchání ve spánku – spánkovou apnoí, která je podmíněná zhoršenou průchodností dýchacích cest při zvětšení mandlí. Neléčená apnoe má negativní vliv na pozornost, paměť, ale také na kardiovaskulární systém a metabolické parametry. Léčbou první volby je u většiny dětí odstranění nosní mandle a krčních mandlí.
Výrazným problémem v dospívání je porucha časování spánku během dne – adolescenti uléhají ke spánku v pozdních nočních nebo až ranních hodinách. Následkem je chronický nedostatek spánku, obtížné ranní probouzení, absence ve škole, denní ospalost a zhoršená pozornost. Častý je sklon k nadužívání hypnotik, alkoholu a drog. Tato porucha se vyskytuje až u 7 % dospívajících.
Při této poruše dochází ke změně v časování biologických hodin, které jsou nastaveny na pozdější dobu usínání. Léčba musí být komplexní – k navození usnutí se používá melatonin, který je přirozeným synchronizátorem biologických rytmů a intenzivní osvit v ranních hodinách. Současně se upravuje spánkový režim – posunuje se čas usínání až na požadovanou, věku přiměřenou dobu. Velmi důležité je pak zachovávat stabilní spánkový režim a vyhnout se ponocování o víkendech, jinak se porucha spánku opět vrací. Léčba je velmi svízelná a často neúspěšná, protože mladiství nemají většinou motivaci ke změně spánkového režimu. Zpožděná fáze spánku se často pojí i s psychiatrickými onemocněními – jako jsou deprese nebo úzkostná porucha. Dle TZ
