Funkční sexuální poruchy
Zná žena dobře své tělo?
Přetrvávající
nepříznivý pohled na vaginu a její nedostatečné znalosti o ní prokázal i reprezentativní výzkum, který proběhl
před třemi lety ve třinácti zemích světa. Téměř deset tisíc žen
v reprodukčním věku od 18 do 44 let v něm odpovídalo na klíčové
„vaginální“ otázky, jejichž výsledky jsou následující.
Většina
žen potvrzuje, že informace o této části jejich těla je zajímají. Drtivá většina
žen (95 %) cítí, že je důležité mít potřebné informace. Většina žen (87 %) se
také domnívá, že lepší poznání vlastní vaginy jim pomůže zlepšit sexuální
uspokojení.
Mnoho
žen potvrdilo, že negativní vnímání vaginy vzniká již v dětství. Třicet
procent oslovených žen uvedlo, že když se v dětství dotýkaly své vaginy,
byly vedeny k tomu, že to se nesmí, je to neslušné apod. Až 78 % žen také souhlasila s tím,
že společenská tabuizace vaginy přispívá k neznalosti této lokality
ženského těla.
83
% žen by uvítala, kdyby si mohla o
vagině přečíst nějaký informativní článek. Ten totiž četlo pouze 39 % žen. To je
také jedním z důvodů velmi nízkého povědomí o anatomii a uložení pochvy
v těle ženy. (V Německu a Rakousku jde dokonce o 70 % dotázaných žen.)
Se
znalostí polohy vaginy v ženském těle souvisí i zajímavá otázka, zda žena
může ztratit tampon nebo zda může být tampon uvězněn uvnitř vagíny. Přestože
většina žen ví, že to není možné, 29 % žen stále věří, že k něčemu
podobnému může dojít (v Británii s tím souhlasila dokonce polovina
respondentek).
Další
neznalost se ukázala v otázce vaginálního zdraví. Přestože vagina je
samočistící orgán a nepotřebuje žádné zvláštní hygienické produkty, většina žen
(62 %) věří, že takové prostředky mohou přispět k vaginálnímu zdraví. Ve
Španělsku, Itálii a Finsku tomu dokonce věří tři čtvrtiny žen.
Pochva (neboli vagina) je ženský pohlavní orgán. Vchod poševní je uložen mezi zevním ústím močové trubice a konečníkem. Je částečně krytý malými a velkými stydkými pysky. Je to dutý válcovitý orgán, krytý poměrně odolnou poševní sliznicí, která má četné příčné slizniční řasy. Díky nim je velmi pružná. Střední a horní část pochvy jsou prostornější, směrem k otvoru se pochva zužuje.
Celá
pochva od otvoru až k horní části měří 7–10 cm. Uložení pochvy v těle
není vertikální (vestoje kolmo k zemi), ale podélná osa pochvy je mírně
zakloněna dozadu. Horní část pochvy je uložená téměř horizontálně. Proto
předměty zavedené do pochvy (například léky nebo tampony) z ní nemohou
samovolně vypadnout. Pochva není sterilním orgánem a ženy se při zachování
základních pravidel hygieny nemusí obávat rizika infekce.
Anatomie
a fyziologie pochvy ji dokonale předurčují jako ideální místo pro aplikaci léků,
odkud, díky bohatému cévnímu
zásobení se vložené léky
vstřebávají poševní sliznicí přímo do krevního oběhu (při nízkém riziku
nežádoucích účinků). Tento způsob aplikace léku je velmi šetrný k játrům,
protože nedochází k tzv. „first pass efektu“ – prvotní metabolizaci léku
v játrech, k němuž dochází v případě podání léku ústy.
V dnešní době se vaginální cestou léčí především poševní infekce, lidově „výtoky“. S tímto zdravotním problémem se během života setká téměř každá žena. Dále se do pochvy mohou aplikovat další léky, například přípravky hormonální terapie žen po menopauze, léky proti bolesti či při poruchách udržení moči. Aplikuje se i hormonální antikoncepce.
Její
výhodou je možnost použití nižších dávek hormonů k dosažení stejného
léčebného účinku, což zvyšuje compliance pacientky i jednoduchá aplikace léku
(pouze jednou za měsíc).
Vaginální
cestou se rovněž podávají hormony pro léčbu neplodnosti, kdy je děloha
připravována pro příjem zárodku při umělém oplodnění a kdy je nutné udržení
potřebné hladiny progesteronu do doby, než jej začne produkovat sama
placenta.
Zcela
novou skupinou léčivých přípravků pro vaginální podání jsou mikrobicidy,
podávané ve formě krémů, čípků či gelů. Mikrobicid je chemický prostředek, který
se používá před pohlavním stykem a který zabíjí a neutralizuje virus HIV i jiné
pohlavně přenosné patogeny. Řada mikrobicidů je v současné době
v klinickém zkoušení. Předpokládá se, že se společně s HIV vakcínou
stanou základem světového boje proti AIDS. První přípravky tohoto typu jsou
očekávány koncem roku 2007.
Sexuoložka
MUDr. Hana Fifková upozornila při této příležitosti na význam znalostí o ženském
pohlavním ústrojí vzhledem k sexualitě ženy.
Milování
mezi mužem a ženou může být komplikováno zásadními rozdíly mezi mužskou a
ženskou sexualitou, které jsou zásadně rozdílné. Potřeba milování a sexuálního
uspokojení není u žen zdaleka tak stabilní jako u mužů. Rozdíl způsobuje
mužský pohlavní hormon testosteron, který tvoří jeden z biologických pilířů
mužské sexuální touhy. Většina žen potřebuje k sexu dlouhodobější pozitivní
vyladění a jejich vzrušení nastupuje ve srovnání se vzrušením muže pomaleji.
Rozdíl
je také ve schopnosti prožívat orgasmus. Dosažení orgasmu nebývá pro ženy
jednoduchou záležitostí a v populaci dokonce existuje přibližně deset
procent žen, které orgasmus neprožijí vůbec.
Vztah
dívek a žen k vlastní sexualitě může být často problematický a někdy
i vysloveně negativní. Jedním z důvodů jsou zcela jistě kulturní
rodové stereotypy, které měří oběma pohlavím dvojím metrem. Tak například muž,
který má hodně partnerek, bývá obdivně označován za borce, zatímco stejně se
chovající žena si vyslouží odsuzující nálepku. I takové stereotypy ztěžují ženám
cestu k otevřenému a pravdivému vztahu ke své sexualitě.
Postoj
k pohlavním orgánům se vytváří už od ranného dětství rozdílně u chlapců a u
děvčátek. Zatímco všichni chlapci berou svůj penis odmalička běžně několikrát za
den do ruky kvůli močení, malá děvčata jsou většinou vedena výchovou
k tomu, že není slušné si sahat do těchto míst. V pubertě pak takřka
všichni hoši pod tlakem prudce narůstající sexuální potřeby začnou onanovat a
bez problémů dosahovat orgasmu.
Mnohé
dívky se však v této době teprve dozvídají, že mají také pohlavní orgány,
včetně pochvy a dozvídají se to zdaleka ne ideálním způsobem – většinou
v souvislosti s menstruačním krvácením. Nebývají to informace
pozitivně laděné, protože menstruační krvácení je stále naprosto nesmyslně
v mysli mnoha lidí spojováno s nečistotou.
Pro
mnoho dívek je proto složité tyto pocity překonat a vnímat své pohlavní orgány
tak, aby jim při milování začaly sloužit k prožívání pocitů jednoznačně
příjemných – tedy erotického vzrušení a orgasmu.
Již
vlastní název této lokality by neměl vzbuzovat negativní pocity. Ještě relativně
dobře dopadá v tomto směru klitoris
(poštěváček) – asi proto, že je na povrchu. Důležitou roli jistě hraje i to,
že pro většinu mladých žen je klitoris nezastupitelným zdrojem vzrušení a
dosahování orgasmu. Ženy by se měly
naučit využívat i citlivost
v pochvě a spojit vaginální stimulaci se stimulací klitorisu, čímž získají
intenzivní a naplňující orgasmus.
Pohlavní
orgány ženy jsou její neoddělitelnou součástí. Je to část jejího těla jako každá
jiná a vyžaduje stejnou péči a pozornost. A pochopitelně racionální vztah a
dostatek znalostí, které umožní ženám i jednodušší vnímání vlastní sexuality a
tím do určité míry i dosažení osobní spokojenosti.
R.E.Nappi
et all: The International Vagina Dialogue Survey, Contraception 73 (2006):
493-500