Aktuality

2. část - Obecná rozprava

Obecná rozprava

Fischerová:
Vážený pane předsedo, vážený pane předkladateli, vážené dámy a pánové, zmíním se několika slovy o tom, co nás zde dnes čeká. Chtěla bych říct, že zákon o veřejném zdraví projednáváme potřetí a podle mého názoru se jednotlivé verze postupně zlepšovaly a zlepšují. Jednak ve smyslu formy a obsahy státní zdravotní správy a potom také ve smyslu zachování funkce hygienických stanic, budu to nazývat tak, jak se tomu říkalo doposud, jako zdravotnického zařízení. Já se totiž domnívám, že hygienici nemohou zastávat pouze roli represivní složky, je to jistě věc názoru, ale můj názor je takový. Zde bych chtěla upozornit podobně jako pan zpravodaj, že projednávaná verze má i své drobné nedostatky a to například ve smyslu poněkud zúžené definice pojmů, není dostatečně zakotven pojem ochrana a podpora veřejného zdraví, které já považuji za nedělitelné. Není vyčerpávajícím způsoben kladen důraz na výchovu ke zdravému způsobu života, ze zákona také vyplývá poněkud pasivní přístup k hodnocení zdravotních rizik. Nicméně jsem přesvědčena, že tyto drobnosti je možné velmi dobře upravit pozměňovacími návrhy a dosáhnout tak výraznějšího posunu tím správným směrem, který zde byl naznačen a neporušit při tom základní filozofii zákona, což považuji z hlediska procedurálního za určující. Vím a nepochybuji o tom, že se zde mohou vyskytnout námitky vůči určitému paternalistickému vlivu ze strany státu na úkor osobní odpovědnosti občana za své vlastní zdraví, nicméně já bych z toho obecného pohledu řekla, že cesta vede někudy uprostřed. Občan je povinen si své zdraví chránit, využívat prvků podpory zdraví, ale je to společnost, která musí vytvářet a zákonem chránit zdravé životní prostředí a podmínky pro život všech populačních skupin. Pokud určité změny, respektive doplňky, které se chystám v podrobné rozpravě předložit najdou vaše pochopení, myslím, že se zákon více přiblíží evropským normám a že to bude mít kladný dopad. Pojetí zákona ve vztahu k reformě veřejné správy respektuje vývoj a harmonogram kroků tohoto procesu, lze tedy předpokládat, že v přechodné době v žádném případě nedojde ke zkratovým situacím ani omezení funkce hygienických stanic jako zdravotnických zařízení, což já osobně považuji za velmi podstatné a určující. V podrobné rozpravě si potom dovolím předložit pozměňovací návrhy, které jsem již předložila písemně. Děkuji za udělené slovo.  

Škromach:
Děkuji, paní poslankyně Jirousová.  

Jirousová:
Dámy a pánové, nově předložený vládní návrh oproti tomu loňskému, který nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou ponechává stávající strukturu hygienických zařízení a já tedy na rozdíl od pana zpravodaje tomu fandím a také proto jsem doporučila našemu poslaneckému kluby, abychom tento návrh zákona postoupili do druhého čtení, hlasovali tedy pro. Zůstávají tedy podle tohohle toho předloženého návrhu krajské hygienické stanice, okresní hygienické stanice, odborní pracovníci se rovněž nemění, hmotně právní část zůstává stejná jako v loňské předloze zákona, to tedy byly hlavní důvody proč jsme hlasovali pro. Jinak bych jenom v krátkosti chtěla uvést svoje pozměňovací návrhy, které předložím v podrobné rozpravě. Týká se to § 77, kde tedy není podle mého názoru vazba na *** zákon a pak také není dostatečně ošetřeno vnitřní prostředí. V § 103 je omezení doby činnosti hygienický stanic, laboratoří na dobu dvou let stejně jako činnost transfúzních stanic, co se týče vyšetřování HIV a zde tedy v podrobné rozpravě se budu snažit toto, toto zmírnit. Potom ještě jsem si osvojila jeden pozměňovací návrh, který se týká § 45 a podávala ho vlastně pneumologická  společnost a týká se hrazení pojišťovnami nehrazených výkonů. Podle mého názoru tyto činnosti by měl hradit stát a je nutné v zájmu tedy všech občanů a zdravotníků zamezit šíření tuberkulózy a ostatních infekčních chorob. Děkuji.  

Škromach:
Děkuji, dále do obecné rozpravy. Pan poslanec Cabrnoch.  

Cabrnoch:
Děkuji za udělené slovo. Vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, já budu mí jenom deset stručných poznámek k tomu návrhu zákona. Když dovolíte většina z nich není zásadně odporných, jsem chtěl říct rozporných, ale spíš podnětem k diskusi. Já bych za prvé chtěl říci svoji spokojenost a kvitovat skutečnost, že tento návrh zákona klade, podle mého názoru správní akcent na roli  registrujícího praktického lékaře v některých momentech, velmi si toho vážím, tohoto momentu a byl bych rád, kdyby se také v jiných normách, které nám budou předkládány stejným předkladatelem tento princip usadil a zvykl. Dále bych chtěl říci k § 39, to je otázka, otázka úvahy o tom, kdo má zabezpečovat, kdo má vyvolat, vyvolat požadavek na zaměstnavatele, aby zabezpečil mimořádná měření a kdo má být zaměstnavatelem informován při překročení limitních hodnot u ukazatelů. V té první věci, já jsem přesvědčen, že úplně dostačuje, aby o zabezpečení neprodleného, mimořádného, mimořádného zdůrazňuji měření faktoru rozhodlo buď zařízení, které vykonává závodní preventivní péči a nebo, aby o tom rozhodl příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Nesouhlasím s tím, aby toto mohl uložit zaměstnavateli ze zákona také odborový orgán, nebo zástupce zaměstnanců pro ochranu a bezpečnost zdraví při práci. Domnívám se, že při některých situacích by se toto zákonné ukládání mimořádné měření faktorů mohlo zneužívat. Domnívám se, že nebrání nic jak odborům tak zástupci pro bezpečnost, zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aby se obrátili buď na orgán ochrany veřejného zdraví nebo na zdravotnické zařízení, které tam vykonává závodní preventivní péči a tato dvě odborná, nebo tyto dvě odborné instituce zváží a bezpochyby nebudou bránit tomu, aby mimořádné měření v odůvodněných případech bylo provedeno.

Dále jsem přesvědčen, že je nadbytečné, aby měl zaměstnavatel povinnost ze zákona informovat o naměřených nadlimitních hodnot ukazatelů podle písmene C) odst. 2, § 39, jak zaměstnance, tak odborový orgán a zástupce zaměstnanců pro ochranu a, pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práce. Jsem přesvědčen, že jak odboráři, tak zástupci zaměstnanců jsou zároveň zaměstnanci a tudíž by byli informováni dvakrát, naprosto zbytečně. Dále bych chtěl se vyjádřit k poměrně zásadní otázce úhrady, úhrady, úhrady závodní preventivní péče. Domnívám se, že současná situace kdy tato péče, která je spojena jednoznačně s riziky a poškozeními, které vznikají v souvislosti, v bezprostřední souvislosti pracovní činností a tedy produkcí jsou hrazeny z prostředků solidárního veřejného zdravotního pojištění. Jsem osobně přesvědčen, že všichni jsme ochotni solidarizovat se s tím, že někdo je nemocen a potřebuje se léčit, všichni jsme ochotni solidárně skládat své finanční prostředky na to, že bude prováděna prevence a že bude prováděna diagnostika onemocnění, ale musím říci za sebe a za mnoho lidí, s kterými o tom hovořím dlouhé roky, musím říct, že nejsem ochoten se solidarizovat s tím, že někdo vyrábí nebezpečnou chemickou látku a závodní lékař, ten který poskytuje závodní preventivní péči pravidelně kontroluje pracovníky na tomto rizikovém pracovišti a zjišťuje jestli už jsou otráveni, nebo zatím ještě nejsou otráveni touto chemikálií. Jsem přesvědčen, že náklady na tuto zdravotní péči nemůže v žádném případě nést zdravotní pojištění, tedy my všichni, ale že ji musí nést ten kdo tu nebezpečnou chemikálii vyrábí, prodává a má z toho zisk. Jsem přesvědčen, že je to jediný možný způsob a že chtít, abychom se my solidarizovali s tím, že někdo vyrábí něco nebezpečného a vydělává na tom, je nemorální.

Budu předkládat pozměňovací návrh, který se bude týkat § 42, abych pomohl vaší orientaci. Dále bych chtěl říci, že pokládám za zbytné, aby zákon v příloze stanovil zdravotnická zařízení výčtem, taková zdravotnická zařízení, která mohou očkovat, očkovat našince při výjezdu do zahraničí, jsem přesvědčen, že každé zdravotnické zařízení má stanoven rozsah péče buď zřizovatelem nebo v rozhodnutí o registraci a pokud tam takovou péči bude míst stanovenou bude ji provádět, pokud nebude, nebude tuto péči provádět a výčet ze zákona pokládám za zbytný. Zároveň říkám, že to asi není věc, která by mělo vésti k zamítnutí toho zákona, ale pokládám to za důležité. Dále bych rád nastartoval diskusi, pokud k ní je možné, aby k ní došlo ohledně povinnosti občanů, fyzických osob, které byli nakaženy, aby měli povinnost informovat lékaře a také zařízení sociální péče o této skutečnosti. Jednak chovám mírnou pochybnost o tom, jestli skutečně osoby po nákaze budu citovat: virologického imunodeficitu a fyzické osoby, které po prožití břišního tyfu, paratyfu A, B a C, bacilární úplavice, záškrtu, virového zánětu jater B, C a D, tuberkulózy, přijíce a kapavky, jestli skutečně všechny vylučují dlouhodobě choroboplodné zárodky, ale budiž. Na druhou stranu jsem proti tomu, aby osoby, které jsou nakaženy virem HIV měli povinnost oznamovat, informovat lékaře před vyšetřovacím nebo léčebným výkonem a při přijetí do ústavní péče o svém nosičství a sdělit toto své nosičství zároveň při přijetí do zařízení sociální péče. Já vím, že se na tom nemusíme všichni shodnout, chci říci argumenty, které mne k tomuto vedou. Na rozdíl od, od výše jmenovaných úplavic, záškrtů a kapavky nákaza virem HIV je záležitost, která je bohužel nevyléčitelná, tedy trvalá a do značné míry poznamenává život toho nemocného, to je jeden argument, nedovedu si tedy, abych řekl triviální případ, nedovedu si představit, že přijdu do a upozorňuji tedy, že nejsem tedy nositel viru HIV, naštěstí, a nedovedu si představit, že přijdu do ordinace očního lékaře a řeknu dobrý den, já jsem Milan Cabrnoch HIV pozitivní a potřeboval bych brýle, přijde mi to naprosto nesmyslné, stejně tak do zařízení sociální péče, což může být například stacionář.

Já velmi dobře rozumím tomu, že zdravotníci a ošetřující osoby by si přáli být o této skutečnosti informováni, dokonce si myslím, že ten pacient by je měl informovat tehdy, když hrozí nějaké riziko. A měl by být poučen každý HIV pozitivní když to riziko hrozí. Všichni asi tušíme, že hrozí při krvavých výkonech, například. Domnívám se, že písmeno B § 53 v odstavci 1, které říká, že je povinen dodržovat poučení lékaře o ochraně jiných fyzických osob před přenosem infekčního onemocnění, jehož jsou nosiči plně ošetřuje to čeho chceme dosáhnout a že je nadbytečně, aby při vstupu do zdravotnického zařízení před vyšetřovacím nebo léčebným výkonem každý, každý HIV pozitivní občan, pacient tuto skutečnost oznamoval, jsem přesvědčen, že jsou diagnostické výkony a i léčebné, kdy není důvod a kdy není riziko toho zdravotníka. Dále z medicínského hlediska myslím, že není sporu o tom, ať je praxe jakákoliv, ale na úrovni teoretické a na úrovni lege artis není sporu o tom, že lékař ve vlastním zájmu je povinen zacházet se všemi pacienty, tak jako by byli HIV pozitivní. Přeci není možné, že řeknu tento člověk mi nenahlásil, že je HIV pozitivní tudíž rukavice nepoužiji, takový postup je samozřejmě nesprávný. A za poslední chci říci, jsem osobně přesvědčen, že ti, těch několik desítek osob, kterých by se toto týkalo tento zákon stejně nedodrží pokud nebudou chtít a stejně jim nikdo nic neudělá, tudíž budu navrhovat v této věci změnu, ale byl bych rád kdyby k tomu proběhla třeba i nějaká fundovanější diskuse, je to můj osobní názor. Další poznámka šestá se týká jmenování hlavního hygienika, nevím z jakého důvodu a možná mi bude vysvětleno, není, neřeší návrh zákona otázku kdo jmenuje hlavního hygienika, přestože řeší otázky kdo jmenuje krajské a okresní hygieniky, domnívám se, že hlavního hygienika by měla jmenovat vláda. Protože jeho kompetence přesahují resort zdravotnictví, zasahují do resortu, do oblasti obchodu a do oblasti výroby a dalších oblastí, bezpochyby také do řešení krizových situací a možní i do obrany státu.

Dále se domnívám, že není nejlepší, podle mého názoru otázky, nebo takové řešení, které se navrhuje, a to že zástupce hygienika jak krajského tak okresního může jmenovat ministr zdravotnictví nebo krajský, teď nevím přesně, někdo jiný prostě než on sám. Domnívám se, že principielně, že je obvyklé, aby svého zástupce, za jehož práci zodpovídám, abych si jmenoval sám, zase to není věc, která by měla asi zapříčinit zamítnutí zákona, ale myslím si, že je to technicky, technicky zajímavé. Další sedmá poznámka se týká vstupování do obydlí fyzických osob, nemám, že musím nalistovat… Tato, tato pravomoc, kterou mimo jiné nemá žádný jiný orgán veřejné správy, ani policie, tato pravomoc si myslím, že je mimořádně silným zásahem do občanských práv osob, že v podstatě každý pracovník orgánu ochrany veřejného zdraví, zaměstnanec a pověřený odborný zaměstnanec hygienických stanic, což je tedy teďka jinými slovy hygienických stanic, nevím, jestli zákon používá ještě tu terminologii, asi ano, může vstupovat do obydlí fyzických osob jestliže, jestliže, pokud hrozí šíření nákazy, zvýšený výskyt přenašečů infekčních onemocnění a škodlivých nebo epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů. Já samozřejmě vím, že to je potřebná věc, na druhé straně kdybych chtěl být šťoural, tak bych řekl co to je tedy přemnožení škodlivých členovců, prostě obávám se, že je velmi obtížné definovat, já bych chtěl, aby, aby byla zachována tato možnost, ale aby byla zpřísněna, aby toto právo vstupovat do obydlí  fyzických osob bylo vyhrazeno pouze v mimořádných a závažných situacích a prostě pouze, pouze, zpřísnit, zpřísnit toto, toto právo tak, aby se omezila možnost případného zneužívání tohoto velmi výrazného práva. Osmá poznámka je k otázce prolomení mlčenlivosti vůči zdravotní  pojišťovně a okresní správě sociálního zabezpečení, já si nejsem zcela jist, jestli právě orgány ochrany veřejného zdraví jsou ty, které mají mít prolomenou mlčenlivost, tedy nejsou povinni zachovávat mlčenlivost o individuálních údajích které zjistili a oni mohou nahlížet i do zdravotní dokumentace a porušení této mlčenlivosti nebude pakliže tyto údaje sdělí zdravotní pojištění při měření přirážky.

Já se domnívám, že takové údaje má zdravotní pojišťovně sdělovat ošetřující lékař a né orgán ochrany veřejného zdraví, je to samozřejmě na zvážení. Velmi rád jsem nalezl v zákoně úpravu, úpravu úhrady za odebrané vzorky, myslím si, že je morální a správné, jestliže orgán veřejné správy, financovaný z veřejných rozpočtů, ze státního rozpočtu, pakliže od soukromé, nebo jakékoliv jiné osoby odebírá vzorek, ze zákona odebírají výrobek, tak aby ho zaplatil. Souhlasím s tím, pakliže zjistí, že je zdravotně závadný, tak bude žádat tuto platbu zpět. Poslední, poslední poznámka je k předloženým pozměňovacím návrhům, asi všichni si uvědomujeme, že pozměňovacích návrhů je předkládáno poměrně velké množství, není žádným tajemstvím, že na Ministerstvu zdravotnictví došlo k určitým personálním výměnám, já bych chtěl požádal všechny kolegy, abychom přistupovali k tomu velkému množství pozměňovacích návrhů se jistou shovívavostí, domnívám se, že je nezadatelným právem, pakliže mezi prvním a druhým čtením se, dojde k výměně ministra zdravotnictví a dalších zodpovědných úředníků, aby tito mohli znovu posoudit tuto normu a cestou poslaneckých pozměňovacích návrhů by měli právo dosáhnout takové podoby zákona, kterou oni sami pokládají za správnější, neboť oni jsou zodpovědni za jeho předkládání a přijetí. Děkuju.  

Škromach:
Děkuji, dále do obecné rozpravy, pan poslanec Hanuš.  

Hanuš:
Děkuji pane předsedo, já bych velice krátce se jenom zastavil u přílohy číslo 2, sídla a správní obvody krajských hygieniků. Rád bych se dotázal z jakého důvodu okres Semily spadá pod krajského hygienika východních Čech, když od nového roku je rozčlenění státu a okres Semily je součástí Severočeského kraje. Všechno, děkuji.  

Škromach:
Dále do obecné rozpravy, paní poslankyně Volfová.  

Volfová:
Já bych si dovolila jenom avizovat také několik pozměňovacích návrhů, které se dotýkají částečně problematiky *** akcí a částečně v podstatě legislativního upřesnění, *** některé ostatní zákony, ale myslím si že se jedná, máte je všechny předloženy a myslím si, že se jedná spíše o skutečně zesouladění zákona, upřesnění zákona a zesouladění s normami Evropské unie. Zatím nebudu, nechci mluvit konkrétně, v podstatě jsou předloženy.  

Škromach:
Pan zpravodaj.  

Ouzký:
Děkuji pane předsedo, já pouze technicky, já myslím, že počínaje kolegou Cabrnochem jsme plynule přešli k podrobné rozpravě, protože, nebylo to předložení pozměňovacích návrhů? Né, né. To bylo komentování pozměňovacích. A toto také nebylo předložení, dobře tedy neregistruji, děkuji vám.  

Škromach:
Jinak máte pane poslanče pravdu, že někdy ty dvě rozpravy v této chvíli splývají, čili určitě ještě u podání návrhů bude možné je odůvodnit i v podrobné rozpravě, takže  možná, že už jsme si zkrátili jaksi podrobnou rozpravu, takže paní poslankyně Emmerová.  

Emmerová:
Děkuji za slovo, já bych chtěla jenom krátce reagovat na to, co tady jaksi pronesl pan kolega Cabrnoch, víceméně vyrval v této diskusi. Já se domnívám, že vlastně úkolem ochrany veřejného zdraví je samozřejmě také ta důležitá část, a to je ochrana před šířením infekčních chorob a jestliže bychom některý z nich vyloučili, že je nevyléčitelná a to si připustili navždy, tak myslím si, jako z obecného z hlediska, že by to nebylo úplně dobré. Pokud ten člověk tedy ví, že má některou z těchto přenosných chorob tak myslím, že není důvodu, proč by to neměl sdělit a domnívám si, že to mělo být přímo jeho povinností. Jinak se totiž zbavíme té možnosti, povinnosti i vůči jeho okolí, aby se vlastně ta choroba jako taková neléčila. Vždyť HIV pozitivní občané jsou léčeni, existuje léčba i když samozřejmě více méně patogenetická, není to léčba kauzální, ale přesto doufáme, že brzy k takovéto terapii také dojde. A pokud by šlo snad o obavu, že to je infekce pouze pohlavně přenosná, tak víme, že tomu tak není, že bylo prokázáno v poslední době i přenos např. slinami a z tohohle důvodu si myslím, že ten člověk to dobře ví a že by bylo v jeho zákmu a zájmu jeho nejbližších a pochopitelně i jeho spoluobčanů, aby to ohlásil. Vím, že to není lehké, ale přesto bych tuto povinnost nevylučovala. Děkuji.       

Škromach:
Ano, dále do obecné rozpravy, nehlásí se nikdo, čili já bych požádal zástupce předkladatele, aby reagoval na zatím proběhnutou rozpravu.  

Vít:
*** řízení samozřejmě že v období kdy budou zrušeny okresní úřady, počítá se s novelou, která tedy by akceptovala vertikální řízení a která by tím pádem samozřejmě daleko lépe ujednotila v hygienické službě standardní postupy tak, aby hlavní hygienik opravdu mohl ovlivňovat až na tu nejnižší úroveň. Paní poslankyně Jirousové, já si myslím, že o tom asi budou ty pozměňovací návrhy předloženy a pak o nich budeme moci diskutovat,  o tom § 77, 103 ,§ 45 což byly ty zmínění požadavky pneumologické společnosti. K panu doktoru Cabrnochovi, § 39 kdo má vyvolat mimořádné měření, já si myslím, že v tom paragrafu je určitá pojistka, tzn. že zaměstnavatel se proti tomu požadavků těch odborových orgánů a těch, té rady zaměstnavatelů může odvolat k orgánu hygienické služby, který rozhodne, zda toto měření je potřebné nebo není, to je pak následně v § 82, v odst. 3, písmeno e), pardon n). Nadbytečná informovanost o těch nedostatcích v pracovním prostředí zaměstnanců a zástupců oborové orgánu a zástupců zaměstnanců, je to v návaznosti na požadavky, které byly uplatněny v zákoníku práce, samozřejmě je to otázka i určité politické diskuse. K úhradě závodní zdravotní péče, já si nejsem až tak jist zda tento zákon do posledního paragrafu, tedy přesně řeší úhradu závodní zdravotní péče, myslím, že toto by mělo být řešeno v zákoně 48 a v zákoně o zdravotní péči. Ten § 42 je, že náhrady hradí zaměstnavatel, pokud tedy to nestanoví zvláštní předpis jinak, čili, čili  tady teď tímto paragrafem je převážně myšleno zvláštní očkování, které se dneska převážně aplikuje u zaměstnanců resortu zdravotnictví, které, které tedy toto očkování hradí stát. Je tu celá řada, kterou dal k diskusi a pak bych poprosil kolegu Waltera, která se týká těch protiepidemických opatření, já bych se zastavil u té připomínky jmenování hlavního hygienika, v tom návrhu z června loňského roku bylo uplatňováno jmenování hlavního hygienika vládou a po projednání s *** v legislativní radě to bylo změněno, že hlavního hygienika jmenuje ministr zdravotnictví.  

Škromach:
Narovnejte si mikrofon, ano.  

Krízová (zástupkyně Ministerstva zdravotnictví):
Orgánem státní správy je Ministerstvo a hlavní hygienik ze zákona ve věcech veřejného zdraví jedná za Ministerstvo je tedy v podstatě v postavení lepším než náměstek, ale pořád v postavení náměstka, proto legislativní rada měla za to, že osoba v postavení náměstka nemá být jmenována vládou, vládou jsou jmenováni předsedové ústředních orgánů, kteří nejsou v čele ministerstev jinak pokud je tam rozdíl ve vztahu k jmenování krajského hygienika a okresního hygienika, tak jmenování okresního hygienika jako zvláštního orgánu okresního úřadu, to se týká i městského hygienika, vlastně už je upraveno zákonem o okresních úřadech, už zákon o okresních úřadech říká, že zvláštní orgány jmenuje přednosta a tenhle zákon to nemůže říct jinak, protože jde o zvláštní orgán okresního úřadu. Pokud jde o krajského hygienika, je to orgán státu založený zákonem, je to orgán státní správy nebo správní úřad a do funkce je jmenován představitelem resortu v tomto případě tedy ministrem zdravotnictví, který je představitelem nadřízeného orgánu ochrany veřejného zdraví, takže tam jde u krajského hygienika o podstatně jiné postavení, protože jsou to vlastně orgány státní správy, kdežto hlavní hygienik je v postavení náměstka ministerstva zdravotnictví, který ze zákona reprezentuje ve věcech ochrany veřejného zdraví, jedná za ministerstvo, jinak to běžně řeší organizační řády, ale tady se respektovalo, že hlavní hygienik tady má třicetiletou tradici a že tedy bude na místě aspoň ze zákona říct, že v těchto věcech jedná za Ministerstvo zdravotnictví, ale jinak jde o náměstka.  

Škromach:
Prosím, kdo ještě?  

Walter (zástupce Ministerstva zdravotnictví):
Pane předsedo, dámy a pánové, já bych snad začal nejdříve tím očkováním do zahraničí, tam je to vlastně navrhováno proto, poněvadž v jednom tom pozměňovacím návrhu se uvádí, že vlastně by mělo s tím očkováním ruku v ruce jít poradenství, které je dneska velmi důležité, je to důležité poradenství při těch cestách do zahraničí, protože dneska se cestuje do nejrůznějších států a je tu očkování, celá paleta očkovacích látek, jestliže by to měli mít v ruce odborníci, což vlastně jsou pracovníci hygienických stanic, pracovníci infekčních oddělení a těch vybraných několika málo zařízení, které tady jsou na tohleto specializovány. Pak bych se vyjádřil k tomu problému vstupu osob při mimořádných situacích, já bych plně souhlasil s panem poslancem, tak je to také míněno, že by to skutečně mělo být v mimořádných situacích, kdy by mohly být problémy, ve většině případů …

(výměna kazety)

*** ten problém vlastně je v souvislosti s nákazou AIDS, u těch ostatních by to takový problém neměl být, to sdělování těch informací, poněvadž to jsou nákazy, které jsou známé řadu let, nevyvolávají ty reakce, které mohou vyvolat nebo vyvolají informace o tom, že někdo je HIV pozitivní. Čili si myslím, že půjde tedy o diskusi o tom, zda v tom § 53 v tom odstavci 1 vypustit nebo ponechat virus lidského, fyzické osoby po nákaze vyvolané virem lidského imunodeficitu, jak už z té předchozí diskuse vyplynuto, tak úplně vidím ty dva krajní, ano ponechat, nebo né, vyloučit. Každý z těch názorů má své opodstatnění, jestli si vzpomenete když tady byly ty předchozí verze, tak myslím, že v té předchozí nebo předpředchozí ten virus lidského imunodeficitu nebyl tam dán, až v té poslední, v té verzi nynější a vycházeli jsme, poněvadž tady byli nejrůznější tlaky, samozřejmě jak už pan poslanec říkal od zdravotníků, samozřejmě to co říkala paní poslankyně Emmerová, ***to tu byly za tyhle dva názory tady vlastně byly a jsou tady pořád. Proč se tam tedy tam virus lidského imunodeficitu v téhle té verzi  dostal, dostal se tam proto, poněvadž vlastně od toho, že se poprvé ta nákaza objevila už uplynulo dvacet let, tzn. že vlastně dneska už je přeci jenom jiná situace, nebo alespoň si to myslíme, že je jiná situace, a že když se o někom řekne, že je HIV pozitivní, tak už to nemusí vést hnedka k těm dopadům, ke kterým to vedlo před deseti nebo já nevím deseti lety, dejme tomu, když se o někom řeklo, že je HIV pozitivní, tak to mělo za následek samozřejmě to, že za prvé ten lékař, který ho měl v péči tak ho poslal někam jinam poslal, řekl s tím nechci nic mít a druhá, druhá situace byla, že se to vyneslo ven s těmi dopady, že ty lidi se museli přestěhovat, dokonce si jméno nechat změnit atd. Teďka se zdá, že ta situace už je jiná, nebo mohla by být jiná, že dneska by to už k takovému, tady k tomu nemělo docházet a snaha byla přizpůsobit vlastně ten virus lidského, nebo tu nákazu vyvolanou lidským virem, lidského imunodeficitu těm ostatním infekcím, poněvadž je to infekce, čili ten přístup by měl být teoreticky stejný, nicméně víme, že pořád se vymyká, ale tohleto, tím jsem chtěl objasnit co vedlo zpracovatele k tomu, že v tom úvodním to nebylo a teď se to tam tedy objevilo. Děkuju.  

Škromach:
Takže, pan poslanec Janeček.  

Janeček:
Vážení, jestli můžu říct několik slov k tomuhle tomu, já myslím, že ta diskuse tady probíhala skutečně již před lety a já taky zastávám jaksi názor, že by člověk, který je infikován HIV virem měl mí povinnost jako ohlašovací, protože zdá se mi strašně nelogické, že ji neměl tak dlouhou dobu, protože jestli někdo, kdo je nositelem infekce, kterou lze vyléčit má povinnost to nahlásit i když musím říct, že zase tak moc se neděje když někoho nakazí, dokážeme toho člověka vyléčit, kdežto tady jestliže díky tomu, že neohlásí nakazí někoho koho vyléčit nedokážeme, tak se mi zdá nelogické, aby tuto ohlašovací povinnost neměl, čili já podporuji ten model, aby prostě tu ohlašovací povinnost měl *** tvrdí, že má být vyloučen ze společnosti, ani si nemyslím, že prostě nic takového nikdy řečeno nebylo, ale z hlediska, abych tak řekl seriózního přístupu k těm, kteří ho mají léčit a kteří se  o něho mají starat bych to viděl jako povinnost.  

Škromach:
Pan poslanec Cabrnoch.  

Cabrnoch:
Já jsem připraven akceptovat, jestliže tady dojde prostě k nějakému konsensu nemyslím si, že by to bylo něco na čem se musíme nutně poprat. Ještě dovolte tedy doplnění otázkou proč potom má povinnost informovat lékaře před vyšetřovacím nebo léčebným zákrokem, jaký je rozdíl tedy jestliže přijde takový pacient k rehabilitačnímu lékaři nebo k rehabilitačnímu pracovníkovi, jaký je rozdíl jestli přijde k psychiatrovi a k logopedovi, jaký je rozdíl jestli přijde k oxometristovi nebo k očnímu lékaři. Tam vidím tedy potom, potom, máme, máme-li to, já si osobně myslím, že nechci, abych musel, nebo aby ten pan ***, abych nemluvil o sobě, aby ten pacient musel hlásil u psychiatra, musel ze zákona, já jsem pro to, aby mu to řekl, protože bude dodržovat písmeno b), je, lékař přeci ho poučí o tom, jak je třeba chránit jiné osoby před přenosem infekčního onemocnění, asi ho poučí, jestliže mu někdo bude dělat něco při čem teče krev, nebo se dotýká jeho sliv, nebo spermatu, takže je to nebezpečné, ano. Ale nemyslím si, že by to měl mít povinnost říkal oxometristovi, ani očnímu lékaři, nemyslím si, že by měl povinnost říkat to ani psychologovi, ani psychiatrovi a myslím si, že je možné, že je možné to řešit písmenem, písmenem b). Jestliže se shodneme na tom, že budeme trvat na tom, aby měl tuto povinnost tak se přimlouvám za formulaci zdravotnickému pracovníkovi, který mu bude poskytovat péči, protože potom bychom stavěli podle mě nepochopitelnou bariéru mezi toho kdo je lékař a toho kdo je třeba klinický psycholog.  

Škromach:
Pan poslanec David.  

David:
*** pane předsedo, vážení přítomní, já se kloním k té argumentaci, kterou tady přednesl pan poslanec Janeček s tou výhradou, kterou nyní doplnil pan poslanec Cabrnoch, že by se ta povinnost měla vztahovat na všechny zdravotnické pracovníky, jinak bych chtěl říci, že i psychiatři jsou povinni vyšetřit pacienta tělesně, čili ta představa, že psychiatr je lékař, který s pacientem pouze hovoří na větší vzdálenost je nepřesná. Děkuji.  

Škromach:
Pan poslanec Krása.  

Krása:
Já se přiznám, že nejsem lékař a že možná budu mluvit jako laik, ale jestliže přijmeme tezi, že takovýto pacient má při setkání s každým zdravotnickým, zdravotnickým pracovníkem napřed oznámit o tom, že je postižen virem HIV, tam doporučoval bych asi dopředu cedulku rovnou, aby byl označen pro všechny. Nevidím prostě důvod, proč by měl skutečně při vstupu prakticky do každého zdravotnického zařízení okamžitě o tom, o tom informovat a zdá se mi to trošku, trošku přehnané a pak skutečně, pak je to označování těch lidí, já si myslím, že ta verze, kterou tady říká pan poslanec Cabrnoch je správnější, tzn. že jenom v případech kdy skutečně může dojít k jakémusi kontaktu zdravotnického pracovníka s tím pacientem kdy by teoreticky mohlo dojít k nějaké, k nějakému přenosu infekcí, ale mně se zdá, že toto prostě je až absurdnost.  

Škromach:
Zástupce Ministerstva.  

Walter:
Já si myslím, že to je správné, to co říká pan poslanec Cabrnoch, že by bylo vhodné diferencovat, možná že by se to dalo nějakým způsobem vyjádřit tak, že všichni zdravotničtí pracovníci, kteří přicházejí v případě toho viru, kteří přicházejí do přímého styku a teď je otázka jestli s tělem pacienta, s pacientem a jeho biologickým materiálem nebo a zejména, pak jde zejména o biologický materiál, o krev, ale myslím si, že by tohle dalo a mělo nějakým způsobem zachytit a potom v metodickém opatření, kde se píše jak má vypadat poučení toho HIV pozitivního, tak by tohleto mělo být znova tedy, znova obsaženo.  

Škromach:
Paní poslankyně Talmanová.  

Talmanová:
Já předpokládám, že není dotyčný nakažen virem VIH  v péči jakéhokoliv lékaře pokud tedy o té nákaze ví, takže pro toto všechno zcela, zcela dostačuje písmeno b) právě tohoto paragrafu 53, které praví, že dotyčný je povinen dodržovat poučení lékaře o ochraně jiných fyzických osob před přenosem infekčního onemocnění jehož je nosič a domnívám se, že ten lékař který právě s ním řeší problém HIV pozitivity ho o tomto, o tomto bude dostatečně informovat. Bezpochyby velice humánním a pozitivním postupem, takže dle mého názoru, říkám také laika, nelékaře je ten bod  b) § 53 zcela dostačující.  

Škromach:
Pan zpravodaj.  

Ouzký:
Děkuji, já jsem nechtěl jako zpravodaj se tady příliš mísit do debat,  které zřejmě budou nakonec rozhodnuty hlasováním a víme, že je to problém složitý a chápu etickou argumentaci kolegy Cabrnocha na jedné straně, pragmatickou argumentaci některých, některých ostatních kolegů a teď jak se ty argumenty kupí, tak se budeme dobírat i k tomu ale, vždy když budeme vymýšlet omezení, to co tu kolegyně Talmanová přednesla to sem neplatí, pro skupinu lidí kteří jsou anonymně testování, kteří mají tendenci se sami poučit, byť se mají sami poučit, oni prostě nechtějí, oni na ty lékaře ***, teď určitě budeme nacházet na každou variantu kterou zvoláme, tak najdeme nějaký problém. Samozřejmě pan kolega David má pravdu v tom když řekne, proboha netvrďte, že psychiatr nepřijde do přímého fyzického kontaktu s pacientem, kdykoliv tam vymyslíme nějakou, takovouto obezličku tak, tak zjistíme, že buďto bude natolik měkká, že pacient bude argumentovat tím, já jsem to t toho jasně nepochopil a nebo jsem netušil dopředu, že když jdu k očnímu lékaři, tak že mě bude natolik ošetřovat, že když jsem ho nakonec poplivat tak při tom, nebo jsem kýchl, nebo cokoliv takového, abych to nevulgarizovat, tak, tak jsem netušil dopředu, že dojde k tomu fyzickému kontaktu a že ho mohu, mohu nakazit a na druhou stranu samozřejmě se můžeme dobírat vždycky k tomu, že se pohybujeme na hranici etiky, že ta obecná formulace povede k tomu, že vymyslíme extrémní situaci typu logopeda, nebo extrémní situaci stacionáře sociálního ústavu a na tom můžeme demonstrovat, že je toto ustanovení zbytečné, ano jako v deseti procentech, nebo v pěti procentech těch případů bude skutečně zbytečné, ale tak si myslím, že fungují všechny, všechny normy, které přijímáme. Děkuji.  

Škromach:
Paní poslankyně Emmerová.

Emmerová:
Já bych přeci jenom, já taky chápu kolegu Cabrnocha, to co tu říkal, samozřejmě to asi není jednoduché přijít tedy k lékaři a říct, já jsem tedy nosič HIV, ale na druhé straně, když bychom to měli opravdu z pozice pacienta, tak ten nebude do té míry poučen a teď nebudu mluvit třeba o HIV, budu mluvit o nosičství salmonelózy, kdy jaksi to nějaký čas nedělá nic, potom se najednou objeví krvavé průjmy a on je pro tento symptom složitě vyšetřován zcela zbytečně, poněvadž vlastně kdyby se vědělo, že to je nosič salmonelózy, tak by se okamžitě ten jeho příznak spojil s tímto faktem, takže stejně tak u nosiče HIV se bude dalekosáhle vyšetřovat proč je nositelem tak zvláštních a exotických infekcí od herpesu počínaje přes *** , já neví co všechno, když se ví, ano je to nosič je to nosič HIV, musíme s tím počítat. Nebo-li jde tu i o to ošetření toho nemocného a nakonec i o určité  důvody ekonomické, i když to říkám dost nerada, ale i tak se to musí vzít.  

Škromach:
Pan poslanec Cabrnoch.  

Cabrnoch:
Zazněla tady řada určitě správných názorů, které se mohou proti sobě i postavit, já si myslím, že ten názor, který, ten argument, který tady paní poslankyně Emmerová má také svůj význam, na druhou stranu, ten by platil i diagnózy žaludečního vředu, protože i ten kdo má žaludeční vřed a přijde a neřekne, že ho má je zbytečně vyšetřován, takže to by platilo obecně potom pro všechny nemoci a já si myslím, že je správné, aby každý pacient přišel k lékaři a řekl co ví o svém zdravotním stavu a na druhé straně prostě není asi správné, abychom ho k tomu nutili zákonem. Já myslím, že se v té diskusi teď už řeklo hodně argumentů a že možná už další třeba ani nemusíme říkat, jenom se chci zeptat zástupců navrhovatele, jaká je sankce s tím nedodržením této povinnosti.  

Vít:
*** sankcí postihu bude přestupkové řízení.  

Škromach:
Takže prosím, do rozpravy dále, takže se nehlásí nikdo z poslanců, vzadu se hlásí, já tam nevidím, paní Božková se hlásí, čili jelikož není poslankyní tak musíme hlasovat o tom, jestli zda může vystoupit. Kdo je pro to, aby mohla paní redaktorka Božková vystoupit? Takže zdá se, že je to většina, prosím máte slovo.  

Božková (redaktorka):
Já bych chtěla jenom zákonodárce upozornit na to, že je potřeba zachovat rovnovážné postavení mezi pacientem a lékařem a jenom by mně zajímalo, jestli vyrovnaným způsobem upravíte i povinnost lékařů, nebo jiných zdravotnických pracovníků informovat pacienty, jestli toto bude sledováno, aby se nestalo to, že dojde skutečně k prohloubení diskriminace pacientů ve vztahu ke zdravotnickým pracovníků, a domnívám se, že by bylo užitečnější podívat se na jakýkoliv právní předpis s touto problematikou ze zemí Evropské unie, abychom věděli najisto, jak se to správně upravuje. Děkuji.  

Škromach:
Ano, pan poslanec Cabrnoch.  

Cabrnoch:
Tak já zase připomínku, paní redaktorce Božkové děkuju, skutečně je to inspirativní a měli bychom tedy asi tam vložit, že také HIV pozitivní lékař v jakémkoliv oboru je povinen o své pozitivitě informovat úplně všechny pacienty, že. Rozuměl jsem vám tak dobře, paní redaktorko? Doufám?  

Škromach:
Já bych se pokusil trošku usměrnit diskusi, samozřejmě určitě je dobrá, ale téměř hodinu diskutujeme o jednom bodu poměrně složité zákonné normy, možná že by bylo dobré kdybychom pokročili trochu dál, myslím že veškeré argumenty byly již sděleny, ale pokud se ještě tedy, někdo cítí potřebu se k tomuto vyjádřit, pan zpravodaj.  

Ouzký:
Nechci k tomuto, jestli mohu nadále tady paní novinářka mě inspirovala k tomu, byl jsem před dnešním jednání požádám o, o uvedení vystoupení k tomuto zákonu, které doufám bude stručné, týká se jedné drobnosti, chtěl jsem, chtěl jsem vám je navrhnout až v podrobné rozpravě s konkrétném znění, ale, ale protože se v podrobné rozpravě se toho, toho pozměňovacího návrhu buď ujme, nebo neujme, tak možná by byl ten čas, pokud by, pokud by jste souhlasili s tím, aby ta výhrada k jednomu z paragrafů zde zazněla nyní již v obecné rozpravě. Pakliže necháte hlasovat, jestli.., já ještě uvedu jedná se o…, všichni jste to dostali písemně, zástupce Hudebního společnosti, mají výhrady, nebo chtějí upřesnit, či rozvolnit, já nevím jeden paragraf a požádali mě o zprostředkování toho vystoupení takže já tímto žádám, žádám tento výbor zda-li souhlasí s jejich vystoupením.  

Škromach:
Čili vystoupíte vy, pane poslanče?  

Ouzký:
Ne, ne, ne já chtěl požádat, abychom hlasovali zda-li tento výbor souhlasí, aby zástupce této společnosti vystoupil.  

Škromach:
Jo, dobré by bylo kdyby se přihlásil jako, jestli je tady vůbec dnes přítomen. Jinak jsme dostali stanovisko písemně, čili samozřejmě pokud výbor s tím bude souhlasit, pak může vystoupit. Čili kdo souhlasí s tím, aby vystoupil zástupce, vypadá to jako většina, prosím, můžete vystoupit.  

Zástupce Hudebního ekologického sdružení:
Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jménem Hudebně ekologického sdružení, součásti České hudební společnosti bych vás rád seznámil s naší připomínkou k § 32 zákona o ochraně veřejného zdraví. Jak nám bylo sděleno, do vašich rukou se už dostal náš poslední dopis i další materiály, z nichž vyplývá, že už dlouho systematicky usilujeme o ochranu životního prostřední před tzv. hudebním hlukem, tedy hlukem, který je způsobován nevhodným užíváním hudby reprodukované na veřejných prostranstvích a ve veřejných místnostech. V předkládaném zákoně není o hluku samotném mnoho, do nedávné doby byl za hluk považován jen hluk z výroby, dopravy, stavebnictví apod., k tomuto hluku v poslední době přistupuje již zmínění stále agresivnější  hluk hudební. Zatímco na hluk technologický je měřící i legislativa připravena, není tomu tak u hluku hudebního. Jeho odlišnost tkví v jeho časové frekvenčním obsahu, pokud na něj použijeme stejnou měřící techniku tak mnohdy naměříme hladinu nižší, než je hranice hygienického limitu postaveného na hluk technologický. Přesto i tento hluk ruší a orgány ochrany veřejného zdraví by se jím měly zabývat a odlišovat tento druh měřitelného hluku od tzv. hluku neměřitelného, jakým jsou např. hluky domácích zvířat, vzrušené hádky lidí při slovních potyčkách, jejichž postih patří k pořádkové policii a podobným orgánům. Tyto složky veřejné správy nejsou a ani v dohledné době  nemohou být personálně, ani měřící technikou vybaveni k řešení případu, jak se tomu v propracované práci hygienických stanic. Jestliže se podle § 32 bude zdravotnictví hlukem z veřejných produkcí zabývat až teprve tehdy přesáhne-li hygienický limit, pak je mylné se domnívat, že stěžovatelů bude méně, opak je pravdou.

Na rušení tímto hudebním hlukem bude v naší nervózní společnosti přicházet stále více stížností, které tak jak dopadnou, tak jako tak dopadnou na hygienikův stůl. Vývoj půjde dál, v navazujících předpisech je rušící hluk z hudby dokonce vyřazován spolu se štěkám psů ze scény zdravotnictví. Dopad tohoto hluku na psychiku jednotlivce i společnosti je dlouhodobě znám. Problematikou se po léta systematicky zabývají specializované kliniky i akustická pracoviště státního zdravotního ústavu. Vzhledem k dlouhodobým průtahům při pojednávání zákona jsme byli odkázáni na dnešní vaší rozpravu …(přerušen)  

Škromach:
Já bych vás požádal o stručnost.  

Zástupce Hudebního ekologického sdružení:
Náš návrh drobné změny tedy zní: Ruch z podnikatelské činnosti a hluk z veřejného šíření hudby a slova musí provozovatel omezit tak, aby nebyli rušeny nezúčastněné osoby, zejména překračuje-li hygienické limity stanovené prováděcím předpisem. Tyto nezúčastněné osoby mají právo stížnosti u orgánů veřejného zdraví. Tak to by byl asi ten hlavní text změn, co jsme chtěli vám tady sdělit. Děkuju vám za pozornost.  

Škromach:
Děkuju, pokud si váš návrh některý z poslanců či poslankyň osvojí, je možné jej vznést. Takže pokud už do obecné rozpravy není žádná přihláška, tuto uzavírám a otevírám rozpravu podrobnou, kde tedy, budeme se asi muset dohodnout na určitém způsobu procedury, protože tak jak byly předloženy některé návrhy písemně, jedná se o komplexní návrhy, které by zřejmě měly být hlasovány jako komplexní návrh. Já pana poslance vidím, dostane slovo jen co dokončím svojí řeč, já myslím, že tady se hlásí ještě dva poslanci, není v tom problém, jo, pane poslanče. Tudíž, samozřejmě jinak půjdeme zase opět paragraf po paragrafu, jako bývá obvyklé při schvalování nových zákonů. Čili nejdříve faktická, pan poslanec Krása.

Krása:
Já jsem nevěděl pane předsedo, že mě vidíte, stačilo naznačit drobně, já bych se nedomáhal určitě tak usilovně vaší pozornosti…  

Škromach:
Pane poslanče, vy jste *** (smích)  

Krása:
Je problém v tom, že já nemám ty pozměňovací návrhy, zřejmě ti co měli jiné povinnosti dopoledne jsou diskriminováni proti těm co byli na výboru, takže já bych rád měl také ty pozměňovací návrhy.  

Škromach:
Pan tajemník vám je neprodleně zajistí, a jinak ty návrhy v podstatě byly již předány týden dopředu na, určitě jste je měl ve svým materiálech ve výboru a tady byly předány ještě další pare, které pouze upřesňovalo některé věci, které byly na základě jednání mezi poslanci v rámci výboru upřesněny. Takže upřesněno bylo, že byly předávány dneska ráno, tak ano, máte pravdu.
Pan poslanec Hanuš.  

Hanuš:
Já se omlouvám, že zdržuji, ale já jsem nedostal odpověď na otázku, proč okres Semily, který je v současné době již v kraji Severočeském bude spadat pod Východočeského krajského hygienika? Děkuji.  

Škromach:
Takže prosím zástupce předkladatele.  

Krízová:
*** hlavní hygienik v úvodní slovu, Ministerstvo zdravotnictví při přípravě zákona vycházelo z platného právního stavu tzn. ze zákona o územním člení státu 36/1960, který je v tom návrhu, v příloze č. 2 převzat, tzn. kraje jsou členěny co do okresů tak, jak stanoví platný zákon o územním členění státu, pokud jde o to, že by už návrh sám rozčlenil správní obory krajského hygienika podle ústavního zákona č.347/1997 Sb., nepovažovali jsme to za praktické z toho důvodu, že třicet let se provádí, provádí hygienický dozor, což s sebou nese velký rozsah dokumentace, ale i znalost terénu, který hygienická služba dozírá a proto jsme měli za to, s ohledem na uvažovanou transformaci orgánů hygienické služby nejpozději v roce, kdy budou zrušeny okresní úřady, že by bylo možné po dobu těchto dvou nebo tří let zachovat územní členění, které tady bylo třicet let a které s sebou nese znalosti v dokumentaci atd.  

Škromach:
Pan poslanec Cabrnoch, k tomu.  

Cabrnoch:
To je otázka, jak velký ten problém bude pro konzumenty toho zákona, kteří budou za jedním správním úkonem dojíždět do centra svého kraje. Já bych teď nevím kam, asi do Liberce, ano a za jiným správní úkonem do Hradce Králové. Já bych chtěl jenom podotknout, že obdobný případ je s okresem Havlíčkův Brod, který nyní patří do kraje Jihlavského, ale na hygienu budu jezdit zřejmě tedy do Hradce Králové. Může to být komplikované, já jsem si toho nevšiml, ale možná je tam ještě nějaký jiný, který teďka zpaměti neodhalíme. Pro ty uživatele toho zákona to nebude příliš, příliš konzumovatelné, protože na stavební  úřad např. budou jezdit do Liberce a na hygienu budou jezdit do Hradce, to se najezdí dost.  

Škromach:
Paní poslankyně Fischerová.  

Fischerová:
Já se domnívám pane předsedo, že jsme začali zde hovořit svým způsobem o té proceduře podávání těch pozměňovacích návrhů, já bych chtěla upozornit na to, že ty čtyři skupiny pozměňovacích návrhů jsou zpravovány jako komplex a že je velmi obtížné postupovat paragraf po paragrafu, když to vezmeme vždycky ten jeden paragraf má nosný problém a k tomu jsou pouze technické úpravy ve smyslu odkazů. A šlo by to mnohem rychleji, kdybychom to vzali tak, jak je to upraveno, jestli vám to tedy nevadí. Ano, děkuji.  

Škromach:
Ano, já jsem v podstatě k tomu chtěl dospět pokud, než si vysvětlíme ještě některé tedy provozní záležitosti, že bychom vlastně tyto návrhy hlasovali de facto  jako čtyřmi hlasování, jako komplexní pozměňovací návrhy, tak jak jsou předloženy jednotlivými poslanci, protože ty návaznosti, které tam jsou více samozřejmě méně vylučují, aby se hlasovalo o jednotlivých bodem těchto návrhů, protože by v podstatě došlo k neprovázanosti takovéhoto návrhu, myslím že je to věcí předkladatele, aby to takto uvedl.
Pan poslanec Cabrnoch.  

Cabrnoch:
Já tedy se omlouvám, měl jsem pocit, měl jsem možnost nahlédnout do těch pozměňovacích návrhů jak je kolegové poslanci připravili tedy dříve a mám pocit, že komplexy jsou takové ty bloky označené těmi třemi x a že to není tedy celá ta jedna čtvrtina toho pemza, mluvila jste v tom smyslu paní kolegyně? Né, vy chcete, aby byl komplex celá ta čtvrtka? Né, od křížku ke křížku?  

Škromach:
Ano, a pak je potřeba to tak tedy také předkládat.  

Cabrnoch:
A potom souhlasím, ano.  

Škromach:
Takže, pan poslanec David, pan poslanec David se hlásí.  

David:
Já věřím tomu, že předkládané návrhy byly vedeny jaksi upřímnou snahou zdokonalit návrh zákona, nicméně se domnívám, že v některých případech je třeba zvážit zda neexistují jiná vhodnější řešení, nebo mám za to, že v některých ojedinělých případech předkladatel nedohlédl možných důsledků takového pozměňovacího návrhu, takže bude patrně nutno, aby se hlasovalo i o součástech těch komplexních návrhů, protože jinak se domnívám, že ta procedura bude ještě složitější jakkoliv tento návrh je veden snahou ji zjednodušit.  

Škromach:
Já myslím pane poslanče, že každý může předkládat v rámci podrobné rozpravy svůj vlastní návrh, předloží-li poslanec komplexní návrh, pak není možné hlasovat po jednotlivých bodech, je to možné schválit, nebo odmítnout.
Pan poslanec Janeček.  

Janeček:
Takhle ta otázka směřovala právě k tomu, pokud je to jako komplexní *** návrh, tak potom samozřejmě je potřeba hlasovat an blok, ale já si myslím, že je jiný možná procedura, to je, že se bude hlasovat an blok kromě těch bodů, které jsi kterýkoliv člen výboru vyhradí. Jo, čili je to tak, pokud by kterýkoliv člen výboru chtěl hlasovat o některém z těch bodů zvlášť a bylo by to legislativně technicky možné, tak je potřeba o něm hlasovat zvlášť a jinak tedy an blok a bych skoro, protože pokud tomu dobře rozumím, tak vlastně všechny ty komplexy těch návrhů prošly legislativou Ministerstva zdravotnictví, viděla je naše legislativa, takže by téměř nic nebránilo tomu, aby dokonce bylo hlasováno o celém tom komplexu najednou, kromě těch bodů, který by si kterýkoliv člen našeho výboru vyhradil. Pan kolega Cabrnoch správně řekl, že je tam vlastně ten komplex všech těch návrhů reflektuje trochu jiný pohled současného Ministerstva, takže i to by mělo svou logiku. Tím dávám na zvážení hlasovat o celém tom komplexu, který prošel legislativou Ministerstva zdravotnictví,  *** naše legislativa an blok, kromě těch bodů, které si kterýkoliv poslanec vyhradí.  

Škromach:
Ano pane poslanče, ale fakt je, že vždycky jestliže předkládá předkladatel návrh jako komplexní návrh není možné prostě rozdělit tento návrh na jednotlivé body.
Pan poslanec David.  

David:
Já myslím, že tady možné hybridní řešení, a to znamená, že nejdříve by byly vyjmenovány ty návrhy kdy by si poslanci výboru vyhradili zvláštní hlasování a s touto výhradou by potom existovaly ty komplexní návrhy, které by byly změněny i těmi částmi které, které byly před tím tady uvedeny.  

Škromach:
Vzhledem, vzhledem k tomu, pan poslanec Krása se ještě hlásí.  

Krása:
Já  musím říct, že vlastně ani v té nejbujnější fantazii jsem si nepředstavoval, že těch pozměňovacích návrhů je tolik. A musím říct, že jestliže jsem dneska dostal na stůl prakticky nový zákon, takže to je prostě nehlasovatelný, já si skutečně nedovedu představit, že, já jenom spočítat stránky, kolik je těch pozměňovacích návrhů, jenom ukázat, je to prostě takovýhle fascikl pozměňovacích návrhů, já si nedokážu představit, jak o tom taky budeme hlasovat. To myslím zcela vážně. A já neumím tedy hlasovat o věci, kterou jsem prakticky neměl dlouhodobě studovat, ve věci, která obsahuje zhruba 50 stránek, abych tady prostě zvedal ruku, ano, ne. To mi připadá skutečně nezodpovědné a já navrhuji, abychom odložili, přerušit jednání tohoto zákona a vrátili se k němu na příštím jednání výboru, já myslím, že to je konstruktivní návrh, protože jednoznačně nám to umožní prostudovat si všechny ty materiály. Toto prostě není možné, já si to opravdu nedovedu představit, že o takovýchto pozměňovacích návrzích budu hlasovat. Kdyby je měl kterýkoliv poslanec, tak samozřejmě  to bude podmínka, že se musí prostudovat, to že to bylo ve spolupráci s Ministerstvem, tak jako to, že to tady dneska odmáváme, já jsem zásadně proti, já mám tento návrh a myslím si, že je efektní.  

(Podrobná rozprava)

Tweet