Inkontinence

Hyperaktivní měchýř je chorobou častou, postihuje téměř jednu pětinu dospělých ve věku nad 40 let. Mezinárodní odborná společnost zařadila OAB do seznamu uznávaných diagnóz v roce 2002. I za pět let od oficiálního uznání této diagnózy jde o chorobu stále podceňovanou a tabuizovanou, jak uvedl na tiskové konferenci počátkem prosince v Praze primář MUDr. Roman Chmel, z Urogynekologické kliniky FN Motol.

V současnosti jsou vypracovány postupy, jak tuto chorobu diagnostikovat a léčit.

Překážkou však bývá stud pacientů o svých potížích hovořit a často i neochota některých lékařů se problémy s močením zabývat, přičemž úspěšná léčba je dnes v ČR dostupná. Při výběru přípravku je cena léku jen jedním z kriterií. Farmakoekonomické studie prokazují, že i dražší přípravek ve svém důsledku náklady šetří.

 

Hyperaktivní močový měchýř (OAB) je stresující chronický stav charakterizovaný urgencí, s/nebo urgentní inkontinencí, obvykle provázený častým močení a nykturií (močením v noci). Postihuje miliony lidí na celém světě, nezávisle na věku, pohlaví a etniku. Výskyt vzrůstá s věkem a je relativně vyšší u žen než u mužů. Léčba OAB je zaměřena na omezení vyčerpávajících příznaků a zlepšení celkové kvality života pacientů.

 

Současným standardem léčby jsou léky, které ovlivňují „dráždivost“ svaloviny močového měchýře. Mezi doporučenými přípravky jsou i starší (levnější) léky, které mají vyšší výskyt doprovodných nežádoucích účinků (sucho v ústech, rozostřené vidění, zácpa, bušení srdce apod.).

Farmakoekonomické hledisko však říká, že volba levnějšího léku se v důsledku může i prodražit. Nižší cena (úhrada) denní dávky léku neznamená vždy úsporu nákladů. Při zohlednění výskytu a léčby souvisejících onemocnění a nákladů na inkontinenční pomůcky solifenacin (Vesicare) dokonce náklady šetří.

(www.hyperaktivni-mechyr.cz  , bezplatná telefonní linka: 800 660 100 (všední dny 16:00 – 20:00)

 

K základní terapií hyperaktivního měchýře patří: antimuskarinová léčiva (také nazývána anticholinergní), změna životního stylu, behaviorální techniky a chirurgické řešení.

.

Anticholinergní léky blokují muskarinové receptory v svalovině močového měchýře, a tím snižují jeho kontrakce. Vede ke zmírnění urgence, a tím i ostatních příznaků syndromu hyperaktivního měchýře.

Nejvíce užívanými anticholinergiky jsou: oxybutinin, trospium, propiverin, tolterodin a nejnovější solifenacin (Vesicare).

Vzhledem k tomu, že muskarinové receptory se kromě močového měchýře vyskytují i ve slinných žlázách, gastrointestinálním traktu, srdci, nervovém systému a očích, mohou tyto léky způsobit následující nežádoucí účinky, především sucho v ústech, zácpa, rozmazané vidění, zvýšení srdeční frekvence, zhoršené soustředění.

 

Proto je nutné volit přípravek, který má selektivní účinky pouze na receptory ve svalovině močového měchýře. To jsou především tolterodin a solifenacin, které jsou finančně nákladnější. Při aplikaci léku  je vždy nutno zvážit především prospěch pacienta i farmakoekonomické hledisko terapie. Nižší cena (úhrada) denní dávky léku neznamená vždy úsporu nákladů. Solifenacin vs. Oxybutinin IR představuje srovnatelné náklady na pacienta, který dosáhne kontinence.

Při zohlednění výskytu a léčby komorbidit a nákladů na inkontinenční pomůcky solifenacin dokonce náklady šetří.

 

Mnoho pacientů se syndromem hyperaktivního měchýře nesprávně omezuje příjem tekutin. Omezený příjem tekutin vede k „zahuštění“ moči., která pak dráždí sliznici močového měchýře a může způsobit i změny v její struktuře. Léčebná opatření by pak měla spočívat v dodržování pitného režimu a v tréninku močového měchýře. Pacemakery a  chirurgické řešení se užívá v případech, kdy ostatní léčba selhala.

 

Tweet