Problémy s alkoholem
Alkoholismus
Již staré perské přísloví hlásá: „Pijeme proto, abychom se povznesli, ne proto, abychom upadli.“ Autor si uvědomuje, že hlásat naprosté abstinenství by mohlo znít poněkud pokrytecky, avšak zároveň si uvědomuje i to, že v současné době patří alkoholismus mezi nejrozšířenější formy návyku. Je zcela zjevné, že ne každé požívání alkoholu lze nazvat alkoholismem. O alkoholismu hovoříme až tehdy, kdy požívání alkoholu dosáhne takové míry, že škodí jedinci samotnému i jeho okolí.
„Docela mi začíná chutnat voda,“ pravil vyšší z těch dvou rytířů. „Míval jsem za to, že je to nápoj velmi nebezpečný. Vyznával jsem teorii, že by se měla podávat jen tomu, kdo omdlel. Pro toho je zdravá, mnohem zdravější než koňak. Krom toho uvaž, jaká marnotratnost je dávat dobrý koňak člověku, jenž omdlel. Ale v mnohém jsem slevil. Netrvám na tom, že se smí pít jen na lékařský předpis. To bylo přepjaté mravokárství mého mládí; a plynulo z mé nevinnosti a dobroty. Domníval jsem se, že jakmile jednou klopýtnu, stane se z pití vody návyk…“ (G. K. Chesterton)
Počáteční fáze alkoholismu se projevuje tím, že jeho požívání má společenský motiv. Přináší úlevu, euforii, a především možnost navázat nové společenské kontakty. Zpočátku daný člověk požívá alkohol zejména pro jeho chuť a na doplnění tekutin, později pije stále více, častěji a pravidelněji. V tomto stadiu pije většinou v menších dávkách, tudíž většinou nebývá opilý. Bývá jen příjemně uvolněný, zapomíná na různé starosti a každodenní komplikace. V tomto období se začíná zvyšovat tolerance k množství alkoholu a vytváří se psychická závislost.
Poté se začíná objevovat druhá (varovná ) fáze alkoholismu. Zde se začíná projevovat vazba na alkohol jako drogu. S tím souvisí pocit potřeby alkoholu bez ohledu na druh alkoholického nápoje. Běžným průvodním jevem se stává opilost a začínají se projevovat již tzv. okna (výpadky paměti). V tomto okamžiku je již plně vyvinuta psychická závislost na alkoholu a začíná se vyvíjet závislost fyzická.
Po „překonání“ druhé fáze je logické, že nastává fáze třetí (rozhodující). Při ní dochází ke ztrátě kontroly, dotyčný alkoholik své pití racionalizuje a hledá pro ně vysvětlení. Důvody hledá všude možně, jen ne v sobě. Jeho pití mu způsobuje celou řadu společenských potíží. Tolerance k alkoholu se zpočátku stále ještě zvyšuje, ale postupně dochází k jejímu snižování. Fyzická závislost je již na takovém stupni, že při vynechání alkoholu se začínají dostavovat abstinenční příznaky. To s sebou samozřejmě přináší velice závažné problémy, a to jak společenského rázu, tak i fyzického a psychického.
