Poruchy spánku
Světový den spánku, Týden zdravého spánku a Světový den narkolepsie
Zájem
společnosti o zdraví, tendence ke zlepšování chování s ohledem na zdraví
a tendence k prohlubování znalostí o chorobách v laické veřejnosti
kontrastují se znalostmi a hlavně postoji veřejnosti ke spánku: dochází ke
zkracování spánku (dospělí i děti 1– 1,5 hodiny za 100 let), posunování spánku
do pozdější doby, narůstá nepravidelnost denního režimu, prohlubuje se rozdíl
trvání spánku mezi všedním a volným dnem, narůstá spotřeba stimulujících látek a
spaní za nepříhodných podmínek.
Odpočinek a spánek zmizely ze vzorců
„optimálního chování“ lidí. Přitom zkrácení spánku má prokázaný neblahý vliv na
kardiovaskulární systém, na metabolismus a na psychomotorickou výkonnost včetně
schopnosti řídit motorová vozidla a správně se rozhodovat.
Z hlediska
zdravotního stavu populace jsou nejdůležitější: nespavost, spánková deprivace,
poruchy dýchání související se spánkem (spánkové intervaly bez dýchání – apnoe),
syndrom neklidných nohou, nadměrná denní spavost a další poruchy (parasomnie,
náměsíčnost, porucha chování v REM spánku a další).
Zlepšení
informovanosti se týká: lékařů (v současnosti odborné informace jsou zařazeny do
výuky na LF, do postgraduálního specializačního vzdělávání, kurzy v rámci
celoživotního vzdělávání. (Některé země mají poruchy spánku jako samostatnou
odbornost s atestací).
Zvýšení
informovanosti je nutné u zaměstnanců státní správy,
zdravotnických institucí, zdravotních pojišťoven, ve školství, u managementů i
v personalistice.
Odpovídající
informace by měla dostat i veřejnost., jak upozornil v závěru svého sdělení
na TK v Praze 19. 3. 2012
prof.
MUDr. Karel Šonka, DrSc., z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v
Praze.
Prof.
MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc., se věnovala problematice narkolepsie, která patří
mezi vzácná onemocnění, je však často nesprávně nebo nedostatečně
diagnostikována, podceněna a tedy i neléčena. Projevuje se opakovanými
stavy krátkodobého imperativního denního spánku, častým projevem je i kataplexie
– záchvatová ztráta svalového tonu v důsledku emotivního prožitku (smích,
radost, zlost, překvapení apod.).
Součástí
klinického obrazu je i neklidný noční spánek spojený s četnými bizarními a
velmi živými sny a dalšími stavy disociovaného spánku jako jsou spánková obrna a
hypnagogické halucinace. Onemocnění se často kombinuje i s dalšími
poruchami nočního spánku, jejichž četnost narůstá s věkem. Jde zejména o
syndrom spánkové apnoe, poruchu chování vázanou na REM spánek, periodické pohyby
končetin a syndrom neklidných nohou.
Vzhledem
k závažnému průběhu je onemocnění již 3. rokem připomínáno formou
Evropského dne narkolepsie. I v letošním roce bude uspořádáno přednáškové
odpoledne společně s pacientským sdružením Diagnóza narkolepsie v kině
MAT (Karlovo náměstí 19, 120 00
Praha 2, dne 2. 4. 2012).
Klinický
výzkum onemocnění má na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN více než 60letou
tradici. Pozornost je zaměřena na průběh onemocnění, rozdíly v klinickém
obrazu mezi dětskými a dospělými pacienty a ve spolupráci se Stanfordskou
universitou v USA i na imunogenetické příčiny vzniku choroby.
V posledních letech je středem pozornosti možný dopad streptokokové i jiné
infekce, sezónních vlivů i možnost
vzniku onemocnění po očkování proti prasečí chřipce. Prokázána byla
i nepochybná genetická predispozice.
Zajímavé
bylo sdělení MUDr. Jitky Buškové, PhD., o nebezpečném a násilném chování ve spánku, kterému
dle jejích slov byla dosud věnována pouze malá pozornost, ačkoliv může být
důsledkem řady spánkových onemocnění. Toto chování se podle evropských
epidemiologických studií vyskytuje u 1,6 – 2,1 % dospělé populace. Zahrnuje
násilí verbální, fyzické a sexuální se širokou škálou projevů od
jednoduchých pohybů odpovídajících právě probíhajícímu snu až po komplexní
činnosti vedoucí k těžkým poraněním či k úmrtí, které mají závažné
medicínsko-právní důsledky. Nebezpečné chování může být namířeno proti vlastní
osobě spícího, proti jiným osobám či objektům. Spící si tohoto chování není
vědom a při ranním probuzení má na událost kompletní
amnézii.
Nebezpečné a násilné chování ve spánku se
může vyskytnout během NREM i REM spánku, bývá nejčastěji spojeno s tzv.
parasomniemi, ale objevuje se i v kontextu nočních epileptických záchvatů.
Během NREM spánku bývá popisováno v rámci epizody somnambulismu, při nočním
děsu, při probuzení se zmateností či ve stavu spánkové opilosti.
Během REM spánku může být zranění
spolunocležníka spojeno s tzv. poruchou s abnormálním chováním v REM
spánku, při které nedokonalá ztráta svalového tonu umožňuje jednat pod vlivem
právě probíhajícího snu. Téměř ve 1/3 případů nočního násilného chování
byly u pacientů diagnostikovány současně parasomnie vázané na NREM i REM spánek
(tzv.overlap syndrom).
Existuje
předpoklad, že stejně jako je známý familiární výskyt jednotlivých typů
parasomnií, existují rovněž rodiny náchylnější k poruchám spánku, u kterých
dominuje dysregulace motorických funkcí, která může v nebezpečné a násilné
chování vyústit. Odborníci se domnívají, že je potřeba informovat laickou
i odbornou veřejnost o tomto spánkovém fenoménu, zejména vzhledem
k existující efektivní léčbě onemocnění, která jsou jeho
podkladem.
