Jak přestat fetovat - drogy
Psychotropní látky za volantem
Existuje celá řada výzkumů, které dokumentují nárůst užívání návykových látek za volantem. Například v roce 1979 byly psychotropní návykové látky objeveny u 7 % řidičů kontrolovaných ve Finsku. V roce 1993 to však již bylo v téže zemi plných 27 % řidičů, kteří byli takovéto kontrole podrobeni. Analogická situace byla zaznamenána např. i ve Velké Británii, Německu a dalších zemích. Neexistuje jakýkoliv racionální důvod předpokládat, že u nás je situace jiná.
Celá tato záležitost je poněkud komplikovaná oproti situaci s požitím alkoholu. Zde náš zákon hovoří jasně a hranice nad 1 promile je zcela korektně definována jako stav, kdy i nadprůměrný řidič není schopen vozidlo ovládat. U nealkoholových návykových látek však takováto hranice neexistuje, resp. není stanovena. Navíc je zde problém s mechanismem odbourávání těchto látek lidským organismem. Oproti alkoholu, který je odbouráván konstantní rychlostí asi 9 g/hod., je zde mnohem větší variabilita. Ještě ke všemu se psychotropní látky neodbourávají stabilní rychlostí, ale spíše exponenciální, s vysokou individuální variabilitou. Tudíž není možné říci (pokud měření není provedeno v okamžiku, kdy dotyčný spáchal např. nějaký dopravní přestupek) na základě pozdějších měření "jak moc byl v době přestupku nafetován".
Z této situace vyplývá celá řada zajímavých právnických kliček, jako např. u 22letého mladíka, který nedal přednost v jízdě, a způsobil tak dopravní nehodu. Byl u něj sice detekován metamfetamin; a to v množství 0,08mg/l v krvi a 62,2 mg/l v moči, ale celý případ byl státnímu zástupci vrácen s tím, že trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se dopustí ten, kdo danou činnost vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost. U alkoholu to je, jak již bylo uvedeno, hranice 1 promile. Zde však tato hranice není stanovena. Tudíž odborný posudek zněl ve smyslu, že droga mohla ovlivnit jeho schopnost řízení motorového vozidla. Nikdo ze znalců však nemohl korektně prohlásit, že způsobilost obviněného k řízení motorových vozidel byla vyloučena. Z tohoto důvodu nebylo možné postavit obviněného před soud pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 201 odstavec d) trestního zákona).
Typickým účinkem látek např. amfetaminového typu je zrychlení psychomotorických funkcí na úkor jejich kvality, nekritičnost a necitlivost ke skutečnostem, jako je únava. Navíc u psychotropních látek obecně jsou velké rozdíly v jejich individuální snášenlivosti. Proto mnozí lékaři doporučují považovat řidiče za způsobilého k jízdě pouze, pokud má nulovou hladinu nealkoholových psychotropních látek v tělních tekutinách. Naopak (byť i nepatrné množství návykové látky v těle) doporučují považovat za stav, kdy dotyčný není schopen řídit motorové vozidlo.
