Alergie
Kopřivka – známá neznámá
Pod jménem kopřivka (latinsky urticaria, z latinského slova urtica – kopřiva) si asi nejčastěji představíme pupence na kůži a svědění. Kopřivka má však mnoho tváří. Zejména déle trvající, chronická, často pro pacienta znamená vedle dlouhodobých obtíží zasahujících téměř do každé oblasti života, také nutnost absolvovat hledání příčiny kopřivky a jejího řešení.
Kopřivka podle lékařů patří mezi 20 nejčastějších kožních onemocnění. Projevuje především velkými pupenci (pomfy) na kůži. Pupence jsou velmi svědivé, až do pocitu pálení. Pomfy se stěhují z místa na místo, konkrétní pupenec většinou do 24 hodin mizí a nezanechává po sobě stopy, není-li rozškrábán. Pupence mohou být načervenalé, ve středu bledší. Může je ve 20 – 30 % případů provázet i angioedém (otok) ve hlubších vrstvách kůže nebo sliznic – především rtů, víček nebo pohlavních orgánů. I angioedém svědí. Zmizí většinou v průměru do 72 hodin od výskytu.
Přesná česká data o výskytu onemocnění neexistují, protože není povinnost tuto diagnózu hlásit. Odhaduje se, že každý pátý člověk na světě se během svého života s nějakým druhem kopřivky potká. Maximum výskytu chronické kopřivky je mezi 20. a 40. rokem věku. Výskyt je téměř dvojnásobně vyšší u žen než u mužů.
Kopřivky lze dělit na akutní a chronické. Akutní kopřivka trvá obvykle několik hodin nebo dnů, často se u ní uplatňují mechanismy imunologické přecitlivělosti a s větší pravděpodobností se najde spouštěcí příčina. Chronická kopřivka trvá déle než 6 týdnů, často však může trvat i několik měsíců či let.
Klasifikace chronických kopřivek je obtížná, protože nejde vždy jednoznačně prokázat jejich příčinu. Zpravidla dělíme chronické kopřivky na spontánní (kde neexistuje jednoznačný zevní vyvolávací faktor, příčiny tak mohou být známé či neznámé). Indukovatelné (nebo také inducibilní) jsou takové, při kterých tělo reaguje na nějaký konkrétní zevní podnět (například na chlad, tlak, teplo nebo fyzickou zátěž).
Diagnostikovat kopřivku jako takovou bývá poměrně snadné. Nalézt její příčinu však může být někdy velmi obtížné. Může jí vyvolávat velké množství faktorů zevního i vnitřního prostředí nebo jejich různé kombinace. Dá se říci, že čím déle kopřivka trvá, tím je složitější diagnostikovat její původ. K základním diagnostickým postupům patří důkladná anamnéza na základě rozhovoru s pacientem a pak rutinní laboratorní vyšetření, které zahrnuje krevní obraz a sedimentaci či změření CRP (zánětlivý faktor). Tento základní panel může být doplněn i o další metody jakými jsou fyzikální kožní testy (na teplo, chlad, apod.), kožní testy s alergenem (prick testy), diagnostické diety, histologické a imunofluorescenční vyšetření a další.
Pacient, který má příznaky chronické kopřivky (tedy svědivé pupence, angioedém nebo obojí), by měl určitě kontaktovat svého nejbližšího dermatologa, který mu může pomoci problém řešit.
Pro pacienty představuje život s chronickou kopřivkou nejen psychickou zátěž. Jak již bylo napsáno, příznaky se objevují velmi neočekávaně. Pacient nikdy neví, zda bude mít „pouze“ pupence nebo zda se mu případně přidá i angioedém. Kopřivka má proto vliv na jeho každodenní činnosti – člověk se může hůře soustředit, špatně spát, cítit se unavený. Jeho sociální funkce ve společnosti mohou být omezené.
Tématu se věnoval na TK počátkem dubna 2014 v Praze prof. MUDr. Petr Ahrenberger, DrSc., přednosta Dermatovenerologické kliniky FN Královské Vinohrady.