Sexuální život slavných
Rainer Maria Rilke
 |
|
Rainer Maria Rilke |
Rilke byl neklidný bouřlivák, celý život cestoval křížem krážem po Evropě, navštívil také severní Afriku, Egypt, zejména pak přilnul k Rusku, kde ho několikrát hostil L. N. Tolstoj. Za svůj druhý domov považoval Paříž, nějakou dobu zde pracoval jako sekretář sochaře Augusta Rodina. Stal se módním básníkem zvaným do předních aristokratických rodin, často delší dobu pobýval v různých zámcích, vilách a jiných honosných sídlech. Pevný přátelský vztah k němu zaujala princezna Marie von Thurn Taxis-Hohenlohe, tento vztah však byl zřejmě platonický, Rilke viděl v princezně spíše náhradní matku.
Za první světové války sloužil v řadách c. k. rakouské armády jako písař. Mnoha inteligentními a uměnímilovnými ženami byl opěván jako "krásný Rilke", i když tato pověst měla do pravdy hodně daleko. Dlouhá hlava, velký nos, ustupující brada a zplihlý knírek byly příčinou, že byl naopak někdy nazýván ošklivým básníkem. Ačkoliv často vyhledával ženskou společnost, jeho skutečná sexuální aktivita nebyla valná, spíše se vyžíval v pěstování nudismu, což bylo možno na počátku století považovat téměř za revoluční čin. Sám si někdy stěžoval na nedostatky svého sexuálního života a přičítal to nedostatečné lásce ke své matce. Přesto jsou však známa jeho některá milostná dobrodružství.
Sexuální život zahájil pravděpodobně v šestnácti letech, kdy se na škole v Linci seznámil s jednou o několik let starší instruktorkou. Hned příští rok to byla další obrovská láska k opět starší Valerii von David-Rhonfeld, kteréžto dámě svého srdce napsal jako správný básník 130 zamilovaných dopisů. Také další milenkou byla vdaná, o 13 let starší dcera ruského generála Lou Andreas-Salomé. Společně s ní a s jejím manželem podnikli výlet do Ruska. Ačkoliv byl Rilke na tomto výletě představován jako "synovec", není jisté, zda nebyl otcem jednoho dítěte, které paní Lou posléze porodila.
Od této paní právě pocházejí zprávy o nedostatečné mužské výbavě slavného básníka. Lou Andreas-Salomé totiž zdárně fušovala do spisovatelství, kromě toho byla také náruživým amatérským psychoanalytikem. Celý zbývající život si s Rilkem dopisovala, snažila se léčit básníkův komplex z malého penisu a bolestivé erekce. Potíže sváděla na dívčí komplex z dětství a na následky z masturbace, ke které se básník ve slabé chvilce přiznal. V těch dobách byly totiž následky masturbačních výčitek opravdu zhoubné, jelikož i oficiální věda považovala toto počínání za málem smrtonosné.
Jako mnoho sexuálně neúspěšných mužů snažil se Rilke řešit své potíže manželstvím. V roce 1901 se oženil s německou sochařkou Clarou Westhoffovou, ve stejném roce se jim narodila dcera Ruth. Manželství brzy skončilo rozchodem, aniž by se manželé obtěžovali rozvodovým řízením.
V dalším životě se objevilo ještě několik žen, z nichž ve známost vešla v roce 1914 zejména klavíristka Magda von Hattingbergová. Ta ovšem Rilkeho zbožňovala spíše jako básníka a s tělesnou láskou to zřejmě nebylo valné. V roce 1918 následovala epizoda s malířkou Loulou Albert-Lazardovou. Ta se stala básníkovou milenkou na krátký čas v Mnichově. Aby byl výčet úplný, měli bychom ještě jmenovat básnířku Clair Studerovou a sedmnáctiletou Pařížanku Marthe Hennebertovou, s níž Rilke udržoval styky v letech 1911 - 1919. Ve Švýcarsku pak prožil v roce 1921 krátké erotické dobrodružství s ruskou malířkou Baladine Klossowskou.
Poslední básníkovou láskou byla egyptská krasavice paní Nimet Eloui Bey, se kterou se seznámil krátce před svou smrtí. Pro tuto dámu svého srdce jednou trhal růže, píchl se o trn a rána zhnisala. Při odběru krve pak lékaři u básníka zjistili leukémii, dotyčný zemřel během několika týdnů. V Rilkeho pozůstalosti se nalezlo několik rukopisů, jejichž součástí je sedm básní opěvujících mužský penis. Ze všech těchto výtvorů zaznívá nostalgická lamentace nad tím, že osud byl v této záležitosti k básníkovi nespravedlivý a že přes mnohé milostné pokusy byl jeho sexuální život ve skutečnosti neuspokojivý.
