Léčivé rostliny
Kdouloň obecná
Popis:
Kdouloň obecná (Cydonia oblonga Mill.) je
keř nebo nízký strom. Listy jsou jednoduché, s široce vejčitou
celokrajnou, naspodu chlupatou čepelí. Kdouloň kvete v květnu a červnu nápadně
velkými bílými nebo růžovými květy. Kdoule jsou žluté, řídce plstnaté malvice
hruškovitého nebo kulovitého tvaru. Jsou výrazně aromatické.
Kde ji najdete:
Původní
pravlastí kdoule obecné je oblast Íránu, Zakavkazí, Střední Asie, jihu
Arabského poloostrova. U nás je kdoule pěstována již od středověku a
místy dokonce zplaněla (v Praze, Roudnici nad Labem a na jižní Moravě). Vyžaduje
teplé, slunné stanoviště, netrpí chorobami ani škůdci. Náš současný
šlechtitelský výzkum se zaměřuje na vyšlechtění mrazuvzdorných odrůd s vysokými
výnosy.
K čemu se používala dříve:
Kdouloň obecná je jedna z nejstarších
kulturních rostlin. Její plody byly známé v lékařství i jako ovoce již
ve starověkém světě. Její vědecké jméno Cydonia je odvozeno od názvu
starověkého města Kydonu na Krétě, odkud se kdoule vyvážely. Kdouloň byla
symbolem lásky a plodnosti. Ve starověkém Řecku patřila k rostlinám přiřčeným
Afroditě. Proto se věřilo, že plody – kdoule – mají účinky jako afrodiziakum. Na
svatbách se předávaly snoubencům jako symbol zdraví a plodnosti.
O její rozšíření do střední Evropy se zasloužil Karel Veliký. Významnou roli při šíření této dřeviny sehráli také Arabové. Ve středověku byla hojně pěstována v klášterních zahradách, jako lék ji používala např. Hildegarda z Bingenu. Matthioli ve svém herbáři uvádí, že kdoule (nebo také kutny, z německého Qiutte) byly k dostání zcela běžně a používaly se k zastavení všelikého toku. Matthioli nás přesvědčuje i o tom, že kdoule byly velice chutným ovocem, a připojuje dokonce recept na kdoulový lektvar a huspeninu. Na začátku 20. století se z kdoulových semen připravoval sliz na ošetření proleženin. Tento léčebný prostředek se připravoval pouze pro denní spotřebu, při skladování se totiž kazil. Výtažek ze semen se používal proti průjmům a při plivání krve. Měl své využití v kosmetice, např. na fixaci vlasů, a v textilním průmyslu při konečné úpravě hedvábí.
Sběr:
V září se sbírají
plody (Fructus cydoniae), které jsou v tomto stavu
nejedlé. Krájejí se na lupínky a suší se při umělé teplotě do 50 °C. Častěji se
ve fytoterapii používají semena (Semen cydoniae),
která jsou součástí mnoha světových lékopisů.
Obsahové látky:
Dužnina
plodů obsahuje množství pektinu, kyseliny, slizy, asi 10 procent cukrů
(především fruktóza), silice, třísloviny, provitamin A, vitamin C, skupinu
vitaminu B, dále minerální látky - draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek.
Semena obsahují především slizovité látky (pentózany), olej, amygdalin a
třísloviny.
Vlastnosti:
Mucilaginózum.
Účinek na organismus:
Plody
jsou v čerstvém stavu nejedlé. Sušené plody se používají při žaludečních
potížích a bolestech v krku, dále proti průjmům a krvácení.
Semena obsahují sliz, který chladí a kryje, změkčuje a nedráždí
sliznice a pokožku. Uplatňují se při kašli. Semena se používají
zřídka vnitřně při žaludečních a střevních obtížích; obsahují totiž toxický
amygdalin. Vně se používají mnohem častěji. V kosmetice, při ošetření drobných
poranění, dále v lidovém léčitelství při zánětech očí, na chladivé obklady.
Kdoulový sliz je součástí kloktadel při zánětech dutiny ústní a hrtanu.
Toxicita a vedlejší účinky:
Pozor, semena obsahují toxický kyanogenní glykosid
amygdalin!
Další význam:
Kdoule se
stejně jako levandule dávaly do prádelníků. Jejich osvěžující vůně příjemně
provoněla uložené oblečení. Kdoule také odpuzují hmyz, takže se mohou dávat do
skříní proti molům. Kdoule jsou v syrovém stavu nejedlé, ale suší se na křížaly,
dělají se z nich kompoty, želé, rosoly (mají vysoký obsah pektinu) a marmelády.
Kdoulová pasta, nebo také “kdoulový sýr”, byla kdysi oblíbenou pochoutkou. Z
kdoulí se dělalo víno a mošt.
Kdoulový
rosol:
Příprava kdoulového rosolu není náročná a určitě
budete překvapeni výsledkem. Kdoule mu dodají naprosto jedinečnou vůni i chuť.
Na jeden díl kdoulí připadá jeden díl jablek a dva díly cukru. Ovoce oloupeme a
rozvaříme ve vodě. Směs prolisujeme, přidáme cukr a za stálého míchání vaříme do
zrosolovatění. Rosol můžeme ještě okořenit badyánem a citronovou
šťávou.