AIDS

Infekce HIV a AIDS

Kategorie: AIDS 
25.listopad 2011
U příležitosti Světového dne boje proti AIDS připomněli v listopadu 2011 na TK v Praze odborníci historii choroby, její závažnost a současné možnosti léčby. V roce 1981 byly v USA poprvé popsány příznaky nového onemocnění, které později dostalo jméno AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome) neboli Syndrom získaného selhání imunity. Krátce poté, v roce 1983, byl objeven původce nemoci – virus, který byl nazván HIV (Human Immunodeficiency Virus). Tento virus poškozuje imunitní systém tak, že postupně dochází ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus začíná být náchylný k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. V současné době jsou známy dva typy lidských virů způsobujících onemocnění AIDS, které jsou nazývány HIV-1 a HIV-2. Za celosvětové rozšíření HIV infekce je přitom zodpovědný především virus HIV-1.

Člověk nakažený virem HIV nemusí mít řadu let žádné zdravotní obtíže. Toto období se označuje jako bezpříznakové nosičství viru HIV. Ale i v tomto období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby, i když sám vypadá a cítí se zcela zdráv.

U většiny „HIV pozitivních“ dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10-15 let po infekci virem HIV, někdy ovšem i dříve.. Na rozvoj nemoci má vliv celá řada faktorů, zejména úroveň obranyschopnosti organismu a  životní styl člověka.

Je velmi důležité u nakažené osoby infekci HIV co nejdříve prokázat, aby se mohla včas zahájit léčba, která má šanci rozvoj onemocnění výrazně zpomalit, prodloužit tak život a zlepšit j kvalitu života nemocného.

Odborníci odhadují, že na celém světě je nakaženo HIV infekcí zhruba 39,5 milionu lidí.V České republice žije přibližně 1600 HIV pozitivních osob. Výskyt nemoci je nejvyšší v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji.

Mezi nejčastější způsoby přenosu HIV patří pohlavní styk mezi homosexuálními či bisexuálními jedinci. Na konci září 2011 bylo v ČR evidováno celkem 967 případů. Dalším nejvíce rozšířeným způsobem nákazy je pohlavní styk mezi mužem a ženou. Další možnost infekce je přenos krví  (injekční uživatelé drog, - v současnosti počty se nezvyšují!) a  přenos infekce z matky na dítě, kde se  toto riziko pohybuje kolem 20 – 25 %.Velké riziko představuje pro dítě i kojení!

HIV/AIDS dosud podlehlo 2020 obyvatel České republiky.

Hledání účinné léčby proti nákaze virem HIV následovalo ihned po jeho objevení v první polovině 80. let minulého století. Po dobu asi dvou let, kdy ještě nebyl znám původce onemocnění, byla léčba pacientů velmi obtížná. V uplynulých desetiletích byly postupně objeveny léky působící na různých místech životního cyklu viru. Potlačují především množení viru, a tím oslabují jeho negativní vliv na lidský organismus.

První, opravdu účinný lék na HIV se dostal k pacientům již v roce 1985. I přes následné objevy mnoha dalších léků neztratil  ze své důležitosti ani v současnosti. Během dalších let se postupně objevily nové léky, které měly odlišné chemické složení a vlastnosti. Léky mají však často vedlejší nežádoucí účinky, včetně nepříznivého efektu rezistence, podobně jako u antibiotik. Léčba je finančně  nákladná.

 

 

Pro přenos viru HIV je určující jeho přítomnost v krvi a sekretech pohlavního ústrojí (sperma a vaginální sekret) nakažených osob. V ostatních tělesných tekutinách, jako jsou slzy, sliny, pot a moč, se za normálních okolností (bez příměsi krve) virus vyskytuje v minimálním množství a pro přenos HIV infekce nemá prakticky význam.

Osoby s HIV infekcí jsou při vyhledání zdravotnické péče povinny informovat ošetřující personál o své HIV pozitivitě, stejně tak i ostatní osoby, kterým by hrozilo nakažení (sexuální partneři, ostatní osoby v těsném kontaktu, např. při krvavém poranění apod.).

Během vyšetřování a ošetřování HIV pozitivních pacientů nehrozí přenos HIV infekce, pokud jsou důsledně dodržovány zásady bezpečnosti. Dojde-li při provádění invazivních zákroků k poranění kontaminovaným předmětem (jehla, skalpel apod.) nebo k zasažení sliznice infekčním materiálem, je třeba zahájit preventivní opatření, které spočívá  v řádném ošetření poranění včetně dezinfekce a v podávání antiretrovirotik, která se obvykle užívají po dobu jednoho měsíce.

Prostřednictvím těchto opatření lze snižovat i riziko infekce po pohlavním styku s nakaženou osobou. Účinnost ochrany je však nižší. Antiretrovirotika jsou trvale k dispozici v regionálních AIDS centrech při infekčních odděleních krajských nemocnic (Praha – FN Na Bulovce, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Ostrava, Brno, České Budějovice, Plzeň). Na těchto pracovištích jsou také odborníci, kteří mohou v případě nutnosti poskytnout konzultaci.

Rodina a přátelé by měli být pro HIV pozitivního člověka významnými spojenci, kteří mu poskytují podporu, porozumění a upevňují vědomí vzájemné pomoci.

 

Především je nutné mít důležité informace o možnostech přenosu infekce HIV a vědět, jak se účinně bránit nákaze.

Aby HIV infikovaný člověk nenakazil lidi ve svém okolí, musí dodržovat určitá pravidla. V běžném životě to znamená dodržování základních hygienických návyků, kterými by se měl řídit každý člověk.

Pokud jde o sexuální přenos, lze mu zabránit pouze abstinencí nebo správným používáním kondomu.

Prevencí přenosu infekce HIV z matky na její plod jsou speciální léčebné postupy, které využívají v AIDS centru FN Na Bulovce.

Úzký a trvalý kontakt související s běžným každodenním životem nevede k přenosu HIV.

V současné době neexistuje žádný důvod, proč by člověk infikovaný HIV měl být vyloučen ze své rodiny či pracovního prostředí, pokud striktně dodržuje základní pravidla. Absence rodinného prostředí může významně ovlivnit samotný průběh onemocnění, ztráta zaměstnání  může mít závažný ekonomický dopad pro člověka s HIV.

.

Nastane-li obava z možného nakažení virem HIV, je vhodné  se dát testovat. Je však nutno počkat dva až tři měsíce v nejistotě a pak si nechat udělat test v nejbližším AIDS centru nebo v některém z dalších testovacích míst. 

Podrobný seznam testovacích míst je na webových stránkách

 http://www.aids-hiv.cz/kdehledatpomoc.html.

 Zároveň lze využít bezplatnou Linku pomoci AIDS 800 144 444.

 

 Teprve po 2-3 měsících od nákazy virem HIV lze totiž laboratorním vyšetřením spolehlivě prokázat HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením prokazatelná – hovoří se o tzv. „imunologickém okénku“.  V tomto období je infikovaná osoba nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním styku, sdílení injekčních pomůcek a darování krve představuje vysoké riziko pro své okolí.  Proto je nutné během 8-12 týdnů, než budou známy výsledky testu, se chovat tak, jako by člověk byl HIV pozitivní.

Pokud od vysoce rizikové události (znásilnění apod.) ještě neuběhlo 72 hodin, je tu stále šance rozvoji HIV infekce zamezit prostřednictvím tzv. postexpoziční profylaxe HIV (ochrana proti přenosu viru HIV). Jedná se o podávání protivirových léků, tedy stejných, jaké užívají i HIV pozitivní pacienti. Podání těchto léků je však poměrně drahou, nejistou a rizikovou záležitostí.  Nemusí totiž vždy zabránit přenosu HIV infekce. O postexpoziční profylaxi HIV lze zažádat rovněž v AIDS centrech.  Zde také odborníci posoudí, zda je podání léků opravdu nezbytné.

Pokud nejde o znásilnění či jiný trestný čin (bodnutí infikovanou jehlou), hradí toto preventivní opatření plně samotný žadatel. Je třeba počítat s úhradou minimálně 15 000 až 30 000 Kč. Podávání léků nezabrání stoprocentně infekci, jen sníží riziko přenosu.

Problémem také je poměrně špatná snášenlivost protivirové terapie, která plyne z častých vedlejších nežádoucích účinků, které jsou někdy i dost závažné (může například podpořit rozvoj cukrovky). Přestože v západních zemích existují zkušenosti s podáváním preventivních léků po jednorázovém nechráněném pohlavním styku, nelze předpokládat, že se taková možnost stane běžnou formou prevence. (Kondom je levnější, má méně nežádoucích účinků, a když se správně používá, je dosti spolehlivý.)

Ženy tvoří méně než pětinu osob infikovaných HIV v ČR. U některých z nich byla HIV pozitivita diagnostikována při sérologickém screeningu v těhotenství, jiné měly zjištěnou HIV infekci po kontaktu s HIV pozitivním mužem či na základě odběru iniciovaného z různých dalších důvodů, v nejhorším případě až po objevení klinických příznaků nemoci.

Vyšetření, léčba i celková péče mají u HIV pozitivních žen své specifické rysy. Situací, která vyžaduje mimořádnou pozornost, je HIV infekce u těhotných, protože ohrožuje nejen ženu, ale i dosud nenarozené dítě. Naštěstí existují taková opatření, která účinným způsobem omezí riziko přenosu infekce na plod, resp. novorozence.

Patří k nim podávání antiretrovirových léků ženě i novorozenci, vedení porodu císařským řezem a vynechání kojení. O ženy pečují společně lékaři různých specializací – infektologové, specialisté na AIDS, gynekologové. Infekce HIV u dětí je u nás zatím raritou.

Dle doc. MUDr. Marie Staňkové, CSc., a MUDr. Hanuše Rozsypala, CSc.z AIDS centra Fakultní nemocnice Na Bulovce

www.gsk.com, www.amic.cz

Autor: zpracováno redakčně