Jedovaté byliny
Posed bílý
Posed bílý (Bryonia alba L.) je příbuzný tykvím a okurkám. Patří do čeledi dýňovitých (Cucurbitaceae Juss.). Řadu z devíti set druhů této čeledi člověk pěstoval již před mnoha staletími jako zeleninu, léčivky, později také jako okrasné rostliny.
Popis:
Posed bílý má mohutné řepovité kořeny. Uvnitř jsou bílé.
Posed je popínavá rostlina, která se pne pomocí jednoduchých úponků
vyrůstajících v paždí listů. Listy jsou sytě zelené, jednoduché, laločnaté.
Střední lalok je nejširší na bázi laloku, ke špičce se zužuje. Květy se objevují
na rostlině v červnu a červenci. Jsou nenápadné, žlutobílé, jednopohlavné. Samčí
vykvétají v dolní části lodyhy, samičí v horní části. Plody jsou kulovité černé
bobule s 2 až 5 zploštělými semeny.
Rozšíření:
Posed bílý se vyskytuje na celém území našeho
státu, v teplejších oblastech je dokonce hojný. Roste na okrajích lesů, sadů a
zahrad, popíná ploty a zdi. Původem je z oblasti jihovýchodní Evropy až po
střední Asii, ale jako zplanělý a zdomácnělý se vyskytuje v téměř celé Evropě.
Historie používání:
Posed byl znám již ve starověkém
Římě. Patřil mezi rostliny Chiróna, bájného kentaura. Ve starověku se používaly
nejen kořeny, ale i další části rostliny včetně pupenů, které si Římané
připravovali s octem a solí. Plody byly považovány za lék proti epilepsii. Ženám
sloužily jako krášlicí prostředek - odstraňovaly pihy a
potíráním činily kůži hladkou a hebkou. Středověcí lékaři a mágové si všimli
zvláštního tvaru posedového kořene, který připomíná lidskou
postavu. To ho předurčovalo k magickým praktikám a léčení, podobně jako
kořen mandragory. Mathioli ve svém herbáři poukazuje jak na falšování slavnější
mandragory kořenem posedu, tak i na jeho využití jako léčivé rostliny. V
minulosti se posed používal proti dně, na zmenšení žaludečních vředů, na
pročištění krve a při zánětu pohrudnice. Byl pokládán za
abortivum. Posed patřil mezi nejvýznamnější čarovné
rostliny. Jeho dnešní výskyt může být pozůstatek po dřívější kultuře -
posed se totiž záměrně vysazoval kolem hospodářství, aby chránil domácí
zvířectvo před dravci, uřknutím a blesky. Pěstoval se také proto, že se věřilo,
že z jeho kořene může povstat živáček, který svému majiteli přinese štěstí a
užitek. Celá řada pověr a magických úkonů spojuje kořen posedu a mléko: posed
pěstovaný u chlévů zajistil dostatek dobrého mléka, kořen obřadně vykopaný na
den sv. Jana Křtitele zase zaručoval vrchovatou míru smetany v mléce.
Posed byl důležitou rostlinou zamilovaných, především těch,
kteří usilovali o své protějšky marně. S pomocí posedu mohla děvčata protančit
celý večer, pokud si vložila plátek kořene do střevíců. Kořen totiž "posedl"
srdce všech tanečníků a ti děvče nemohli pustit z kola ven. Kořen posedu
se také vkládal do kolébky novorozenců, aby byli chráněni před zlou mocí.
Sběr:
Kořen posedu (Bryoniae radix) se sbíral
na podzim nebo na jaře. Pozor! Vzhledem k vysoké toxicitě patří výhradně do
rukou odborníků. Je nevhodný pro domácí použití.
Obsahové látky:
Glykosid bryonin, bryonidin,
triterpenické kukurbitaciny, pryskyřice, škrob a silice.
Vlastnosti:
Dříve jako laxativum, diuretikum, derivans
při revmatismu a emetikum.
Účinek na organismus, toxicita:
Vně působí čerstvá šťáva
na kůži, způsobuje dermatitidy a puchýře. Otrava se projevuje krvavým průjmem,
celkovou slabostí a křečemi. Dochází k poškození jater, zánětu ledvin až zástavě
dechu. Smrtelné riziko u dětí představuje dávka 15 bobulí.
Léčba:
Důležité je včasné rozpoznání otravy a následný
výplach žaludku. Podává se aktivní uhlí, případně tekutiny.
Zajímavosti:
Blízce příbuzný posedu bílému je posed
dvoudomý (Bryonia dioica Jacq.). Na rozdíl od posedu bílého má plody červené.
Dříve se používal v léčitelství, rostlina je též jedovatá. Obsahové látky a
příznaky otravy jsou shodné s otravou posedem bílým.
