Poruchy spánku
O spaní a nespaní
Dostatečný a kvalitní spánek je důležitý pro dobré zdraví, přiměřenou náladu a výkonnost. Zdá se, že spánek v podstatě nemusí být jen prostředkem regenerace, oddechu nebo „dobíjení baterek“, jak lidé všeobecně soudí. Lidská mysl ve svém vývoji začala spánek pravděpodobně využívat pro tvořivé účely. Mnoho příběhů říká, že se někdo „vyspal na problém“. Existuje celá řada příběhů o tom, jak někdo něco ve snu vymyslel nebo vytvořil. Atomový vědec Niels Bohr viděl ve snu model atomu. Německý chemik Kekulé von Stradonitz ve snu objevil vzorec benzenu, který udělal revoluci v organické chemii. Mnozí hudebníci údajně komponovali ve spánku. Stravinskij vzpomíná, že ve spánku slyšel hudbu, kterou pak ve dne zapsal. V základech psychoanalýzy je Freudova „interpretace snů“. Slavný otec psychoanalýzy je přesvědčen, že ve snech probíhá řešení podvědomých problémů.
Naše individuální potřeba spánku je velmi různá. Zdravý dospělý člověk spí denně v průměru 6–8 hodin. Jsou však lidé, kterým stačí 5–6 hodin. Přibližně 2 % populace vyžadují méně než 5 hodin spánku a 2 % populace potřebují spát déle než 9 hodin...Důležitou roli hraje také náš věk, protože během života se potřeba spánku i jeho denní rozložení výrazně mění: kojenec potřebuje asi 18–20 i více hodin spánku denně, dítě předškolního věku zhruba 12 hodin, dospívající by měli spát 8 hodin denně. Ve středním věku, jak řečeno, je variabilita v délce spánku velká. Senioři spí pak obecně o něco méně než lidé mladšího a středního věku, ale není to neměnným pravidlem.
V průběhu života se také mění denní rozložení spánku – novorozenci spí v pravidelných intervalech několikrát denně, mají takzvaně polyfázický spánek. Kojenci mají spánek nejčastěji trifázický – dlouhý noční spánek je doplněn dopolední a odpolední siestou. Dopolední spánek se později ztrácí a předškoláci mají dlouhý noční spánek a pouze jednu siestu odpoledne. S nástupem do školy se pro většinu z nás stává odpolední siesta jen sladkou minulostí a musíme se smířit se spánkem monofázickým. Je zajímavé, že v seniorském věku se odpolední siesta znovu objevuje, a u některých lidí se dokonce může spánek stát polyfázickým (jako v nejmladším věku) nebo tzv. invertovaným – kdy člověk spí ve dne a v noci je vzhůru. Nezáleží ovšem jen na délce spánku, ale také na jeho hloubce a kvalitě. Výzkum například doložil, že samotná délka spánku není důvodem případného svěžího pocitu po probuzení. O tom, jestli se po probuzení budeme cítit čilí a odpočatí, rozhoduje zejména zastoupení hlubokého spánku (stadium 3 a 4) během noci, ale velmi důležitým faktorem je také počet proběhlých úplných spánkových cyklů (spánkový cyklus je období spánku zahrnující stadia non-REM 1–4 a jednu periodu spánku REM). Pokud spíme přirozeně, tj. bez budíku, probouzíme se obvykle po nějakém násobku spánkového cyklu (tedy přibližně po násobcích 1,5 hodiny) a nejčastěji se po ránu probouzíme po skončení REM fáze spánku, která každý spánkový cyklus uzavírá. Při probuzení po ukončené REM fázi se cítíme čilí, nedělá nám problémy se zorientovat, jsme schopni hned „nastartovat“. Pokud nás ale něco probudí dřív (nebo pokud naopak zůstaneme v lůžku i po spontánním probuzení, znovu usneme a probudíme se třeba za půl hodiny), je velká pravděpodobnost, že se budíme uprostřed cyklu. Při takových probuzeních máme pocit „nevyspalosti“, nedostatek spánku se projevuje horší výkonností, koncentrací a zhoršenou adaptací na nové situace. Nedostatečně vyspalý člověk bývá podrážděný, mívá horší náladu, jeho soustředění i výkonnost se snižují, snadno se unaví. Dlouhodobý nedostatek spánku může působit jako neurotizující faktor nebo jako spouštěč deprese. Pro dobré zdraví, pocit pohody a dobrou výkonnost je tedy dobrý spánek velmi důležitý.
Ukázka z knihy Nespavost (J. Praško, K. Espa-Červená, L. Závěšická, Portál, 2004), kterou jako podrobnou příručku se základními informacemi o různých typech nespavosti a o dalších poruchách spánku, jejich příčinách a možnostech léčebných zásahů vydalo v minulých dnech nakladatelství Portál (http://www.portal.cz).
